Recenze: Bohemian Rhapsody vybočovala z hudebních vzorců, ale filmových se kapela Queen drží

Skupina Queen a její hlavní zpěvák Freddie Mercury se dočkali svého životopisného filmu. Snímek má však za cíl spíš bavit jejich mimořádnou muzikou (skoro jako to pro skupinu ABBA dělá Mamma Mia!), než že by seriózně nahlížel na jejich vztahy v časech dobrých i zlých.

Queen patří mezi nejoblíbenější kapely a Freddie Mercury mezi nejoslavovanější zpěváky. Příběh jejich úspěchu je zcela jistě inspirující, stejně jako je Mercuryho konec svým způsobem odstrašující. I když kapela funguje dodnes, o své hlavní eso přišla v roce 1991, když Mercury zemřel na zápal plic v souvislosti s AIDS. Veřejnosti oznámil jenom o den dřív, že se potýká se sexuálně přenosnou chorobou. Talentovaný zpěvák neměl jednoduchý život, což souviselo i s jeho utajovanou homosexualitou. Kde by však byl bez extravagance, jíž oplývala jeho vystoupení na koncertech?

Nově příběh Mercuryho i kapely přibližuje snímek Bohemian Rhapsody. A vyvolává otázky, jestli umělecká licence při stavbě příběhu neposouvá charaktery, jejich vztahy a význam některých událostí příliš mimo území faktů.

Bohemian Rhapsody (2018, režie: Bryan Singer)
Zdroj: CinemArt

Fanoušci kapely Queen tak budou film v režii Bryana Singera (plus Dextera Fletchera, který ho nahradil v posledních týdnech natáčení) asi nejčastěji buď přímo zbožňovat, nebo nenávidět. Výhodu by měli mít nekritičtí příznivci zamilovaní do nestárnoucích písniček od Queenů. Scénář Anthonyho McCartena totiž k životu skupiny přistupuje s až oslavným obdivem, který se promítá do motivu kapely jako rodiny.

Tuctovou biografii korunuje zážitek z Wembley

Dílu se musí přiznat, že se odvíjí hladce, nemá hluchá místa a udržuje si tempo, kterému pomáhá v řadě míst i nadsázka vítězící nad vážností. K tomu si připočtěme, že snímek postupně nechá zaznít nejslavnější skladby, které tvůrci zachycují s působivou energií. Středobodem pro Bohemian Rhapsody je koncert Live Aid v roce 1985, jejž film zachycuje v podstatě v měřítku jedna ku jedné. Je to velkolepé a mrazivé finále, které diváka téměř dokonale přenáší o tři dekády zpátky na bouřící stadion Wembley v Londýně.

Extatický pocit ze závěrečného koncertu ale přece jenom nedokáže přehlušit to, že zbytek filmu trpí neduhy obvyklého životopisu. Odvíjí se od scény ke scéně, aby si odbyl jednotlivé položky biografie, od setkání kapely, změny Mercuryho jména a seznámení s jeho dlouholetou přítelkyní po rostoucí úspěch, jehož zásadním zlomem byl šestiminutový singl z názvu filmu, či objevení náklonnosti k mužům. Scénář nezabrousí hlouběji do motivací a rozhodnutí postav.

Zatímco hudba Queenů byla výjimečná a mnohdy bořila hudební vzorce, film je bojácný, i když by mohl také experimentovat. Hned úvodní montáž nástupu kapely na koncert naznačí, že moc invence dílo nepřinese, protože je scéna slepená z očekávaných žánrových obrázků.

Oprávněné změny?

Život není film, a tak je také obvyklé, že životopisné snímky si realitu přizpůsobují pro větší dramatický efekt, u Bohemian Rhapsody přece jenom ale změny vyvolávají pochybnosti o oprávněnosti. Například konflikt nepřichází sám od sebe, a tak ho film vyvolává rozhodnutím Mercuryho vydat se na sólovou dráhu. Z něj se dělá ten, kdo rozbíjí hudební rodinu a kdo posléze musí svou chybu napravovat.

Naopak zbytek kapely je vnímán spíš v dobrém světle, jsou těmi, kdo nedělají problémy jako Mercury, jenž nekrotí své bohémství. Je otázka, do jaké míry je tato dualita dána tím, že Brian May a Roger Taylor, kteří tvoří kapelu do dnešních dnů, se na filmu významně podíleli. Snímek o jejich skupině by si ale určitě zasloužil větší odstup.

Každopádně velkou výhrou pro Bohemian Rhapsody zůstává obsazení Ramiho Maleka jako Freddieho Mercuryho. Body mu sice nemůžeme přičíst za fantastický zpěv, který není jenom jeho výkonem, ve všem ostatním ovšem zpřítomnil Mercuryho nespoutanost a divokost, s níž vládl na pódiu – stejně jako dokázal najít polohu pro jeho plachou a nejistou povahu v soukromí. Mercury jako živý.

Kdo se ale chce o kapele Queen a jejím zpěvákovi dozvědět doopravdy víc, radši by se měl poohlédnout po přesnějších zdrojích. Snímek o jejich vzestupu je hlavně ódou na fantastickou muziku. Filmová Bohemian Rhapsody je tak mnohdy strhující, ale ještě častěji plytká.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...