Vídeň/Praha - „Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se nádherně! Ota“. Tuto zprávu údajně poslal v roce 1910 patnáctiletý Otakar Batlička z Argentiny, měsíc po svém útěku z domova. Na svých mnohaletých toulkách po světě byl prý plavčíkem, honákem, boxerem, zlatokopem i policistou. Těžko ověřitelných historek se o spisovateli dobrodružných příběhů traduje víc. Jisté je, že Batlička se po návratu do Prahy živil jako řidič tramvají, psal povídky, byl činný v odbojové skupině Obrana národa a zemřel 13. února 1942 za nevyjasněných okolností v koncentračním táboře Mauthausen.
Batlička na konci 30. let zásoboval redakci Mladého hlasatele dobrodružnými příběhy. Děj jeho povídek se točil kolem dobrodruhů: námořníků z potopené ponorky nebo kolem potápěče, kterého při kladení podmořského kabelu napadla chobotnice. Jindy čtenáře mládežnického časopisu zaujal příběhem o smrti krutého dozorce na plantáži nebo povídkou o táboře malomocných.
V poválečných časech se na Batličku zapomnělo, až v 60. letech spisovatele znovuobjevil havířovský spisovatel Bohumil Jírek, který od jeho manželky získal svolení k novému vydání povídek. Batličkovy povídky ale po svém upravoval, spojoval a měnil jejich pointy. Tak vznikl i román Rájem a peklem, který líčí osudy dvou bratrů na výpravě za diamanty. Jírek byl zřejmě i tím, kdo „doplnil“ neznámé kapitoly z Batličkova života a „ucelený“ životopis pak šířil v knižních doslovech.
Otakar Batlička se narodil 12. března 1895 v Praze, jeho otec byl úředník v plynárnách, matka mu brzy zemřela. Protože v Batličkově pozůstalosti nezůstal deník, ani cestopis, věrohodně rekonstruovat jeho životní příběh je složité. Podle střízlivější verze Batlička v březnu 1914 odcizil svému otci nezanedbatelnou sumu služebních peněz a už poněkolikáté (a tentokrát úspěšně) utekl z domova.
Společně s kamarádem dělali nejprve zřízence u cirkusu Sarassani, pak se nějaký čas protloukali světem, dál se jejich cesty rozešli. Ví se, že v lednu 1915 byl Batlička vyloven jako trosečník norského dvojstěžníku Olaf a skoro dva roky strávil v britském zajateckém táboře. Koncem roku 1917 utekl a žil nějaký čas v Londýně. Natrvalo se do Československa vrátil v lednu 1920 a téhož roku se oženil s Martou Špačkovou. Práci našel jako řidič tramvaje. Ze všeho nejradši se ale věnoval radiotelegrafii. Byl prvním vysílajícím radioamatérem u nás a v roce 1928 se prý spojil s polární výpravou Umberta Nobileho.
Koncem 30. let začal psát povídky (napsal jich údajně 150) a v době okupace se zapojil jako radiotelegrafista do odbojové skupiny Obrana národa - východ. V říjnu 1941 ho zatklo gestapo, z Terezína do Mauthausenu byl poslán s označením „návrat nežádoucí“. Za odbojovou činnost byl vyznamenán válečným křížem in memoriam (1946).
