V Národním divadle se kolegové, přátelé i veřejnost naposledy rozloučili s Václavem Postráneckým. Herec, který zemřel 7. května, byl dlouholetým členem činoherního souboru první scény.
Poslední rozloučení s Václavem Postráneckým. Byl okouzlen kumštem a životem, vzpomínají kolegové
„Václava Postráneckého jsem obdivoval jako vynikajícího herce, vždy jsem poslouchal ale i jeho občanské názory. Byl totiž naprosto nesmiřitelný ke všemu, co má dvojí tvář. Přišla mu hnusná jakákoliv zrada, měl však zároveň krásnou víru ve spolupráci lidí. Věřil v lidi, kteří jsou schopni snášet svůj životní úděl s vědomím, že něco se holt povede a něco ne,“ pronesl o Václavu Postráneckém v úvodní řeči piety ředitel Národního divadla Jan Burian.
Jako herec byl podle něho Postránecký maximalista. „Rád zkoušel, nesnášel žvanění a flákání. Chtěl, abychom se domlouvali na divadle, ne za divadlem,“ uvedl. Jeho slova potvrzuje i herec Filip Rajmont, jenž se s Postráneckým potkal na jevišti ve Věci Makropulos: „Zkoušel s neuvěřitelnou energií, sílou a profesionalitou. To je pro mě odkaz, že věci, které dělal, zkoušel a hrál, dělal autenticky a poctivě.“
Další Postráneckého herecká kolegyně Taťjana Medvecká připomněla jeho smysl pro humor, díky němuž byl oblíben u diváků i umělců. „Měl jsi potřebu dávat dohromady lidi a také jsi pro ně nezištně pracoval. Byl jsi prostě živel okouzlený kumštem a životem, spřádal jsi podivuhodné teorie o divadle i o podstatě lidského bytí. Bylo tě všude plno,“ adresovala Medvecká slova o Václavu Postráneckém přímo jemu.
Umělecký šéf činohry Národního divadla Brno Milan Šotek připomněl, že na Moravě Postránecký jako herec začínal. A prý by tam zapadl. „Dlouho jsem si o tobě myslel, že ses narodil na Moravě. Klamal jsi svojí povahou, moravsky radostnou a také moravsky ráznou,“ přiznal Šotek. „A také jsi byl pro mě velký klicperovský herec, který rozvíjí tradici českého komediantského divadla,“ dodal.
Jaký měl Václav Postránecký význam pro divadlo a zároveň jaký mělo divadlo pro Václava Postráneckého, zmínil ve své řeči také herec František Němec. Doplnil ji verši ze Shakespearových Sonetů. „Díky za tu cestu za divadlem a s divadlem,“ podotkl. „Tvořit, to byla tvoje radost a vášeň. Postavit dům, zasadit révu, radovat se se svými kolegy, přáteli, rodinou. S obdivem jsem sledoval, jak jsi prověřoval svůj talent ze všech možných úhlů a stran. Nejen jako herec, ale i jako režisér, ale myslím, že ve skrytu ses těšil na chvíle, kdy vezmeš do ruky hlínu a kámen a budeš hníst a tesat.“
Poslední rozloučení doprovodily projekce s ukázkami rolí Václava Postráneckého. A také například píseň It Might Be You, kterou na klavír zahrál Ondřej Gregor Brzobohatý. Odkázala na komedii Tootsie, v níž Postránecký propůjčil v dabingu hlas Dustinu Hoffmanovi.
Herec, který dovedl rozesmát i rozesmutnit
I když nevystudoval DAMU, byl Václav Postránecký hercem širokého záběru. Zřejmě nejvýrazněji si ho diváci pamatují z komedie S tebou mě baví svět – jako nemotorného otce, jemuž přerůstají přes hlavu vlastní děti. Sám se před kamerou poprvé objevil už jako kluk ve filmech Konec strašidel nebo Punťa a čtyřlístek.
A přestože ho v jinošských letech lákala dráha profesionálního vojáka a vyučil se zámečníkem, herectví nakonec zvítězilo. Začínal jako elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Po brněnském Státním divadle přišel do Městských divadel pražských. Čtyřicet let strávil v činohře Národního divadla. Zapsal se jako Rosencrantz v Hamletovi nebo jako vojevůdce Albrecht z Valdštejna v dramatu Vévodkyně valdštejnských vojsk. V nedávné době oslovil například v Čapkově Věci Makropulos nebo Molièrově hře Pán z Prasečkova.
V televizi a filmu dostával menší nebo střední role, v každé z nich byl ale těžko přehlédnutelný. Ať už to byly seriály Byl jednou jeden dům a Cirkus Humberto, pohádky či kriminálky. Nezapomenutelný je také jeho generál v Černých baronech. Poslední filmovou příležitost dostal Václav Postránecký v roce 2018 v komediální detektivce Ten, kdo tě miloval, kterou natočil Jan Pachl na motivy knihy Marie Poledňákové.
Věnoval se také dabingu, za dabingový mužský herecký výkon získal v roce 2005 Cenu Františka Filipovského. Letos ji posmrtně obdrží znovu za celoživotní mistrovství v tomto oboru.
