Praha - V Císařské konírně Pražského hradu začíná výstava, jež představí jedinou českou futuristku Růženu Zátkovou. V Česku dosud málo známá výtvarnice strávila velkou část života v zahraničí, především v Itálii, kde svým originálním uměleckým přístupem zaujala i vůdčí osobnost futurismu Filippa Marinettiho. Jejímu proniknutí na domácí scénu zabránila její předčasná smrt. Zátkové dílo zahrnuje širokou škálu projevů – koláže, kinetické asambláže, plastiky, ale také ilustrace inspirované perskými miniaturami, abstraktní obrazy, realistické kresby a primitivistická či ryze dekorativní díla, dokonce i scénář futuristického divadelního představení.
Na výstavě bude možné vidět dochovaná díla ze soukromých sbírek z Říma, Milána a Londýna v konfrontaci s paralelními výtvarnými projevy Zátkové blízkých autorů, futuristů a ruských avantgardistů. Zátková byla žákyní Antonína Slavíčka, ovlivnil ji symbolismus a futurismus. Ve své tvorbě používala na svou dobu nezvyklé materiály, tvořila koláže, asambláže i plastiky. Byla také autorkou ilustrací, abstraktních obrazů, realistických kreseb a primitivistických i ryze dekorativních děl. „Ukazuje jiný pohled na české umění, nikoliv v té době preferovaný kubismus. Orientovala se spíš k futurismu a k ruské avantgardě. Je to jiná poloha českého umění, která není tolik známá,“ popisuje kurátorka výstavy Alena Pomajzlová.
Růžena Zátková (1885-1923)
žákyně Antonína Slavíčka, ovlivněná mnichovským symbolismem, přijala futurismus a učila se od významného italského umělce Giacoma Bally. Jejími blízkými přáteli byli ruští umělci Natálie Gončarová a Michail Larionov, Igor Stravinskij jí věnoval svou vokální skladbu Čtyři ruské rolnické písně. Sblížila se rovněž s významným chorvatským sochařem Ivanem Meštrovičem. Po rozvodu s ruským diplomatem Vasilijem Chvoščinským si Zátková vzala levicového novináře Artura Cappu, bratra budoucí Marinettiho ženy Benedetty.
Zakladatelem futurismu byl Filippo Tommaso Martinetti. Představitelé směru vycházejícího z kubismu odmítali náboženství, moralismus, feminismus i manželství. Byli vyznavači pohybu, techniky a rychlosti. Jako prostředek k očištění světa schvalovali válku. Směr se rozvíjel zejména v Itálii, kde se řada jeho příznivců přiklonila k fašismu, populární byl i v Rusku. Dílo Růženy Zátkové ale není ovlivněno jen a pouze futurismem. „Není čistá futuristka. Brala si z futurismu některé principy, hnutí jako takové ale odmítala, protože měla představu celistvého vývoje. Na jedné straně pohyb a dynamika, na druhé straně primitivismus a stálost klasického umění, v tom ji inspirovala zejména ruská avantgarda,“ upřesňuje Pomajzlová.
Asi nejznámějším z děl Zátkové je takzvané Beranidlo. Tato přelomová socha byla však vytvořena z nestálých materiálů, takže se dochovala jen na fotografii. Na výstavě bude ale k vidění soudobá rekonstrukce plastiky. „Při této soše si uvědomila, že tradiční umění jí nestačí pro to, aby vyjádřila, co chce. Zachycuje pohyb, zvuky, je komplexním dílem,“ dodává Pomajzlová. Právě po dokončení tohoto díla onemocněla a následně se tři roky léčila ve švýcarském sanatoriu. Ve stejném roce, ve kterém se chystala představit své dílo v Praze, zemřela. Bylo jí pouhých 38 let.
Nová výstava v Císařské konírně Pražského hradu s názvem Růžena: Příběh malířky Růženy Zátkové bude pro veřejnost přístupná od pátku 8. dubna a potrvá do konce července.
