Od svého života chtěl jediné – stát se spisovatelem a zažít ten pocit, že lidé budou číst to, co napíše. Navzdory tomu, že mu jeho pragmatický otec tvrdil, že psaním se nikdo neuživí, a přestože věděl, že to nebude jednoduché, nikdy se tohoto cíle nevzdal. Jakoby tušil, že jednoho dne bude nejčtenějším mužem této planety. Jakoby věděl, že „jednoho dne se probudíš a zjistíš, že už ti nezůstal žádný čas na to, abys dělal věci, které jsi vždycky chtěl dělat“. Zbývá jen jediné: "Dělej je teď!"
Poutník – nejlepší příběh Paula Coelha je čítankově popisný a bezbarvý
Po světě koluje sto šedesát pět milionů výtisků knih brazilského génia Paula Coelho, přeložených do osmdesáti jazyků a vydaných ve více než sto padesáti zemích. Jenomže cesta na vrchol nebyla vůbec jednoduchá ani přímočará. Byla na ní řada zavádějících odboček, které vedly přes drogy, rockovou scénu a sebevražedné tendence až k trojímu pobytu na psychiatrické klinice, kde z něj ani elektrošoky nevygumovaly touhu psát a odhodlání to dokázat. „Abys poznal, kdo jsi, musíš někdy ztratit sám sebe,“ napsal později a v tomhle výroku (stejně jako v celé jeho tvorbě) se zrcadlí hodně z toho, co sám na vlastní kůži skutečně odžil.
Nechce být jako většina lidí, smířený s tím, že jenom dýchá – chce jednou umřít živý. A jako spisovatel, textař, dramatik, novinář a scenárista dělá všechno pro to, aby to tak bylo! Bez zábran, nekonvenčně, rebelsky radikálně a odvážně, neboť ví, že „jsou okamžiky, kdy stojí za to podstupovat riziko a dělat šílené věci“. Jeho Poutník – Mágův deník (inspirovaný slavnou svatojakubskou poutí do Santiaga de Compostela) a magické podobenství Alchymista, jsou literární klenoty, které se staly kultovní klasikou a vrcholem psychologického románu. Zpočátku to ale šlo se psaním ztuha. Jenomže Paulo to pokaždé (nějak) ustál, protože věděl, že „nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem“. A to mu dodávalo sílu a naději.
Poutník - nejlepší příběh Paula Coelha
Jeho barvitý životní příběh, který stále ještě není dopsán, se může směle měřit s příběhy jeho románů. A tak se nelze divit, že se našel odvážný režisér, dokumentarista Daniel Augusto, pro něhož se stal Paulo Coelho inspirací a výzvou k natočení celovečerního hraného debutu.
Snaha o artový životopis
Natočit snímek o svérázné žijící legendě (jakou Paulo nepochybně je) představuje výzvu ke kreativnímu střetu s netriviálním tématem. Pravda, je k němu sice spousta zdrojových pramenů a informačních podkladů (o autentické žijící figuře nemluvě), ale jeho sofistikovaný intelektuální dosah a spirituální potenciál představují pro ekranizaci poměrně složitý problém, který je třeba důsledně řešit již na úrovni autorského záměru, promítajícího se do psaní scénáře. A právě tam někde začíná problém Poutníka, jehož dikce je nepochybně vedena těmi nejlepšími úmysly, ale ty (jak známo) často samy o sobě nestačí.
Tak místo plnokrevného a vášní překypujícího hloubkového portrétu vznikla spíše všedně konstatující, vlažná deskripce posbíraných reálií, mělce klouzající po povrchu, jakoby byl režisér Augusto svázán přílišným respektem, jakoby se ostýchal intimnějšího kontaktu. Tohle se na konečném výsledku podepsalo, stejně jako destabilizující, nelineární a dezorientující časové skoky v naraci, která tím ztrácí na přehlednosti a přímém tahu na bránu. Místo vášní, bouře a dramatu se Poutník spíše poklidně šourá tuctově ilustrovaným, čítankovým životopisem, který vám sice dodá poctivě vydolovanou informaci, ale zprostředkuje jen mírně nenulový prožitek. Přiznejme si, že tahle kombinace není nikterak strhující, a to je, vzhledem ke košatému a emocemi naplněnému potenciálu titulní postavy, škoda!
Poutník - nejlepší příběh Paula Coelha
Snaha o artový životopis je zřejmá, ale zůstává někde na polovině cesty, mnohé je pouze naznačeno a nedopovězeno, jakoby to nejzajímavější a nejniternější bylo před námi stále utajováno, jakoby se režisér soustředil spíše na to, aby odvedl slušné řemeslo (což se mu povedlo), a nezbyly mu pak už síly na osobitou interpretaci ústřední story. Poutník mohl a měl být odvyprávěn barvitěji a osobněji, a jeho cesta za snem, který činí život zajímavým, měla lépe oslovovat a méně dezorientovat. Neokoukaný casting, včetně hlavního představitele, dělá co může, vizuál dodává slušný atmosférický rámec, ale rozpačitý dojem z vyprávění, které postrádá větší originalitu a naléhavost, zůstává.
Poutník Daniela Augusta (nikoli Paula Coelha) je tak všední film o nevšední postavě. A také o cestě, na které podle Paula zanecháváme stopy, a proto si musíme uvědomovat každý náš krok. Tenhle filmový se na ní příliš neotiskne, ale přesto mu (alespoň za dobrý úmysl) popřejme: Buen camino!
Do českých kin dorazil Poutník 18. června.