Viděli jsme už celou řadu výpovědí, fotografických dokumentárních sérií, připomínajících (to pro generaci nad čtyřicet-padesát) či dokládajících (to pro ty mladší) tvář podivných let osmdesátých, časoprostoru, nacházejícího se mezi odpudivou a kolaborantskou normalizací let sedmdesátých a tiše probublávající vizí lepší budoucností let následných. Série fotografií tehdejšího studenta FAMU Jana Jindry (Silvestry v hotelu Jalta 1982–1984, do 5. listopadu) zachycuje takřka odpudivé silvestry tehdejšího noblesního hotelu Jalta, kde se, jak správně připomíná kurátor výstavy Tomáš Pospěch, míchali příslušníci noblesní partajní smetánky s tím nejodpudivějším balastem i tehdejšího Václaváku – trapnými prostitutkami, veksláky, mafiány nejhoršího druhu, nešťastnými účinkujícími, na jevišti souložícími páry, ach, ach….
Pozoruhodné a samozřejmě až povinně odpudivé černobílé záběry, snímané v ranních hodinách prvního ledna těch tří let, jsou však pro mne zajímavé nejen svým dokumentárním kouzlem a kvalitou, ale také dokladem splývání tehdejší pseudošpičky s pseudopodsvětím. Ani jedno totiž nebylo zcela opravdové, ale co bylo nutno potvrdit – patřili v š i c h n i do jednoho okruhu. Stejně jako dnes…
Na straně druhé je to další připomínka toho, jak urputně, navzdory panující socialistické estetice a jejímu zejména zrůdnou bolševickou televizí šířenému vkusu přežívaly pokusy o jiné vyjadřování, jinou zábavu, jinou hudbu, jiné prostředí showbusinessu, který se ve svém živém podání a zejména v podnicích na Václavském náměstí (nezbyl ani jeden) snažil statečně se lišit. A pozor - lidé za to rádi zaplatili, nakukovali prostě jinam. A tato série má tedy i roli potvrzující onen průchod jinam, i když moralistní kurátorovo pokyvování ukazováčkem je samozřejmě opřeno o správný výklad a pochopení. Ale…
Fabiánova výstava, nebo lépe řečeno doslova vyhlídková cesta po jeho svobodném tvůrčím životě, zcela kontrastuje s výstavou předchozí, a přesto, že je vtipně nainstalována (pozor, humor je důležitým prvkem Fabiánovy rozsáhlé, dá se říci mezioborové tvorby) a přináší mnoho kritických postojů, je dokladem o způsobu práce a myšlení dnes, počátkem třetího tisíciletí, v zemi opravdu (byť všelijak pošramoceně) svobodné.
Ti, co Fabiána sledují delší dobu (a není jich málo, má řadu zanícených fanoušků, kterým dává ze sebe, co by i jejich mohlo být) si na této výstavě připomenou řadu dnes již až pověstných akcí, realizací a děl. Fabián se zajímá o městské prostředí a jeho strukturu, sociální vazby a vztahy, globální a lokální myšlení i chování, vnímá obecné znečištění. To vše provádí instalacemi, provokacemi, objekty, performancemi, videy – a toho všeho je dokumentární výstava zjednodušeným dokladem.
Možná, že si to sám příliš neuvědomuje, ale poctivě se vypracoval do polohy svébytného komentátora současného vývojového stupně moderní (???) společnosti, jeho poznámky a názory jsou vždy s napětím očekávány a sympatizujícím publikem i přijímány. Napadlo mne, že bych si přál, aby Fabián u této pozice zůstal, neboť takhle otevřeně se vyjadřujících a kvalitně reagujících autorů nemá česká scéna mnoho.
Končím smutně – snad to neměl být vtip, ale než jsem to napsal, výstava skončila. Pozor, píši sice jen dvěma prsty, ale rychle.
Kde: Fotograf gallery (Školská 28, Praha 1); kdo: Jan Jindra / Silvestry v hotelu Jalta 1982–1984 (do 5. listopadu), Jan Fabián / Absence krajiny (do 10. října).
- Jan Jindra / Silvestry v hotelu Jalta 1982-84 zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2020/201978.jpg
- Fotografie Jana Fabiána zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2020/201974.jpg
- Fotografie Jana Fabiána zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2020/201972.jpg
- Fotografie Jana Fabiána zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2020/201973.jpg
