V českém překladu poprvé vychází nejrozsáhlejší biografie Franze Kafky. Třísvazkové dílo německého literárního historika Reinera Stacha bude v Česku, na rozdíl od zahraničí, vydáno chronologicky. Část nazvaná Rané roky vznikla totiž jako poslední, poté kdy v Izraeli skončil vleklý spor o dědictví Kafkova přítele Maxe Broda.
Přelomový životopis Franze Kafky kreslí panorama českých dějin
Dokončení biografie zdržela tahanice o Kafkovy rukopisy z pozůstalosti Kafkova blízkého přítele a vydavatele jeho děl Maxe Broda. Spor o dokumenty, které si nárokovaly dcery Brodovy sekretářky, se táhl od roku 2009. V roce 2012 soud rozhodl, že sbírku vzácných rukopisů musí rodina vydat Národní knihovně v Jeruzalémě. Až poté mohl Reiner Stach dokončit monumentální dílo, na kterém pracoval 18 let.
Milník biografické literatury
Rozsáhlý Kafkův životopis je rozsahem a hloubkou studia jedinečné dílo, recenzenti ho označují za milník biografické literatury. Autor Kafku a jeho dílo prozkoumal v širokých dobových, společenských a literárních souvislostech. Přesto jeho dílo není určeno úzkému okruhu „kafkologů“, naopak, Stachův styl je barvitý, živý a čtivý jako román.
Rané roky odhalují Franze Kafku jako člověka, který žije současně ve fantazijním i reálném světě. První svazek zachycuje Kafkovo dětství a mládí, studia a první léta strávená v zaměstnání a zároveň vykresluje velkolepé dobové panorama jeho rodné Prahy, habsburské monarchie i celé střední Evropy. Kafkovy rané roky (1883 až 1911) rozhodně nebyly dobou pokojnou, například vznikaly nové technologie. „Nevěděl jsem, jak moc z moderních technologií už tehdy znal. Zajímal se o auta, stroje, moderní administrativu nebo telefon,“ vypráví Reiner Stach.
Bože, jen žádný syfilis
Německý historik odlupuje nátěr kafkovské mytologie také v oblasti intimních vztahů. Odtažitost spisovatele k ženám pramenila z výchovy a obav z nechtěných následků sexu. „To není zkušenost typická jen pro Kafku, ale pro celou dobu. Max Brod to dokázal na hodinu vytěsnit a pak svůj deník plnil strachem. Psal o strachu z těhotenství, ‚bože, jen žádný syfilis' a tak dále,“ vysvětluje Stach.
První díl životopisu vydalo v češtině nakladatelství Argo v překladu Vratislava Slezáka. „I sebemenší detaily knihy se dají zdokumentovat. Pan Stach pročetl neskutečné tisíce stránek různých časopisů, novin a jiných materiálů z té doby, tedy přelomu devatenáctého a dvacátého století. Dokonce když líčí, jaké počasí vládlo v určitý den, tak i to je doloženo. Žádná fabulace tam není,“ říká překladatel.
Grandiózní panorama spletitých dějin Prahy a českého sebepojetí
Deník Die Welt v recenzi biografie napsal: „Hodina, kdy se Kafka 3. července 1883 narodil, přechází v Stachově podání v grandiózní panorama spletitých dějin Prahy a českého sebepojetí. Tehdejší Praha měla okolo 220 tisíc obyvatel. Osmdesát osm procent z nich se hlásilo ke katolictví, dvě procenta k protestantské víře a devět procent k judaismu. Doba Kafkova narození se odehrávala ve znamení radikálních změn. Zatímco město uvnitř starých hradeb obývali z valné části Němci a německy mluvící Židé, opodál probíhala nepozorovaná, leč rozhodující změna: předměstí osidloval český proletariát a české sebevědomí rostlo.“
Pro badatele Reinera Stacha posledním dílem životopisu práce nekončí. Izraelský archiv může dále jasněji odhalit Kafkova studentská léta, literární vývoj nebo třeba debaty o antisemitismu v Praze mezi Maxem Brodem a Tomášem Garrigue Masarykem.
Pražský německy píšící spisovatel židovského původu se stal jedním z nejvlivnějších spisovatelů dvacátého století.
Narodil se 3. července 1883 na Starém Městě pražském jako nejstarší syn obchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové.
Vystudoval práva na německé univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Většinu života pracoval jako úředník v pojišťovně.
Za svůj hlavní životní úkol však považoval psaní a obtížně je uváděl v soulad s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával.
Napsal tři romány Amerika, Proces a Zámek a řadu povídek, z nichž nejznámější je Proměna. Knižně vyšly také jeho deníky nebo dopisy.
Po propuknutí plicní choroby roku 1917 sedm let s nemocí zápasil. Poslední léta svého života trávil většinou v zotavovnách a léčebných ústavech.
Zemřel 3. června 1924 v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu. Je pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze.