Podle nakřáplého hlasu by ho člověk tipoval buď na třicet let na kokainu, alkoholu či na rumunských cigaretách, nebo by si představil vysloužilého černošského bluesového šedesátníka. John Newman není ani jedno. S hitem Love Me Again a debutem Tribute strhal hitparády do úmoru ještě před pětadvacítkou. Představitel mainstreamového tanečního soulu se na novince Revolve vrací v plné polní: pomáda, lakýrky a drajv.
S první deskou objevil Newman univerzální návod na to, jak mladé generaci slyšící na jednoduché diskotékové modely natlouct do hlavy špetku starého dobrého severoanglického soulu. Revolve se od starší sestry poučila, a tak svého sourozence vděčně kopíruje (možná i od toho právě název; v překladu otáčet se, točit se v kruhu).
Album se díky veselým tanečním rytmům naposlouchá prakticky samo. O momenty překvapení je na něm ale trošku nouze, takže se podle přímé úměry taky stejně rychle ohraje. Pravda - kvůli refrénům a dokola ždímaným pasážím je nahrávka někdy trochu tuctová (viz Give You My Love), takových momentů ale na druhou stranu není tolik, aby to působilo přespříliš prvoplánově.
Vykřič to ze sebe, Johne!
Důležitější jsou však emoce, které Newman přináší. A to už hned v All My Heart, která následuje po démonicky mluveném úvodu herce Idrise Elby. Z jeho projevu po celých jedenáct stop nezmizí naléhavost ani hravost. Skladbám dominuje všudypřítomná radost a odlehčená poloha. A ať už si to člověk zakazuje, jak chce, na Blame, Tiring Game nebo na Lights Down si stejně urve místo na parketu.
“Umění strhnout“ je ostatně Britova největší přednost. S hitovostí Revolve si tuhle práci ještě ulehčil. Kdo čekal, že se z něj stane uhlazený mladík v obleku, který hledá sofistikovanou alternativu a křehké soulové večery nad sklenkou koňaku, měl pravdu jen v té první části. K „vážné tvorbě“ zpěvák doroste možná až tak ve čtyřiceti.
Ale je to dobře. Newman prostě baví tady a teď. A pokud se nehledají zádrhely, ale prožitek, dá se jeho druhá deska naplno užít.
