Venezuelská metropole přichystala speciální uměleckou poctu malířce Fridě Kahlo, která malovala obrazy, do kterých promítla svoji celoživotní fyzickou i duševní bolest. Frida Kahlo věřila v komunismus i ženskou sílu. Hold jí v prostorách tamní galerie vzdalo na pět desítek umělkyň z Latinské Ameriky, každá přitom jinak.
Na výstavě Frida navždy ztvární padesát výtvarnic padesát verzí ikonické mexické malířky. Výstava v Caracasu je poctou umělkyň umělkyni stejně jako žen ženě. „Na této výstavě jsou amatéři, stejně jako známí umělci, je to dobrý vzorek naší země. Jsou tu jen ženy – umělkyně. Mám velkou radost, že všechny vytvořili svou vlastní vizi Fridy v tom nejsvobodnějším duchu,“ řekla kurátorka výstavy Mirla Soto.
O ztvárnění výbušné směsi mexického temperamentu, komunistického rebelství i sexuálního charismatu se každá z latinskoamerických umělkyň pokusila jinak. Výstavu tak tvoří obrazy, sošky, stejně jako živá performance.
Fridin život i tvorbu poznamenaly vleklé zdravotní problémy – z dětství si rozháraná malířka nesla následky obrny a za celoživotní bolesti mohla hlavně vážná autobusová nehoda z dob dospívání. Prudké záchvaty bolesti tišila alkoholem i četnými milostnými aférami – s ženami i muži. Nejzásadnější byl její vztah s malířem Diegem Riverou.
Komplikovanou osobnost i divoký život Frida zachytila ve víc než 200 olejomalbách, akvarelech i kresbách. Vycházela z mexického lidového umění, marxismu i spojení křesťanských a aztéckých tradic.
„V jakémkoliv období, ať už čelila čemukoliv, směřovala její práce kupředu, všechna ta představivost, symbolismus, ženská imaginace – a to všechno neobyčejně. Tohle jsou ty věci, které si ihned každý s Fridou spojí,“ řekla jedna z umělkyň zapojených do výstavy Yarina Guzman.
Těžištěm ale zůstaly její autoportréty. Když se malířky ptali, proč její tvorba zachycuje nejvíc právě ji samotnou, odpovídala, že právě sebe samu zná nejlíp. Důraz na vlastní identitu byl ve světě ovládaném muži svěžím větrem, na kterém dodnes stojí základy feminismu i ženské estetiky.
