ONI. SLONI. Tak nazval Petr Našic (ročník 1954) svoji poslední výstavu. Výběr tématu nás trochu zaskočí, vzpomeneme-li si na jeho série záběrů z natáčení Formanova Amadea nebo Kusturicových filmů, dokumentární mapování několikaletého pobytu starosty Béma na pražském magistrátu či výtvarně stylizované podání kouzla architektury newyorských mrakodrapů…
I tomuto tématu se Našic dostal opravdu náhodou. Při průjezdu Cejlonerm se na tři dny ocitl ve sloním sirotčinci ve vesnici Pinnawala (správně Pinnawala Elephant Orphanage). Ten se rozkládá na ploše pětadvacet akrů kokosové plantáže, v těsné blízkosti řeky Maha Oya, severozápadně od města Kegalle, asi devadesát kilometrů od hlavního města Colombo.
Pro nás Evropany je to instituce zcela nečekaná – od roku 1975 soustřeďuje do jednoho místa opuštěné raněné slony nalezené v džungli. Postupně začala přijímat i opravdové sloní sirotky, z nějakých důvodů osamocené a zoufalé. Sloni indičtí, podobně jako další druhy této mizející populace, mají velmi vyvinutý citový život a úzké a fungující rodinné vazby. Včasné znovuzačlenění mladinkého slona do velkých rodinných skupin je potřebné a zde také již běžné, noví rodiče malé slůně přijmou velmi rychle a prakticky vždy k němu zaplanou rodičovskou láskou. Sloni jsou také jeden z mála živočišných druhů, který doprovází své truchlení a smutek opravdovým pláčem.
Od roku 1982 je sirotčinec součástí Národních zoologických zahrad a dnes v něm žije asi stovka slonů, z nichž se polovina narodila již zde. Část nákladů na provoz se hradí ze vstupného, protože sitrotčinec se stal vyhledávanou turistickou atrakcí, kde hlavním magnetem je koupání slonů, prováděné dvakrát denně, a krmení malých slůňat mlékem přímo z lahve s velkým dudlíkem. Většina slonů jsou zdraví jedinci, někteří jsou však slepí, další pak postižení následkem nášlapu na minu, kterých je v džungli po válce s Tamilskými tygry stále ještě bezpočet…
Našicovy dokumentární velkoplošné fotografie zdobí dva malé výstavní sálky v živé srbské restauraci v Praze na Újezdě. Jsou nejen zajímavou zprávou o životě svérázné komunity, ale také velmi příjemným estetickým zážitkem.
Kouzlo sloního těla, jeho vrásčité kůže, tmavohnědočerné barvy, přirozeného prostředí autor bezděčně i záměrně bohatě využívá. Snímky jsou nádherným fotografickým cvičením na téma divoké přírody, předkládá nám zcela novou a námi rychle přijímanou estetiku. Část snímků nám slony představuje také jako zdatné pracovníky, musí si totiž na svůj pobyt vydělat a od raného mládí jsou svými staršími druhy nebo rodiči vychováváni k jasným pracovním návykům a šikovnosti.
Na vaší procházce bude určitě pro vás a případně i pro vaše rodiny tato malá, ale velmi kvalitní výstavka jasným nečekaným překvapením. Našicův záběr se tímto tématem nadále překvapivě rozšiřuje a i zde uspokojí diváka samozřejmou elegancí provedení a výběrem tématu.
PETR NAŠIC / ONI. SLONI. Kdy a kde: Galerie restaurace Luka Lu, Újezd 33, Malá Strana; otevřeno 11:00-24:00, výstava potrvá do 15. února 2013.
