Čtenáře si spisovatelka Irena Dousková získala románem Hrdý Budžes a jeho ještě úspěšnější divadelní adaptací s Barborou Hrzánovou. Do doby socialismu se autorka vrací i v novince Rakvičky. Hlavní hrdinku posílá stopem po Československu roku 1985.
Rakvičky Ireny Douskové mají pachuť normalizace
Rakvičky Ireny Douskové mají pachuť normalizace (zdroj: ČT24)
Husákova normalizace, kterou popsala Irena Dousková v knihách Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák očima nejprve malé a poté dospívající Helenky, není v jejím podání laskavé retro, ale spíše negativní nostalgie. Té se drží i v nejnovější novele o „perestrojkové road-movie“.
„Hlavní hrdinka se mnou zas tak moc společného nemá, to, co se odehrává v knížce, nejsou většinou moje zážitky,“ říká Dousková o dvacetileté Róze, která opouští se svou mladší sestrou Prahu a vydává se stopem za svou ostravskou láskou.
Během cesty žasne nad vekslákem, který pašuje rakvičky, a zažívá ponížení, když její sestru ohromí německý řidič Coca-Colou. Své spoluobčany Róza vidí jako pasivní chataře, svou zemi jako příklad všeobecného úpadku.
„Nechtěla patřit k tomuhle odpudivýmu, ubohýmu světu žebráčků, prosebníčků, poníženejch vlezdopredelků, vychcánků a veksláků, nechtěla s tím mít vůbec nic společného,“ popisuje hrdinku v knize Dousková.
„Ta doba mě osobně, ale i nás celkově ovlivnila natolik, že má vliv i na naši současnost. Politikou počínaje a čímkoli chcete konče. I v tom vidím jeden z důvodů, proč se k tomu vracet,“ vysvětluje spisovatelka, proč svůj nový příběh opět zasadila do předlistopadové minulosti.
Přestože pohled do zpětného zrcátka nemusí být vždy příjemný, trvá na tom, že i tentokrát se ohlíží s humorem, jen už ne tak bezelstným jako v Hrdém Budžesovi.