Když ho u Šmejkalovy ohrady Černí jezdci svázali a házeli po něm míčky, vypadalo to s Jarkou Metelkou bledě. Objevil se ale Mirek Dušín, před zlolajníky ho zachránil a zrodilo se nejen přátelství na celý život, ale také legenda. První příběh Jaroslava Foglara a výtvarníka Jana Fischera vyšel 17. prosince 1938 jako komiks v časopise Mladý hlasatel. Přes několik zákazů příběhy o pěti kamarádech přetrvaly dodnes. A chystají se dokonce příběhy nové.
Jaroslav Foglar hledal v roce 1938 kreslíře svých později nesmírně populárních příběhů. A jednoho dne potkal v redakci Mladého hlasatele doktora Jana Fischera. „Sešli se na chodbě a pan Foglar mu říká: 'Heleďte, já bych chtěl něco udělat pro tu mládež. A mám v hlavě takový nějaký seriál. Nechtěl byste mi to kreslit?' Tak on řekl, že jo,“ přibližuje synovec Jana Fischera František Dedek.
Přidal i něco ze vzpomínek Fischerova syna, který vyprávěl, jak je otec i s kamarády vzal na zahradu a řekl jim: „Kluci, budete se prát.“ Skupina chlapců se tedy jakoby prala, do čehož Jan Fischer zavelel: „Stop.“ A načrtnul si skicu zápolících chlapců, kterou později dodělal a použil pro příběhy Rychlých šípů.
Byl jsem ježatý, teď jsem plešatý, říká skutečný Rychlonožka
Zdeněk Marek, jeden z kamarádů Fischerova syna, se stal předobrazem postavy Rychlonožky. „Celý život jsem byl ježatý. Celý život. No, teď jsem už plešatý, ale sem tam ještě kousek ježka mám,“ směje se.
Série byla natolik úspěšná, že časopis publikoval do května 1941, kdy byl nacisty zakázán, celkem 113 dílů. Pak časopis ze dne na den zmizel z pultů trafik. Po konci války vyšel zákon o zákazu tiskovin, které během ní vycházely, čímž skončil i Mladý hlasatel.
„Po válce, podle úředního nařízení, nesměl vycházet žádný časopis, který vycházel za protektorátu. Musely se jinak jmenovat, mít jiného nakladatele a tak dále. Takže začal vycházet časopis Vpřed, kam Foglar přešel. A tam Rychlé šípy dál vycházely,“ říká knihkupec Tomáš Maděra. Do série přibylo v letech 1946 až 1948 dalších 107 pokračování.
Jaroslav Foglar i Jan Fischer byli odstaveni na vedlejší kolej, psát ani malovat dlouho nesměli. Doktor Fischer se nedožil uvolnění na konci šedesátých let, a tak druhou vlnu příběhů Rychlých šípů už kreslil Marko Čermák.
„To byl rok 68', tehdy se leccos uvolnilo, dokonce směl být Junák, takže byla i redakce Junáka, která fungovala i s mým kamarádem Láďou Havlíčkem. Ten mě upozornil, že pan Foglar vypisuje konkurz na Rychlé šípy. Čekal jsem, jak to dopadne, a pan Foglar řekl, že já,“ vzpomíná Marko Čermák.
Situaci měl tehdy nesnadnou, musel se na Foglarovo přání přizpůsobit stylu svého předchůdce, což pro něj znamenalo veliké trápení. „Málokterý výtvarník by to kvůli své autorské cti podstoupil, já jsem to udělal, protože jsem Rychlé šípy chtěl strašně moc kreslit,“ říká dnes kreslíř.
Kultovní dílo žije
Příběhy Rychlých šípů, jejichž kouzlu propadly celé generace čtenářů, se za 80 let posunuly do roviny kultu. Některé jejich „hlášky“ zlidověly, postavy ožily v divadle i ve filmu. Mravoučnost Foglarových hrdinů, kteří se navzájem poučují o cti, přátelství, odvaze i úctě k přírodě vedla i k řadě parodií, což je však podle literárních vědců dokladem toho, že původní dílo žije.
Autor Rychlých šípů Jaroslav Foglar zemřel v lednu 1999, na výročí 20 let od jeho smrti ale vyjdou nové příběhy pětice sympaťáků. „Pod křídly Akademie Jaroslava Foglara se připravuje vydání 24 nových příběhů kresleného seriálu Rychlé šípy. Budou jak kresebně, tak charakterem příběhu přímo navazovat na dílo Jaroslava Foglara,“ slibuje člen Oldskautů Prahy 2 Slavomil Janov.
