Český fotograf Michael Hanke zná britskou kapelu Pink Floyd víc zblízka než mnozí. Zaznamenával jak koncert skupiny v devadesátých letech v Praze, tak i nedávné vystoupení jejího někdejšího člena Davida Gilmoura. Koupil si totiž lístky na všech šest jeho koncertů v Londýně. „Focení byl krásný vedlejší produkt, ale v první řadě jsem si to tam přijel užít jako fanda Pink Floydů,“ přiznal v Událostech, komentářích.
Přál bych ty chvíle štěstí všem, říká fotograf Pink Floyd
K poslouchání Pink Floyd Hankeho přivedl spolužák, vedle něhož seděl na gymnáziu v lavici. Od té doby zůstává jejich fanouškem.
Michael Hanke byl při tom, když před třiceti lety hráli Pink Floyd na pražském Strahově pro 130 tisíc fanoušků. Britské hvězdy doprovázel s kamerou na letišti, při setkání s novináři a i cestou na večeři s tehdejším prezidentem Václavem Havlem. „Byl jsem ještě rozklepaný kluk, který se styděl na cokoliv zeptat,“ vzpomíná.
K Pink Floyd se Hanke nedávno opět vrátil, přesněji k někdejšímu zakladateli skupiny, kytaristovi Davidu Gilmourovi. Fotil šest jeho koncertů v Londýnské Royal Albert Hall. „Byl to zážitek, na který se nedá zapomenout, byl to prostě velký snový týden. Nejenom koncerty, ale i lidi kolem. Focení byl krásný vedlejší produkt, ale v první řadě jsem si to tam přijel užít jako fanda Pink Floydů,“ přiznává Hanke.
Pokaždé jiný výhled
Do Londýna se vydal soukromě. Koupil si lístky nejen do hlediště koncertní haly, ale i ty, které umožňovaly sledovat koncert „zezadu“. Gilmour hrál šestkrát, Hanke nechyběl na žádném vystoupení. Kromě hlavní hvězdy tak měl možnost zachytit i atmosféru v hale i před ní.
Každý koncert byl pro něj v něčem jiný než ty ostatní. „Pokaždé jsem měl úplně jiný výhled, jednou jsem byl úplně u pódia, že mezi mnou a Gilmourem už byl snad jenom bodyguard. Miliony drobných náhod mi umožnily mít jednak opravdu jedinečný zážitek, a jednak snad i docela zajímavé fotografie,“ upřesnil.
Především zdůrazňuje emoce. „Byly to neskutečné chvíle štěstí, které bych opravdu přál všem lidem. V dnešním světě plném všech těch hrůz je krásné, když se na chviličku můžeme nechat unášet v oblacích,“ nepochybuje.