Do kin vjíždí Dívka ve vlaku, filmová adaptace stejnojmenného knižního bestselleru. Veze s sebou intenzivní noirový zážitek a slušné filmové řemeslo.
Rachel ve svém neradostném bytí přišla o všechno, na čem jí záleželo, a už dlouho jede sama po slepé koleji. S sebou navíc vleče vpomínku na manžela Toma, kterého (stejně jako práci) ztratila. Každý den jezdí vlakem kolem domu, kde Tom nyní žije se svou novou ženou. A blízko nich další pár, který zatím nezná. Tohle sebemrskačské voyeurství nemůže dobře dopadnout - a taky že se jednoho dne stane něco špatného.
Hlavouni v DreamWorksu měli šťastnou ruku, když si usápli práva na knihu Pauly Hawkinsové ještě dřív, než se stala bestsellerem roku 2015 (u nás vyšla v klasické podobě i jako audio kniha). Tři zoufalé ženy na pokraji nervového zhroucení si (v úplně jiném aranžmá, než nám kdysi představil Pedro Almodóvar) předávají zdánlivě chaoticky a jakoby náhodně slovo, a tím, jak se snaží řešit svá traumata, je ještě dále prohlubují.
Dívka ve vlaku evokuje povinně připomínanou Fincherovu Zmizelou, stejně jako opusy Alfreda Hitchcocka, vzbuzující nejistotu, zdali viděné je realita nebo její záměrně zmanipulovaný odraz.
Režisér Tate Taylor (Černobílý svět) se zručně pohybuje na půdorysu noirového, voyeurského psychothrilleru, zabydleného záporáky, kde na čistě kladnou postavu nenarazíte. Platí to i o třech klíčových ženských partech, v čele se skvělou Emily Bluntovou, jež tu daleko spíše nežli svoji roli ve snímku Ďábel nosí Pradu připomíná akčním životem omlácenou postavu, kterou ztvárnila v Sicariovi. Její úsporně vymodelovaná, znepokojující a vymaštěná Rachel se bojí sama sebe, nikdo jí nevěří, nikdo jí nepomůže, nikomu na ní nezáleží ani vy ji nebudete mít moc rádi – ale na oscarovou nominaci je zaděláno.
V jejím stínu odvádí slušný výkon expertka na převlékání kabátů Haley Bennettová alias potvora Megan a až na jednu (zato hodně výživnou sekvenci v závěru) se v pozadí drží Tomova nová žena Rebecca Fergusonová (jestliže budete mít pocit, že vám připomíná někoho z Mission Impossible, nebudete se mýlit). Bez schematicky žárlivého Lukea Evanse, divného psychoterapeuta Édgara Ramíreze a hlavně virilního Justina Therouxe by se tenhle příběh sice neobešel, ale stejně tu mužské role vzbuzují dojem, že jsou spíše do počtu.
Dívka ve vlaku, jehož trať byla přenesena z literárního Londýna do filmového New Yorku, je zajímavá svými flashbacky a fragmentovitou narací pro tři hlasy, jasně vykreslenými charaktery a přesně fungujícím castingem. Ten - spolu s chladnou kamerou Charlotty Bruus Christensenové (ženská ruka tenhle opus výrazně poznamenala) a tísnivou atmosféru dokreslujícím soundtrackem Dannyho Elfmana - je nejvýraznějším prvkem tohoto opusu.
