Návrat domů není vždycky tou nejlepší odpovědí na zlomené srdce. Někdy může naopak vytvořit víc problémů, než jich dokáže vyřešit. Hudební indie snímek Becks, inspirovaný životem americké zpěvačky Allyssy Robbinsové a promítaný v rámci festivalu Prague Pride, chce být autentickým pohledem na životní křižovatku lesbické hlavní hrdinky. Podobně jako ona však nemůže najít správný směr.
Čtyřiatřicetiletá písničkářka Becks (Lena Hallová) se ve stejnojmenném romantickém dramatu vrací do rodného města poté, co při nevěře přistihne svou dlouholetou přítelkyni, s níž tvořila nerozlučné duo na pódiu i v osobním životě.
Bez peněz, práce a chuti do života přijíždí do St. Louis, kde naráží na nepochopení ze strany silně katolicky orientované matky (Christine Lahtiová). Ta letargickou protagonistku donutí hledat zaměstnání v podobě soukromých kytarových lekcí, které si zaplatí krásná Elyse (Mena Suvariová). Mezi oběma ženami vzniká křehké milostné pouto, jemuž nepřeje ani maloměstské prostředí, ani neschopnost Becks vyrovnat se s náhlým koncem předchozího vztahu.
Za krásou zpěvu kulhá líný scénář
Komorní barová vystoupení a přesvědčivý herecký výkon držitelky ceny Tony Leny Hallové jsou nosnými prvky filmu režisérů Daniela Powella a Elizabeth Rohrbaughové. Brooklynská skladatelka Alyssa Robbinsová do folkového soundtracku vlila bolest z nešťastné lásky. Melancholii skladeb i jejich autorky pak Hallová věrně přenáší na filmové plátno. Tam, kde jí to snímek dovolí, se dokáže vcítit do Becksina zklamání a bez nadbytečného patosu dojmout.
Hudební čísla bohužel samy o sobě nestačí k napravení prohřešků scénáře podobně provinčního, jako je domov hlavní hrdinky. Ani přes veškerou snahu svojí představitelky se totiž Becks nedokáže vymanit ze škatulky sarkastické sympaťačky.
Přisprostlá hudebnice by klidně mohla být outsiderkou ve středoškolské komedii, pokud by byla o pěknou řádku let mladší: hádky s matkou a ironické dialogy s majitelem místní putyky, dlouholetým kamarádem Davem, už ale v hrdinčině věku působí spíše jako zastydlé, než rebelské. Kýženou autenticitu tak vytváří hlavně naléhavý hlas Hallové, který během několika tónů řekne o nitru protagonistky mnohem víc, než všechny zbylé scény.
Mena umí, jen nedostane šanci to ukázat
Výrazně zajímavější je paradoxně postava Becksiny milenky, citlivě ztvárněné „americkou kráskou“ Menou Suvariovou, jíž role dokonale sedne. Je škoda, že Elyse v ději zaujímá především pozici milostného objektu hlavní hrdinky a samostatného prostoru se jí příliš nedostává.
Příčina náhlého vzplanutí vdané středostavovské paničky je odbytá v jediné větě o nevšímavosti manžela Mitche, což je, jak ostatně poznamená sama Elyse, „totální klišé“. Ústřední zakázaná aféra naštěstí podobným klišé nekončí a po 90 minutách tak konečně vyvolává lidsky rozpolcené pocity, které měl film navozovat po celou dobu.
Becks je příjemná, ale dějově předvídatelná romantika. O veškeré její kouzlo se tak zasluhuje zejména nepopiratelný talent představitelky ústřední postavy, kterému zdatně sekundují i herci ve vedlejších rolích. Přes jejich snahu se ale při sledování snímku nejde zbavit pocitu, že už byl natočen mnohokrát předtím, jen se tentokrát zaměřil na vztah dvou žen. A to zkrátka nestačí.
