Poutník – nejlepší příběh Paula Coelha je čítankově popisný a bezbarvý

Od svého života chtěl jediné – stát se spisovatelem a zažít ten pocit, že lidé budou číst to, co napíše. Navzdory tomu, že mu jeho pragmatický otec tvrdil, že psaním se nikdo neuživí, a přestože věděl, že to nebude jednoduché, nikdy se tohoto cíle nevzdal. Jakoby tušil, že jednoho dne bude nejčtenějším mužem této planety. Jakoby věděl, že „jednoho dne se probudíš a zjistíš, že už ti nezůstal žádný čas na to, abys dělal věci, které jsi vždycky chtěl dělat“. Zbývá jen jediné: "Dělej je teď!"

Po světě koluje sto šedesát pět milionů výtisků knih brazilského génia Paula Coelho, přeložených do osmdesáti jazyků a vydaných ve více než sto padesáti zemích. Jenomže cesta na vrchol nebyla vůbec jednoduchá ani přímočará. Byla na ní řada zavádějících odboček, které vedly přes drogy, rockovou scénu a sebevražedné tendence až k trojímu pobytu na psychiatrické klinice, kde z něj ani elektrošoky nevygumovaly touhu psát a odhodlání to dokázat. „Abys poznal, kdo jsi, musíš někdy ztratit sám sebe,“ napsal později a v tomhle výroku (stejně jako v celé jeho tvorbě) se zrcadlí hodně z toho, co sám na vlastní kůži skutečně odžil.

Nechce být jako většina lidí, smířený s tím, že jenom dýchá – chce jednou umřít živý. A jako spisovatel, textař, dramatik, novinář a scenárista dělá všechno pro to, aby to tak bylo! Bez zábran, nekonvenčně, rebelsky radikálně a odvážně, neboť ví, že „jsou okamžiky, kdy stojí za to podstupovat riziko a dělat šílené věci“. Jeho Poutník – Mágův deník (inspirovaný slavnou svatojakubskou poutí do Santiaga de Compostela) a magické podobenství Alchymista, jsou literární klenoty, které se staly kultovní klasikou a vrcholem psychologického románu. Zpočátku to ale šlo se psaním ztuha. Jenomže Paulo to pokaždé (nějak) ustál, protože věděl, že „nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem“. A to mu dodávalo sílu a naději.

Poutník - nejlepší příběh Paula Coelha
Zdroj: ČT24/CinemArt

Jeho barvitý životní příběh, který stále ještě není dopsán, se může směle měřit s příběhy jeho románů. A tak se nelze divit, že se našel odvážný režisér, dokumentarista Daniel Augusto, pro něhož se stal Paulo Coelho inspirací a výzvou k natočení celovečerního hraného debutu.

Snaha o artový životopis

Natočit snímek o svérázné žijící legendě (jakou Paulo nepochybně je) představuje výzvu ke kreativnímu střetu s netriviálním tématem. Pravda, je k němu sice spousta zdrojových pramenů a informačních podkladů (o autentické žijící figuře nemluvě), ale jeho sofistikovaný intelektuální dosah a spirituální potenciál představují pro ekranizaci poměrně složitý problém, který je třeba důsledně řešit již na úrovni autorského záměru, promítajícího se do psaní scénáře. A právě tam někde začíná problém Poutníka, jehož dikce je nepochybně vedena těmi nejlepšími úmysly, ale ty (jak známo) často samy o sobě nestačí.

Tak místo plnokrevného a vášní překypujícího hloubkového portrétu vznikla spíše všedně konstatující, vlažná deskripce posbíraných reálií, mělce klouzající po povrchu, jakoby byl režisér Augusto svázán přílišným respektem, jakoby se ostýchal intimnějšího kontaktu. Tohle se na konečném výsledku podepsalo, stejně jako destabilizující, nelineární a dezorientující časové skoky v naraci, která tím ztrácí na přehlednosti a přímém tahu na bránu. Místo vášní, bouře a dramatu se Poutník spíše poklidně šourá tuctově ilustrovaným, čítankovým životopisem, který vám sice dodá poctivě vydolovanou informaci, ale zprostředkuje jen mírně nenulový prožitek. Přiznejme si, že tahle kombinace není nikterak strhující, a to je, vzhledem ke košatému a emocemi naplněnému potenciálu titulní postavy, škoda!

Poutník - nejlepší příběh Paula Coelha
Zdroj: ČT24/CinemArt

Snaha o artový životopis je zřejmá, ale zůstává někde na polovině cesty, mnohé je pouze naznačeno a nedopovězeno, jakoby to nejzajímavější a nejniternější bylo před námi stále utajováno, jakoby se režisér soustředil spíše na to, aby odvedl slušné řemeslo (což se mu povedlo), a nezbyly mu pak už síly na osobitou interpretaci ústřední story. Poutník mohl a měl být odvyprávěn barvitěji a osobněji, a jeho cesta za snem, který činí život zajímavým, měla lépe oslovovat a méně dezorientovat. Neokoukaný casting, včetně hlavního představitele, dělá co může, vizuál dodává slušný atmosférický rámec, ale rozpačitý dojem z vyprávění, které postrádá větší originalitu a naléhavost, zůstává.

