Plukovník Josef Jiří Švec bojoval za první světové války na východní frontě a obětováním vlastního života pomohl vyvést české vojáky z bezvýchodné situace na konci konfliktu. Zapomenutý příběh československého legionáře v Rusku oživuje Národní divadlo uvedením hry Plukovník Švec, kterou v roce 1928 napsal bývalý legionář Rudolf Medek. Nová scéna ND ji uvede v premiéře 25. října v nastudování Jiřího Havelky, který své pojetí představil v rozhovoru pro Události v kultuře.
Plukovník Švec vlastenectví neironizuje. Po sto letech se opět zastřelí, aby zburcoval vojáky
5 minut
Rozhovor s Jiřím Havelkou o Plukovníku Švecovi
Plukovník Josef Švec byl oddaný sokol, vlastenec a také zapálený zastánce Ruska. Jak by si ho měli diváci zapamatovat?
Především by měli zjistit, že vůbec existoval, protože myslím, že povědomí o něm je nulové. Já sám jsem se o něm dozvěděl až skrze hru, ač jsme se oba narodili na Vysočině. Sokolství v představení samozřejmě nějakým způsobem akcentujeme, protože bylo naprosto zásadní pro vznik republiky. Viz slavný Masarykův citát, že bez Sokola by nebylo legií a bez legií by nebylo Československo. Ale nechal bych na divácích, jak si plukovníka Švece budou pamatovat.
Vyvrcholením Švecovy vojenské oddanosti bylo spáchání demonstrativní sebevraždy, aby vyburcoval vojáky z únavy a možné kapitulace do rukou bolševikům. Jak na jeho čin nahlížet dnes?
V naší republice máme už od založení problém přijmout hrdinství a nějak ho interpretovat. Ono zas tolik výrazných hrdinských činů v naší národní historii není. A pokud ano, kolísají mezi mučednictvím a velkou kontroverzí, když bych to konkrétně pojmenoval, tak někde mezi Palachem a Mašíny. Švec je velmi specifický případ. Dokonce byla Štefánikem ustavena vojenská komise, aby se prozkoumaly příčiny jeho rozhodnutí. Ve hře Švecovu sebevraždu vidíme jako velmi jasný, aktivní čin, který probudil vojáky z letargie.
O hře se už za první republiky psalo, že je kontroverzní. Co vlastně tehdy lidem vadilo?
Byla podobně kontroverzní, jako je dneska všechno kontroverzní. I cena másla může být kontroverzní, protože kontroverze je určitá tržní hodnota a první republika jela i na nějakém kapitalistickém podkladě. Podstatné je, že o osvobozeneckou legionářskou legendu se okamžitě po založení republiky sváděl boj a chtěla si ji přivlastnit jak pravice, tak levice. Máme ve hře pasáž, v níž se snažíme připomenout, že i v roce 1928, kdy hra po uvedení měla ohromný divácký úspěch, se okamžitě z obou ideologických stanovišť spustila palba na Rudolfa Medka.
Hra byla napsaná s velkým dobovým patosem. Šetřili jste v nastudování po devadesáti letech slovy jako „vlastenectví“ nebo „hrdinství“, aby hra nepůsobila třeba směšně?
Tyto pojmy jsou od začátku tenká plocha, protože v naší povaze je se spíše na všechno dívat z nadhledu, shazovat to. Rozhodli jsme se, že se pokusíme patos i vojáctví a hrdinství zachovat, ale samozřejmě jsme hru výrazně krátili o určité segmenty, které už dneska nemůžou znít autenticky. Snažili jsme se nicméně zachovat antický ráz tří dějství, kdy protagonisté přijdou dopředu a hlásí svoje názory na tu situaci, do níž se dostali, zatímco vzadu je chór československých vojáků, ten se stává hlavním hrdinou ve třetím dějství. Ale neutahovali jsme šrouby a nechtěli jsme – co se týče vlastenectví – cokoliv zcizovat nebo ironizovat.
Takže ideály, které tehdy zněly daleko silněji, by měla znít z představení i dnes?
Doufáme. Ve hře jsou i konkrétní věty, které mohou říct hodně i dneska. Namátkou Švecova replika: Rozhodl jsem se odporovati zlu, nemohl jsem se se zlem smířit, naše mozky se proměnily v bláto.
Josef Jiří Švec (1883–1918), oddaný sokol a zapálený rusofil, byl legendou československých legií v Rusku. V roce 1914 zakládal v Kyjevě Českou družinu, předchůdce legií. Osobně se pak vyznamenal v bitvě u Zborova. V předvečer vyhlášení republiky, 25. října 1918, se zastřelil, aby zburcoval jednotku, demoralizovanou pod vlivem komunistické agitace, k dalším bojům s bolševiky. Jeho smrt i dopis na rozloučenou na vojáky zapůsobily a rozkaz splnili. V roce 1933 povolila sovětská vláda převézt Švecovy ostatky do tehdejšího Československa. Uloženy pak byly v Národním památníku na Vítkově. Během okupace je nacisté nechali pohřbít v Švecově rodné Třešti. V roce 1928 uvedl Rudolf Medek, sám bývalý legionář, divadelní hru Plukovník Švec.
Plukovník československých legií v Rusku Josef Jiří Švec
