Jak děti seznámit se zvěrstvem druhé světové války? Mírně chlácholivou a poetickou formou se o to pokouší Gavriel Savit s debutem Anna a Vlaštovčí muž. Pro menší čtenáře je pohádka na pomezí magického realismu zmatečná a pro ty starší zase příliš plochá. Na celém příběhu nejvíc zaujme drsnější konec, který se nebojí odhalit strasti největšího válečného konfliktu v dějinách 20. století.
Recenze: Anna poslala holocaust pryč na křídlech Vlaštovčího muže
Sedmiletá Anna přišla ze dne na den o otce. Skončil v koncentračním táboře, což holčičce v jejím věku samozřejmě nedocházelo. Velmi rychle ale pochopí, že už se asi nevrátí, a tak se spolu s neznámým, ale velice sečtělým a světaznalým mužem, vydá na cestu, která nemá konce. Mezi nesourodou dvojicí tak díky okolnostem vzniká zvláštní pouto…
Gavriel Savit dovede mluvit nejen jazykem vlaštovek, ale především jazykem dětí. Jejich myšlenkové pochody interpretuje, aniž by zesměšňoval jejich neznalost či naivitu. Přímočarost dětského projevu naopak dává za příklad dospělým. To je dobře, protože se malý čtenář při čtení neobejde bez jejich asistence.
Bez dospělých ani stránku
Gavriel Savit / Anna a Vlaštovčí muž
Velkou část knihy totiž dostatečně nevysvětlí okolnosti, které dvojici nutí nestále postupovat a riskovat životy. Vypadá to tak, že se Anna zkrátka vydala na výlet s občasnými nesnázemi. Ohání se sice pojmem válka, ale to pro nejmenší nemusí být argument pro to, aby někoho jen tak poslal na cestu. Děti se třeba pořádně nedozví, proč je špatné být Žid nebo co je to ghetto. Se svým jemným přístupem by spisovatel pojmy určitě dokázal vysvětlit tak, aby cílové skupině nezpůsobily noční můry, ale aby zároveň pochopila vážnost situace.
Starší publikum zase od tématu očekává větší syrovost. Té se mu dostane teprve v poslední třetině knihy. A to krátce předtím než Vlaštovčímu muži dojdou léky a realita z něj vykřeše vnitřní démony. Najednou je to dívka, která se musí postarat o střechu nad hlavou a obživu. Poprvé se také setkává s mužskou krutostí přinášející s sebou její pubertální rozpuk. „Věděla, že mezi těly existují rozdíly a že někteří muži chtějí tu věc, kterou má ona.“
Dojmy zůstaly na cestě
Anna a Vlaštovčí muž je publikace s mnoha zajímavými myšlenkami, které události války popisují dětskýma očima. Pokud v těch skutečných vzbudí zájem a potřebu dozvědět se do budoucna o konfliktu něco víc, splnila asi svůj účel. Další dojmy jinak nevzbudí.
Savitovo dílo kritici nejčastěji srovnávají se Zlodějkou knih. On za svůj vzor považuje Jorgeho Luise Borgese. Hrdě se hlásí také ke komiksové sérii Sandman od Neila Gaimana nebo knize Pí a jeho život od Yanna Martela. Uvidíme, jak atmosféru knihy převedou filmaři na plátno, práva totiž čerstvě koupilo jedno z hollywoodských studií.