Poutník Daniela Augusta (nikoli Paula Coelha) je tak všední film o nevšední postavě. A také o cestě, na které podle Paula zanecháváme stopy, a proto si musíme uvědomovat každý náš krok. Tenhle filmový se na ní příliš neotiskne, ale přesto mu (alespoň za dobrý úmysl) popřejme: Buen camino!

Do českých kin dorazil Poutník 18. června.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Umělcům prospívá, když jsou trošku pošramocení, míní Anna Geislerová

V herectví jsem náročná na sebe i na ostatní, přiznává Anna Geislerová. Věkem se přitom mění, jak svou profesi vnímá. Nejen o herectví mluvila s Janou Peroutkovou v pořadu Interview ČT24 speciál.
před 15 hhodinami

V zájmu dítěte. ČT točí seriál o sociálních pracovnících jako detektivku

Česká televize natáčí nový detektivní seriál V zájmu dítěte. Zločiny v něm ale nevyšetřuje policie, nýbrž sociální pracovníci. Osmidílná novinka totiž sleduje úřadníky Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, takzvaného OSPOD. Ti řeší případy těch nejzranitelnějších obětí ve fiktivním malém městě.
před 16 hhodinami

Winterbergova poslední cesta vede i přes Šaldovo divadlo

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy připravilo dramatizaci románu Jaroslava Rudiše. Winterbergovu poslední cestu pojali inscenátoři nejen jako melancholickou road movie po železničních tratích, ale především jako příběh vyrovnání se s tragickou minulostí i se stárnutím.
před 20 hhodinami

Lupiči z muzea v Itálii ukradli tři obrazy za miliony eur

Čtyři maskovaní lupiči před týdnem vnikli do vily Nadace Magnaniho a Roccové v italském městě Traversetolo nedaleko Parmy a ukradli tam tři obrazy za miliony eur, řekl agentuře AFP policejní mluvčí. Podle italského tisku lupiči odnesli obraz Ryby od Augusta Renoira z doby krátce před jeho smrtí v roce 1919. Mezi uloupenými obrazy je Zátiší s třešněmi od Paula Cézanna z let 1885 až 1887 a Odalisku na terase od Henriho Matisse z roku 1922.
29. 3. 2026

VideoBořit fungující veřejnoprávní média nedává smysl, míní experti

Posuzovat veřejnoprávní média podle toho, jestli je potřebujeme, je chybou, míní novinář a zakladatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff. Správnou otázkou je, zda je společnost využívá a důvěřuje jim, myslí si. Podle novináře a bývalého ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Davida Klimeše z výzkumů vyplývá, že většina Čechů České televizi a Českému rozhlasu věří. Obě instituce je jednodušší zlepšit a lépe je definovat než rušit a vymýšlet alternativy, říká. Odborník na komunikaci Jan Dobrovský se domnívá, že ztráta svobody by veřejnoprávní média stála jejich smysl. Poplatky považuje za zástupný důvod pro politické uchopení moci. Nedělní debatu moderoval Lukáš Dolanský.
29. 3. 2026

Obluda vrací knihy, na které se radši zapomnělo. Začala „komunistickým románem“

Tuzemská literární díla, která byla označována jako závadná, psaná čistě pro zisk nebo z politického přesvědčení, spojuje nově jedna edice. Pod názvem Obluda ji připravilo nakladatelství Academia a zahájilo „komunistickým románem“ Tegtmaierovy železárny. Knihu napsal coby svůj debut Karel Schulz v sociálně rozjitřených dvacátých letech minulého století.
29. 3. 2026

STVR odmítla odvysílat předávání hudebních cen kvůli obsahu projevů

Veřejnoprávní Slovenská televize a rozhlas (STVR) se rozhodla neodvysílat plánovaný záznam z 18. ročníku udílení hudebních cen Radio_Head Awards. Informoval o tom server Aktuality. Předávání v pátek večer uspořádala hudební rozhlasová stanice Rádio_FM, která je součástí STVR. Vedení sloučené televize a rozhlasu krok odůvodnilo tím, že někteří účinkující prezentovali osobní a politické postoje. Zpěvačka oceněné kapely Fallgrapp Nora Ibsenová postup televize ostře kritizovala a položila otázku, zda nejde o cenzuru v přímém přenosu.
29. 3. 2026

Humorem lze vést i předem prohrané bitvy, vzkázal Svěrák na jubileum

Čerstvě devadesátiletý herec, scenárista a spisovatel Zdeněk Svěrák vzkázal ze své narozeninové oslavy lidem, že humor je vzácný dar. Jen s jeho pomocí lze podle něj čestně vést předem prohrané bitvy. Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého jeho díla. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslavili speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku mohly Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
28. 3. 2026Aktualizováno28. 3. 2026
Načítání...