Praha - Výstavu fotografky Markéty Luskačové připravila pražská galerie Leica. Nabízí výběr z děl nafocených mezi lety 1964 až 2014, včetně úplně prvního cyklu Poutníci, jímž se původně socioložka k fotce dostala. Luskačová letos slaví sedmdesátiny.
Luskačová začala fotografovat v době svých studií na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. Tématem její diplomové práce byly náboženské poutě na východním Slovensku a tamní poutníci byli prvními, koho Luskačová na svých snímcích zachytila. Poté vystudovala ještě fotografii na FAMU.
„Na fotoaparát jsem si vydělávala tím, že jsem přenášela balíky na nádražní poště. Byly to noční služby, dvanáctky,“ vzpomíná Luskačová. A přiznává, že v začátcích nebyla příliš technicky zdatná, ale fotit prostě chtěla. „Tím, jak jsem to neuměla, to bylo možná ještě silnější. Také v tom prvním tématu byla úžasná síla.“
Hodně mráčků, málo mráčků
Ve snaze fotografovat jí pomáhali pedagogové na FAMU, když jí leckdy prominuli neznalost techniky, i později slavný fotograf Josef Koudelka. „Naučil mě, kde se to mačká,“ říká Luskačová. Připravil pro ni také malou kartičku, kde jí stručně napsal, jak ve které situaci exponovat. „Stálo tam: 'hodně mráčků, málo mráčků…'. Ptala jsem se: Kde je sluníčko? 'Když je sluníčko, lehni si, užívej si ho a nefoť',“ řekl prý Koudelka.
Luskačová svůj první cyklus Poutníci vytvářela v letech 1964 až 1970. Koncem šedesátých let také fotografovala ve slovenské vesnici Šumiac, také tyto snímky jsou součástí její dnešní retrospektivy. Od 70. let fotografovala v Británii, kde žila, dlouho se věnovala třeba pouličním trhům v Londýně (cyklus Spitalfields). Od roku 1998 vytváří fotografický cyklus z českých masopustů, které fotí především v Roztokách a Úněticích u Prahy.
Scény důvěrně známé
Luskačové se podařilo ztvárnit lidi různých společenských skupin: zachycovala londýnské pouliční muzikanty, fotila vztahy v domě pro týrané ženy, oslovilo ji i cirkusové prostředí, dalším dlouhodobým tématem jsou děti. Její práce jsou zastoupeny ve významných galeriích, včetně Tate, National Portrait Gallery nebo Royal Festival Hall.
"Ten, kdo se s dílem Markéty Luskačové setká, nemusí znát místa a lidi, které svým objektivem zachytila, a přesto mu budou spatřené scény připadat důvěrně známé. Každý, kdo stojí před jejími fotografiemi, se stává, slovy Josepha Conrada, tajným souputníkem, shrnuje kurátorka Irena Žantovská Murray. Stránky galerie najdete zde.
