Galerie hlavního města Prahy a Židovské muzeum v Praze připravily výstavu snímků z takzvaného Osvětimského alba. Unikátní dokument o holokaustu zahrnuje fotografie pořízené přímo nacisty v roce 1944 a náhodně nalezené po válce. Působivé snímky budou vystaveny v Domě fotografie v Revoluční ulici do 20. září. Podívejte se na galerii:
Osvětimské album: Nacisté fotili Čechoslováky jdoucí na smrt
Ačkoliv jsou na fotografiích zachyceni převážně občané Československa, nebyl dosud v Čechách tento soubor vystaven, zdůraznil kurátor výstavy Martin Jelínek. Osvětimské album bylo nalezeno v roce 1945 při osvobození v kasárnách SS v německém táboře Nordhausen-Dora bývalou vězenkyní, která se na některých záběrech poznala. Proto se také kolekci někdy říká Album Lili Jacob. Výstava objasňuje vznik alba i jeho poválečný osud, v němž hraje významnou roli Židovské muzeum v Praze.
- Ředitelka GHMP Magdalena Juříková: „Jsme svědky toho, jak je dnes holokaust zpochybňován. A myslím, že takovýto příspěvěk, kdy se setkáváme s autentickým pohledem na průběh holokaustu, je ten nejsprávnější moment, jak tuto dobu zpřítomnit.“
Jacobová se po válce vrátila na Podkarpatskou Rus, kde ale zjistila, že nikdo z rodiny nepřežil. Na radu rabína odvezla album v roce 1947 do Prahy, kde bylo v Židovském muzeu ofoceno na skleněné negativy a za peníze, které takto Lili získala, se jí s manželem i dcerou podařilo emigrovat do USA. Později album darovala izraelskému památníku holokaustu Jad vašem. Díky tomu, že vznikly kopie snímků, je jich dnes v Židovském muzeu více než v originálním albu, protože Jacobová následně potkávala lidi, kteří na snímcích poznali své příbuzné, a těm originály darovala. Dnes má album 193 fotografií.
GALERIE
videogallery_534060
Obrázky dokumentují příchody Židů z takzvaných maďarských transportů na začátku léta roku 1944. Ty na rozdíl od předchozích transportů zajížděly do tábora přímo po nové vlečce: Prodloužení trati mělo urychlit selekci. Ukazují vystupování vězňů z vlaku, selekci, při níž se příchozí rozdělili na ty, kdo byli považováni za vhodné k práci, od těch, kteří byli rovnou posláni do plynu. Fotograf zaznamenal obě skupiny, včetně žen a dětí čekajících v lesíku za plynovými komorami na chvíli, až se v nich uvolní místo.
- Ředitel Židovského muzea Leo Pavlát: "V té šíři svědectví je to naprosto unikátní. I když některé snímky byly známy, tak teprve v celém kompletu si člověk uvědomí drtivost těch událostí."
Dokumentoval i způsob fungování zóny zvané Kanada, kde byl tříděn ukořistěný majetek vězňů před odesláním do Německa. Kanadu popsal třeba Arnošt Lustig ve své novele Colette, kde se vězenkyně snažily získat z tříděných svršků zašité cennosti, aby si pod obrovským rizikem zajistily prostředky pro přežití v lágru.
Totožnost fotografa nebo fotografů nebyla nikdy potvrzena, pravděpodobně by jimi mohli být Ernst Hoffmann anebo Bernhard Walter z oddílu SS. Ti byli zodpovědní za snímání otisků prstů a fotografování vězňů, kteří nebyli vybráni pro vyhlazení. Ve vyhlazovacím táboře Osvětim byl zavražděn víc než milion Židů. Z území bývalého Československa nacisté zavraždili více než čtvrt milionů Židů, připomínají autoři výstavy.