Recenze: Dítě Bridget Jonesové téhle sérii sluší

„Milý deníčku, stalo se to ve chvíli, kdy můj život pomalu přestával být magnetem na trapasy a já si už nepřipadala jako diagnóza, ale normální ženská, která má slušný džob v televizi a v koupelně jen jeden kartáček na zuby. S tím se dá žít, když nebudu moc často myslet na to, že jeden ze dvou mužů mého života je mrtvý (božský děvkař Daniel Cleaver) a druhý ženatý (roztomilý suchar Mark Darcy).“ Bridget Jonesová je potřetí tady.

Nezdolná Bridget si řekla, že je čas na někoho třetího a vyzkoušela sex bez hranic se znalcem algoritmu lásky a sympaťákem Jackem, který jí šest hodin dokazoval, že udělala moc dobře. Jenomže to netušila, že za pár dní potká nerezavějící lásku Marka, jehož úpěnlivé pozvání do postele nešlo odmítnout. A bylo zaděláno na malér, neboť ze ženské bez chlapa se rázem stala těhulí, na jejíž mimino si činí nárok hned dva otcové, kteří si shodně myslí, že Bridget je ta nejlepší máma pro jejich potomka.

Úplně nové chyby

Třetí setkání s Bridget Jonesovou vychází z toho, že nemá cenu vracet se ke stejným chybám, když můžete dělat chyby úplně nové. Chyby ostatně uměla vždycky dobře, také jsou důvodem, proč ji máme rádi. I když tentokrát to vypadá, že za její požehnaný stav je třeba vzdát prozaický dík hlavně prošlým kondomům. Základní rozehrávka je jasná a provokuje k uzavírání sázek na to, kdo tohle otcovství a Bridget jako bonus urve pro sebe. Oba na to vlítli, oba to dali a oba si teď musí počkat (aby si diváci užili také trochu napětí), jak to dopadne.

Tentokrát jsi to ustála, našla rozum a smázla matný dojem z provařené dvojky (Bridget Jonesová s rozumem v koncích), která po slibné „jedničce“ jako by najednou nevěděla kudy kam. Patnáct let od chvíle, kdy Bridget Jonesová začala na filmovém plátně psát svůj deník, to možná dotáhne tam, kam celou dobu směřuje. A to podle slušného byť nijak převratného scénáře s hodně obehranou zápletkou, na kterém se podílela nejen autorka (tentokrát odložené) literární předlohy Helen Fieldingová, ale také Emma Thompsonová (Rozum a cit), která si k tomu ještě střihla nepřehlédnutelnou roli cynicky hláškující gynekoložky.

Její genderový imperativ zní: „Člověk (rozuměj žena) je (rozuměj chlapy) k životu nepotřebuje, zvládneš to sama.“ Což zřetelně definuje dámskou cílovku. A drsná hláška „Dívat se (rozuměj během porodu) do centra dění je jako dívat se na požár oblíbené hospody“, probere z odevzdané letargie zase pro změnu pánskou, doprovodnou suitu. Dalším krokem, který vyšel, je angažování režisérky nepřekonatelné „jedničky“ Sharon Maguireové, která dobře ví, co a jak a komu chce Bridget vlastně říct.

Chybí osvědčený predátor

Renée Zellwegerová má na tuhle vděčnou postavu, která to nikdy nevzdává, neprůstřelný monopol. I když si na její nový vzhled budete muset chvíli zvykat, bez ní se tahle látka točit nedá. Je to figura, na kterou se lze snadno napojit a která vítězí právě tím, že s ní začnete rychle sdílet její problémy, které se namnoze mohou podobat těm vašim. V pánské části castingu s přehledem vede modelově britský Colin Firth (Králova řeč), plný dokonale kontrolovaných emocí. Slušně do ústřední trojky zapadl odborník na vztahy a šestihodinový sex, sympatický nováček Patrick Dempsey.

Chlapi tu nejsou, jak někdy bývá zvykem, líčeni jako odporně necitliví sobci, ale naopak jako oddaně, odevzdaně a poddajně milující čekatelé na Bridgetinu přízeň, což mi (promiňte jistou zaujatost) připadá téměř obdobně dehonestující. Osvědčený predátor Hugh Grant, který by to vyvažoval, tu absentuje (údajně proto, že se mu nelíbil scénář), takže ho holky pro jistotu hned v úvodu filmu pochovaly. Ale jeden záběr v závěru signalizuje, že možná předčasně.

Dítě Bridget Jonesové svého tatíka pochopitelně najde, podobně jako Bridgetina filmová série znovu našla tón, kterým je schopná oslovit a který jí sluší. Přiznávám, že je to víc, než jsem čekal.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...