Probudím se včera. Naštěstí jako Mádl

Láska v čase přenáší, upravené české přísloví by mohlo být sloganem komedie Probudím se včera, která se drží i jiného: lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Oním vrabcem je záměr natočit veselohru bez zbytečných vedlejších mudrlantských poselství a tlačení na pilu a především Jiří Mádl, který - na rozdíl od svého účesu - omylem není.

Miloslav Šmídmajer má na kontě celkem slušnou režisérskou dokumentární zkušenost, celovečerní hranou ale jen jednu – koprodukční pohádku ČT Peklo s princeznou. Prince si v ní zahrál Jiří Mádl, kterého Šmídmajer přizval i k natáčení svého dalšího počinu. Z původně poradního hlasu na castinzích se ale vyklubala spolupráce na scénáři Lumíra Holčáka (přispěl prý například k tomu, že zvíře, které sehrává ne úplně nepodstatnou úlohu v namlouvání Petra a Elišky, není papoušek, ale králík) a hlavní role „omlazeného“ Petra.

Diváci se ale nejprve setkají s Petrem-současníkem (Filip Blažek), učitelem češtiny na střední škole, který má na krku čtyřicítku, v šuplíku rozepsaný román a od rodičů věčně na talíři, že není schopný udržet si žádný vztah. Zatímco táta (Svatopluk Skopal) s mámou (Ljuba Krbová) se sází, za jak dlouho přibude do Petrovy sbírky další koš, Petr si nad pozvánkou na třídní sraz vzpomene na svou studentskou platonickou lásku Elišku a napadne ho, jestli náhodou ona nebyla ta pravá. 

Bylo by samozřejmě nejjednodušší, kdyby Petr její jméno napsal do vyhledávače a zmáčknul enter, což později, po svém návratu z minulosti, také udělá, ale pokusit se Elišku najít hned nudně jednoduchým způsobem ho nenapadne. Koneckonců je to ta nejmenší nelogičnost ve scénáři, navíc chytat se nepravděpodobností, zvláště takové drobné, v české komedii o cestování časem, by byla ztráta…. času.

I když je těžké se do toho nepouštět, zejména když přijde na řadu „sci-fi“, k němuž tvůrci film také zařadili. Petrovým nápadem stát se pokusným králíkem jakési výzkumné společnosti (souvislost s výše zmíněným králíkem je jen čistě náhodná) a nechat se přenést v čase do třeťáku na gymnáziu, aby mohl napravit svou osudovou chybu a získat Elišku, končí poněkud vlažná úvodní část. Následuje „sci-fi“ scénka, nechtěně veseloherní futuristickými dekoracemi, která vyzní asi tak stejně přesvědčivě jako zmizení králíka (!) v klobouku, a když se Petr-současník probudí jako Petr-osmnáctiletý ve svém dětském pokoji a s nemožným účesem, začíná teprve ta (chtěně) nejzábavnější část filmu. 

Zatímco u ostatních postav se tvůrci snažili o podobu s jejich alter egy z roku 1989, Mádl s Blažkem nevypadají ani jako vzdálení příbuzní, natož jako jedna osoba, ale vlastně to nijak nevadí. Na rozdíly zapomene divák nejspíš hned, jak Petr vyskočí z postele a začne žít svůj „retro“ život.

Některé věci se nezměnily, třeba mírná potrhlost rodičů nebo babicovská školní jídla, ale všechno ostatní je jinak. Je začátek června 1989, ve skříni visí tesilky, ve třídě obraz Husáka, a Petr má jen měsíc na to, aby změnil svůj milostný život. Prostřední a nejdelší část filmu těží z komediálně vděčného studentského prostředí, z rozpaků prvních lásek a z rozdílů před- a porevoluční společnosti. A to vše stojí a padá především s Mádlem.

