Poprvé se na společné výstavě sešli výtvarník Patrik Hábl a architektka i básnířka Anna Beata Háblová. V pražském Centru současného umění DOX představují Tolik jiné přítomnosti. Háblova malba, jejímž motivem jsou tváře, se prolíná s různými literárními vyjádřeními výtvarníkovy ženy.
Patrik Hábl a Anna Beata Háblová společně trhají tváře i texty
„Náš první společný projekt je naše sedmiletá dcera, ale to je jiná záležitost,“ upřesňuje Patrik Hábl. Spolupráce na výstavě byla podle jeho slov náročná. „Nepohádat se, respektovat jeden druhého je věc velmi složitá,“ připouští.
„Každý jsme měli určité stavební kameny, aby to tvořilo kompaktní celek. Samozřejmě jsem měla stavebních kamenů trochu víc, protože text umí lépe reagovat na vizuál než obráceně,“ doplňuje k propojování slov a obrazů Anna Beata Háblová.
Původní profesí architekta a urbanistka se v posledních letech zaměřuje na práci se slovem. Je autorkou čtyř básnických sbírek a věnuje se i žánru slam poetry. Patrk Hábl se do povědomí veřejnosti zapsal především monumentálními intervencemi do často sakrálních staveb.
Zatímco v nich převažovala abstraktní malba, v Centru DOX představuje tvorbu inspirovanou dlouhodobou fascinací klasickým portrétem a lidskou tváří. „Motiv tváře je starý jako lidstvo samo. Ve třech samostatných sériích, které zde představuji, se prolínají tváře minulé, přítomné i budoucí,“ podotýká k výstavě rozdělené do tří pater.
Pocta těm, kdo předčasně odešli
Černobílé portréty v prvním poschodí připomínají umělce, kteří ze světa odešli předčasně. „Je to i pocta mému bratrovi, který loni předčasně zemřel. Snažil jsem se, aby tu probleskly tváře malířů, skladatelů, básníků,“ popisuje. Přímou reakcí Anny Beaty Háblové na tento cyklus je série haiku v jejím vlastním přednesu.
„Druhé patro reprezentují roztrhaná plátna. Tváře, které se proměňují, rozpadají, od určité narativity až k čisté abstrakci, do které si divák může projektovat vlastní představy,“ pokračuje Hábl. Jeho manželka na toto sdělení volně navazuje videoinstalací, v níž vychází z principů slam poetry. Podobně jako se Háblovy tváře „trhají“, pracuje i ona s rozpadem jak obrazu, tak jazyka.
Na staré mistry reaguje román
Poslední část výstavy tvoří cyklus, jehož vytvoření překlenuje bezmála třicet let. Začal už cvičením za studií, které spočívalo v kopírování slavných obrazů. I vystavená plátna jsou kopií děl třeba Albrechta Dürera, Rembrandta či Edvarda Muncha – klasickou štětcovou malbu ale Hábl rozkládá jinou technikou. Dívá se tak na klasická díla malířskou optikou jednadvacátého století.
S uměním starých mistrů vede Anna Beata Háblová dialogem v podobě knihy. Svůj románový debut pojala na výstavě jako uměleckou instalaci. „Pojednává o neúspěšné umělkyni, která musí pracovat jako prodavačka. Globalizační článek nahlíží někdo, kdo je výtvarně vychovaný, a dochází ke konfliktu těchto dvou světů,“ prozradila autorka.
Román s názvem Směna vyjde ještě letos i knižně. Tolik jiné přítomnosti na výstavě lze poznávat do 24. dubna.
Patrik Hábl a Anna Beata Háblová společně vystavují (zdroj: ČT24)