Praha - Přímým předchůdcem pražského Národního divadla bylo Prozatímní divadlo. Budova tohoto divadla se později stala součástí „zlaté kapličky“. Královské zemské české prozatímní divadlo, výhradně česká scéna, bylo otevřeno slavnostním představením 18. listopadu 1862.
Roku 1852 zakoupil Sbor pro zbudování Národního divadla pozemek na nábřeží Vltavy v blízkosti dnešního mostu Legií. Roku 1859 se podařilo shromáždit asi 100 tisíc zlatých. Po určitém váhání, zda je lépe postavit nejdříve menší divadlo, nebo zda čekat déle s výstavbou definitivní budovy Národního divadla, byla přijata první varianta, kterou navrhl František Ladislav Rieger, tedy postavit Prozatímní divadlo.
Budova podle plánů architekta V. I. Ullmanna byla postavena během šesti měsíců v roce 1862. Její prostory byly poněkud stísněné, chyběly šatny, hlediště však pojalo asi tisíc diváků. Od září 1866 byl kapelníkem opery divadla Bedřich Smetana. V orchestru hrál na violu také Antonín Dvořák. Premiéru zde měly mj. Smetanovy opery Prodaná nevěsta a Hubička. Ředitelem se stal Jan Nepomuk Maýr.
Počátky i provoz Prozatímního divadla přibližuje výstava ve foyeru Národního divadla. „Návštěvníci si tak mohou udělat představu o stísněných provozních podmínkách budovy, kde například nebylo ani sociální zařízení, což je z dnešního pohledu naprosto nemyslitelné. Je zde k vidění i citace Bedřicha Smetany, který budovu velmi kritizoval, přestože zde později uvedl své nejslavnější dílo Prodanou nevěstu,“ informoval dramaturg opery ND Ondřej Hučín.
V rámci připomenutí vzniku Prozatímního divadla je do expozice zahrnuta i busta baronky Eleonory Gayerové z Ehrenbergu, která byla první představitelkou Mařenky ve Smetanově opeře. „Tato busta byla v Národním divadle vystavena, ale v 50. letech byla z neznámých důvodů odstraněna. Paní baronka, kromě toho, že byla výbornou pěvkyní, byla též významnou podporovatelkou české kultury,“ dodal Hučín.
Vedle Prozatímního divadla začala vyrůstat od roku 1868 budova Národního divadla. Prozatímní divadlo mělo být uzavřeno roku 1881, kdy začal provoz v Národním divadle. Po požáru Národního divadla 12. srpna 1881 však Prozatímní divadlo sloužilo nadále. V březnu 1882 těsně uniklo požáru, když pod jevištěm došlo k výbuchu dvou zásobníků plynu. Oheň byl tehdy po včasném zásahu rychle uhašen.
Po slavnostním otevření znovuvystavěného Národního divadla 14. dubna 1883 byla budova Prozatímního divadla přestavěna a propojena s jižním křídlem Národního divadla, jehož se stala součástí.