Petrovi cesta časem nevymazala „vzpomínky na budoucnost“ – přesto čtyřicátnické myšlení proměnil na pubertální podezřele snadno –, takže se ve škole upřímně baví. Pokud tedy zrovna není zkoušený z matematiky nebo ruštiny, ale i tu nakonec využije, když pro spolužáky vytvoří „licoknigu“, nástěnkovou verzi Facebooku. Výpůjčkami z budoucnosti si občas vypomáhá, aby udělal dojem, občas mu poznámka k probírané látce (zvláště občanská výchova a počítače jsou jako výlet do pravěku) prostě ujede.

Některé narážky jsou povedenější (ač nedokážu odhadnout, do jaké míry jsou všechny pochytitelné pro dnešní teenagery), jiné poněkud laciné anebo jaksi našroubované (kupříkladu spolužák Radovan Krejčíř), pachuť trapnosti, která tak často současné české komedie doprovází, naštěstí ale cítit není. Ani když film opustí trefování se do nedotknutelného Sovětského svazu anebo esenbáků a pustí se do námluv, kvůli kterým se Petr koneckonců vrátil. A to i přesto, že pozornost přitahuje opět především Mádl, zatímco jeho vyvolená Eliška (Eva Josefíková) coby dívka krásná a křehká spíš zdobí.

Závěr, který je podle Petrových představ až na druhý pokus, se odehrává v současnosti a kromě zmužnění hlavního představitele a happy endu přináší zase mnoho otazníků nad logičností děje. Nad tím, jak to, že vše dopadlo, jak dopadlo, ovšem nemá cenu dumat, to je marná práce. Mnohem důležitější je, že Šmídmajerova komedie plní po většinu času svůj účel – pobavit, aniž by divák v kině co chvíli toužil se propadnout sedadlem, což v kontextu současné české komediální tvorby není tak úplně samozřejmost. „Není to typ filmu, který sbírá ceny, ale je to typ filmu, z něhož člověk odchází příjemně naladěn,“ poznamenal režisér ke snímku. Přinejmenším v tom druhém se trefil.

PROBUDÍM SE VČERA. ČR, 2012. Režie: Miloslav Šmídmajer. Scénář: Lumír Holčák. Spolupráce na scénáři: Jiří Mádl. Kamera: Martin Duba. Střih: Adam Dvořák. Hrají: Jiří Mádl, Eva Josefíková, Filip Blažek, Viktor Preiss, Miroslav Táborský, Nela Boudová, Petr Nárožný, Zlata Adamovská, Svatopluk Skopal, Milan Šteindler, Boris Hybner, Ljuba Krbová, Martina Válková aj. V kinech od 15. března. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
před 6 hhodinami

Alright, alright, alright. McConaughey má kvůli AI ochrannou známku na svůj obličej

Matthew McConaughey si nechal zaregistrovat záběry z filmu Omámení a zmatení se svou podobou a hlasem jako ochrannou známku. Hvězda snímku Interstellar či krimi seriálu Temný případ tak bojuje proti zneužití svého obličeje umělou inteligencí, píše Wall Street Journal. Podle všeho jako vůbec první herec.
před 11 hhodinami

I v Ostravě zůstává Idiot obrazem společnosti

Jeviště Národního divadla moravskoslezského patří knížeti Myškinovi, hlavnímu hrdinovi románu Idiot od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová jevištní dramatizace vznikla přímo pro ostravskou scénu.
včera v 17:00

Kulturní zpráva o Grónsku: Audiokniha Cit slečny Smilly pro sníh nebo seriál Vláda

Beletrie, audioknihy i seriál dávají českým čtenářům a divákům možnost, jak se seznámit s příběhy z Grónska. Včetně koloniální minulosti, která se odráží i v kultuře a o níž se v současné době znovu mluví v souvislosti se zájmem amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zemi získat.
včera v 15:53

Zoe Saldanaová se stala díky Avataru nejvýdělečnější herečkou

Scarlett Johanssonová dokralovala, prvenství mezi nejvýdělečnějšími herečkami zaujala Zoe Saldanaová. A to díky třetímu pokračování série Avatar, která sama láme kasovní rekordy.
včera v 13:05

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
včera v 10:44

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026
Načítání...