Praha – Ana Laíns, populární interpretka portugalského hudebního stylu fado, vystoupí dnes od 20:00 v pražském Divadle u hasičů. Tématy písní fado, jehož vznik spadá do 19. století, jsou nešťastná láska, sociální nerovnost, těžká práce rybářů a dělníků, melancholie a víra v lepší budoucnost. „Portugalsko zpívá, když má chuť plakat“ – tak by bylo možno charakterizovat fado, zpěv s kytarovým doprovodem, který ztělesňuje dlouhou tradici portugalské lidové hudby a poezie.
Ana Laíns se poprvé v životě představila jako zpěvačka v šesti letech. Narodila se v Tomaru. V patnácti letech již zpívala své první fado. Po vítězství v soutěži Grande Noite do Fado v roce 1999 v Lisabonu se rozhodla vzít hudební kariéru vážně a vydala se na turné po Spojených státech, Německu, Belgii a Lucembursku. V roce 2000 vznikaly její první studiové nahrávky, které byly součástí různých kompilací.
V dubnu 2006 vyšlo její první album „Sentidos“. Ana Laíns na něm interpretuje některé básně svých oblíbených autorů. S představením téhož názvu projela Španělsko, Belgii, Nizozemí, Rusko a Řecko, a vydobyla si titul „diva nového fada.“ Její práce se dočkala výrazného ohlasu v mezinárodním tisku a britský časopis Songlines vyzdvihl její absolutně současné provedení stylu fado. V Portugalsku se stala zbrusu novým objevem, neboť vtiskla stylu fado a portugalské hudbě nové barvy.
„Řadu let jsem byla univerzální zpěvačkou, ovšem zkreslenou, protože to tak okolnosti vyžadovaly. Cítím ale, že jsem mnohem bohatší, neboť jsem měla příležitost vyzkoušet si nejrůznější formy hudebního vyjádření. Odnesla jsem si z těchto výletů nádherný zážitek, byla to skutečně ta nejlepší škola, a nyní vidím hudbu jako prostředek volného a globálního vyjadřování. Snad vám to bude připadat paradoxní, ale třeba jsou zrovna tyhle znalosti pro mě právě tím nejsilnějším důvodem lásky k fado, k tradiční hudbě i k portugalštině. Jsem dcerou úžasné země s velmi bohatou a inspirativní hudební kulturou. Jsem výsledkem lásky k Portugalsku, které v průběhu celé historie dokazuje, že identita člověka může být velmi, velmi pestrá,“ říká zpěvečka v souvislosti s uvedením jejího dalšího alba Quatro Caminhos na trh.
Fado
je silně melancholický, emocionálně zbarvený styl, připomínající blues, především ale hudební baladové formy afrobrazilského původu jako fofa, modinha a lundum. Ve fadu se odráží, čemu se portugalsky říká saudade – tedy jakási melancholie, stav osudnosti a stesku, kombinovaný s fatalismem.
Fado (česky „osud“, „úděl“) vzniklo až ve 20. letech 19. století v chudých čtvrtích Lisabonu. Dnes je u fada třeba rozlišovat mezi dvěma směry: spontánní a původní tzv. fado vadio, zpívané v portugalských městech (především v Lisabonu), a profesionální fado, uváděné na koncertech, v televizi a podobně.
