V pražské galerii Millennium jsou k vidění práce výtvarníka, divadelníka a hudebníka Petra Nikla. Ten u nich částečně potlačuje své já a nechává hrát náhodu. Říká jim Samovolnosti.
Překážkou je ruka se svými návyky a omezeními. Výtvarník Petr Nikl odhaluje Samovolnosti
3 minuty
Události v kultuře: Nová výstava Petra Nikla
Přestože se Petr Nikl dlouhodobě zabývá figurální tvorbou a performancemi, za což v roce 1995 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého, v posledních letech zkoumá také díla náhody. Využívá například mechanické hračky, které namočil do barvy a nechal je, aby malovaly samy.
Jeho aktuální práce vznikaly trochu jinak – výtvarník nechal pomocí lihu rozpíjet xeroxový prášek na rýžovém papíře. Dlouhodobě se pokouší o různé typy automatických kreseb, které si předem „neurčuje“ v představách.
„Je mi přes šedesát a poprvé jsem si to zkusil až tak po padesátém roce života. Dřív bych tu odvahu neměl, myslel bych si, že to je taková schválnost. Překvapilo mě, co vznikne, když člověk potlačí svou vůli a nechá se sám vést asociacemi a představivostí,“ uvádí Nikl.
Jaká je role autora
Utvářejí se tak abstraktní obrazce, které v myslích pozorovatelů získávají svébytné obrysy. Nikl sděluje, že podobně intuitivní je i jeho hudební činnost. A díky improvizaci na divadle začal improvizovat i ve výtvarném umění. To s sebou podle něj přineslo nelehké otázky.
„Jde o roli autora. Co tam je vlastně ode mě. Myslím, že to je i nějaká vůle, ale ta potlačená, která důvěřuje samovolnému dění. Musí tam být důvěra, kdyby tam nebyla, tak by to byl křečovitý flek,“ doplňuje.
Nikl loni vystavoval i v brněnské Fait Gallery. I v ní „záhony“ ohraničené cihlami brázdily barevným pískem samohybné vysavače a vytvářely tak obrazce. Na stěnách byla plátna s motivy rostlin či hub. Výstava byla založena na metafoře záhonu, který je v běžné zahradě prostorem řádu a pořádku, Nikl však prostory nechával „zarůst“ v očekávání překvapení.
