Chemistry Gallery konečně dorazila k tomu, o čemž prý přemýšlela už dávno – k výstavě hvězd graffiti scény (Kaláb, Pasta, Masker a Poupě na výstavě s názvem NA.PRO.TI.TO.MU). Asi udělala dobře, protože napřed získala renomé, poté dokonce i ocenění za nejlepší mladou galerii, uvádějící tvůrce do 35 let, lehce přehupsla počáteční nejistoty a teď vstoupila do fáze, která se nabízí k pořádné analýze.
Anabáze graffiti coby znepokojujícího kritického a komentujícího sdělení, vynořivšího se v sedmdesátých letech v Bronxu, Queensu či v Harlemu (všechno zanedbaný a chudobný, problémy a potíže přinášející New York), vadícího kdekomu a vlastně i devastujícího kdeco, je extrémně zajímavá.
Proměna ve virus, který ve své finální rovině nemá převážně s uměním zcela nic společného a stává se sebeprezentací, vytvářenou z desítek, možná stovek důvodů, je doprovodným šumem určitého, řekněme hlavního proudu, který, uchopen nadanými tvůrčími osobnostmi, rozvíjí a hledá další cesty pouličního umění. Obohacuje nejen obsah, ale i formy, zmnožuje množství technik, rozsah, konečný dopad. Přijímá humor, ironii, hlouběji se politizuje, ve své špičkové formě je již přijímán za jeden z možných a dnes už běžných a masově přijímaných proudů moderního umění.
Je však možné vzít graffiti a pověsit si ho do středně velikého bytu 3 + 1? Nepodřežeme samotný smysl jeho existence? Není to vlastně zrada startovního pole? Mají špičkoví tvůrci dávat kouzlo svých děl, řemeslně i významově dokonalých, vplen obchodníkům s uměním a rodícím se řadám nových snobíků, kteří jsou provokováni a vzrušováni nabízenými tématy, technikami, rozměry?
Asi ano, on je to vlastně příběh mnoha větví umění dvacátého století. Takřka před kastrací se ocitají díla Beuysova, Warholova, Baselitzova a stovek podobných, byvše udomácněna v psích budkách služebnosti a vydávajíc se na dlouhou cestu popularizace a globálního výprodeje, přičemž převážná většina sledovatelů si spíše než pochopení vytváří dobře ukrývanou averzi (o to ale, pánové, přece jen jde…).
Chemistry se tak zařadila do řady „odvážných“. Ale co by měla dělat jiného? Pokud se snaží mapovat, nemůže graffiti vynechat. Pochvalme ji za výtečný výběr, pochvalme autory za dokonale odvedenou práci. Pochvalme publikum, že přišlo. Zapomeňme, o čem to bývalo. V klidu lze tvořit rozsáhlejší, prokomponovanější díla, v tomto případě vtipně proložená klasickou malbou na plátně (vyjmutelném a prodavatelném). Zvědavost na nová díla Kalábova, Pastova, Maskerova překoná všechna cítěná úskalí (výše uvedená).
A tak ve stejné době, co v Trafačce stojí giga plochy velkých formátů od takřka totožných tvůrců, zkoumáme spolu s autory, co ještě jde. Dopadlo to dobře. Stěny galerie potvrzují, že autoři nezůstávají své pověti nic dlužni: Jan Kaláb, autor četných maleb ve veřejném prostoru (divadlo Ponec, základní škola v Liberci), hlavní organizátor prvního street art festivalu Names, jeden z provozovatelů galerie Trafačka a autor prostorových 3D graffiti Point; Pasta (Zdeněk Řanda), který se věnuje grafickému designu, umění a streetartu, podílející se na vzniku první české knihy o graffiti In Graffiti We Trust; Masker (Jakub Matuška), zabývající se vedle kresby a malby také videem, fotografií a objektem, a Jan Poupě, student pražské AVU, ateliéru Jiřího Sopka, pracující se šablonami. Zastavte se a už nepřemýšlejte o tom, odkud graffiti vyšlo a co chtělo. Užívejte si kouzlo vystavených děl, v Praze je tato výstava výjimkou.
NA.PRO.TI.TO.MU - The Chemistry Gallery; do 30. října.
- Graffiti Jana Poupěte zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1197/119673.jpg
- Graffiti Zdeňka Řandy (Pasta) zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1197/119671.jpg
- Graffiti Jana Kalába zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1197/119672.jpg
- Graffiti Jakuba Matušky (2009) zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1197/119670.jpg
