Poslední rozloučení s Václavem Postráneckým. Byl okouzlen kumštem a životem, vzpomínají kolegové

V Národním divadle se kolegové, přátelé i veřejnost naposledy rozloučili s Václavem Postráneckým. Herec, který zemřel 7. května, byl dlouholetým členem činoherního souboru první scény.

„Václava Postráneckého jsem obdivoval jako vynikajícího herce, vždy jsem poslouchal ale i jeho občanské názory. Byl totiž naprosto nesmiřitelný ke všemu, co má dvojí tvář. Přišla mu hnusná jakákoliv zrada, měl však zároveň krásnou víru ve spolupráci lidí. Věřil v lidi, kteří jsou schopni snášet svůj životní úděl s vědomím, že něco se holt povede a něco ne,“ pronesl o Václavu Postráneckém v úvodní řeči piety ředitel Národního divadla Jan Burian.

Jako herec byl podle něho Postránecký maximalista. „Rád zkoušel, nesnášel žvanění a flákání. Chtěl, abychom se domlouvali na divadle, ne za divadlem,“ uvedl. Jeho slova potvrzuje i herec Filip Rajmont, jenž se s Postráneckým potkal na jevišti ve Věci Makropulos: „Zkoušel s neuvěřitelnou energií, sílou a profesionalitou. To je pro mě odkaz, že věci, které dělal, zkoušel a hrál, dělal autenticky a poctivě.“ 

Další Postráneckého herecká kolegyně Taťjana Medvecká připomněla jeho smysl pro humor, díky němuž byl oblíben u diváků i umělců. „Měl jsi potřebu dávat dohromady lidi a také jsi pro ně nezištně pracoval. Byl jsi prostě živel okouzlený kumštem a životem, spřádal jsi podivuhodné teorie o divadle i o podstatě lidského bytí. Bylo tě všude plno,“ adresovala Medvecká slova o Václavu Postráneckém přímo jemu.

Umělecký šéf činohry Národního divadla Brno Milan Šotek připomněl, že na Moravě Postránecký jako herec začínal. A prý by tam zapadl. „Dlouho jsem si o tobě myslel, že ses narodil na Moravě. Klamal jsi svojí povahou, moravsky radostnou a také moravsky ráznou,“ přiznal Šotek. „A také jsi byl pro mě velký klicperovský herec, který rozvíjí tradici českého komediantského divadla,“ dodal.

Jaký měl Václav Postránecký význam pro divadlo a zároveň jaký mělo divadlo pro Václava Postráneckého, zmínil ve své řeči také herec František Němec. Doplnil ji verši ze Shakespearových Sonetů. „Díky za tu cestu za divadlem a s divadlem,“ podotkl. „Tvořit, to byla tvoje radost a vášeň. Postavit dům, zasadit révu, radovat se se svými kolegy, přáteli, rodinou. S obdivem jsem sledoval, jak jsi prověřoval svůj talent ze všech možných úhlů a stran. Nejen jako herec, ale i jako režisér, ale myslím, že ve skrytu ses těšil na chvíle, kdy vezmeš do ruky hlínu a kámen a budeš hníst a tesat.“ 

Poslední rozloučení doprovodily projekce s ukázkami rolí Václava Postráneckého. A také například píseň It Might Be You, kterou na klavír zahrál Ondřej Gregor Brzobohatý. Odkázala na komedii Tootsie, v níž Postránecký propůjčil v dabingu hlas Dustinu Hoffmanovi.

Herec, který dovedl rozesmát i rozesmutnit

I když nevystudoval DAMU, byl Václav Postránecký hercem širokého záběru. Zřejmě nejvýrazněji si ho diváci pamatují z komedie S tebou mě baví svět – jako nemotorného otce, jemuž přerůstají přes hlavu vlastní děti. Sám se před kamerou poprvé objevil už jako kluk ve filmech Konec strašidel nebo Punťa a čtyřlístek.

A přestože ho v jinošských letech lákala dráha profesionálního vojáka a vyučil se zámečníkem, herectví nakonec zvítězilo. Začínal jako elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Po brněnském Státním divadle přišel do Městských divadel pražských. Čtyřicet let strávil v činohře Národního divadla. Zapsal se jako Rosencrantz v Hamletovi nebo jako vojevůdce Albrecht z Valdštejna v dramatu Vévodkyně valdštejnských vojsk. V nedávné době oslovil například v Čapkově Věci Makropulos nebo Molièrově hře Pán z Prasečkova.

V televizi a filmu dostával menší nebo střední role, v každé z nich byl ale těžko přehlédnutelný. Ať už to byly seriály Byl jednou jeden dům a Cirkus Humberto, pohádky či kriminálky. Nezapomenutelný je také jeho generál v Černých baronech. Poslední filmovou příležitost dostal Václav Postránecký v roce 2018 v komediální detektivce Ten, kdo tě miloval, kterou natočil Jan Pachl na motivy knihy Marie Poledňákové.

Věnoval se také dabingu, za dabingový mužský herecký výkon získal v roce 2005 Cenu Františka Filipovského. Letos ji posmrtně obdrží znovu za celoživotní mistrovství v tomto oboru.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 6 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 6 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 8 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 10 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 17 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
včera v 20:36

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...