Po třiceti letech má New York znovu bobky, neboť se chystá útok mrtvých, které někdo z jejich oslizlých pelechů láká, aby si zarejdili na Manhattanu. Starou partu Ivana Reitmana už odvál čas, a tak na plac nastupují noví Krotitelé duchů – tentokrát v sukních. Aby potvrdili, že replika na originál nedosáhne a dotýkat se aury uznávané legendy je stejně riskantní jako drátů spadlých na zem.
Recenze: Krotitelky duchů samy straší
Reitmanova stejnojmenná, legrační, laskavá a vtipná duchařina z poloviny osmdesátek se stala v žánru sci-fi komedie kultovním spektáklem a dotkla se i oscarového pódia. Tehdy si to s vlezlými poltergeisty rozdávali chlapi a navzdory Sigourney Weaverové se tu s vedlejšími ženskými figurami a jejich důstojností nikdo moc nemazal.
Kam se poděl duch původních Krotitelů duchů?
Po více než třiceti letech se zdá, jakoby to chtěl milovník legendárních Krotitelů a tematický příznivec výživných ženských témat (viz Drsňačky, Špion nebo Ženy sobě) režisér Paul Feig vykompenzovat, a tak ve svém ničím novým neoslňujícím rebootu vyměnil pánskou sestavu za dámskou jízdu. A aby to bylo na tuty, do jedné z mála viditelných mužských rolí obsadil Chrise Hemswortha, na kterého buď něco zásadního věděl, nebo zařídil, aby mu na účtu přistál výjimečně tučný honorář a on tu byl ochoten zahrát tak vypatlaného jelimana, jakého mu scénář předepisoval.
Krotitelé duchů III
Ostatně u scénáře, který Feig sesmolil se svojí oblíbenou a ideově spřízněnou spoluscenáristkou Katií Dippoldovou (Drsňačky), problémy krotitelek duchů začínají. Ústřední komické (spíše nežli charismatické) kvarteto - ve složení: tradičně stejná Melissa McCarthyová, sympatická Kristen Wiigová, přirozeně divná Kate McKinnonová a černošský segment povinně zastupující lidovka Leslie Jonesová - dělá, co může a umí, ale scénář mu toho zrovna moc nenabízí.
Dámský casting naroubovaný na původně chlapské téma totiž není zásadním problémem. Naopak, figura nadějného přínosu pro moderní fyziku, stále na duchy věřící Erin, zarytě nadpřirozeno a duchy studující Abby, geniálně potrhlá konstruktérka Jillian a normální ženská z metra Patty, která dokáže poltergeistovi nafackovat, když jí skočí na kámošku, mají komický i dramatický potenciál. Jenomže ten v mělkém a pod záminkou úcty k originálu jakoby nedovařeném, dutém a neskrývaně okopčeném scénáři v oparu zeleného slizu kamsi vysublimoval.
Kdo koho straší
Nicméně navzdory mdlé scénáristické předloze nelze výsledek hodnotit jako totální průšvih, ale spíš jako pro komedii smutně promarněnou příležitost.
Krotitelé duchů III
Ostatně za sto čtyřicet čtyři mega (po prvním víkendu už zbývá zkasírovat jen sto) tahle duchařská show nemůže vypadat (a také nepůsobí) odbytě a ošizeně, byť nafouklé figury poltergeistů vznášející se Manhattanem působí poněkud karnevalově a pouťově. Feigova duchařina není úplný propadák, ale také to není žádná pecka. Spíš hodně energie nasměrované do prázdna a popkulturní rohovačka o genderové místo na slunci.
Kromě nikterak objevného nasazení digitálních triků a vyslyšení hlasů, jež žehrají nad nedostatkem ženských rolí v hollywoodské produkci, je totiž obtížně nalézt důvod, proč tenhle slepenec vznikl, byť podle reakcí, které rozdělily publikum, je alespoň patrné pro koho.
Tahle neškodně ukecaná relaxační blbina pro toto léto, hrozící v posttitulkové scénce sequelem, by chtěla novým zpracováním staré látky oslovit novou generaci diváků. Možná se jí to zčásti podaří, ale bude mít co dělat, aby neztratila tu starou.