Fotograf Josef Koudelka se rozhodl věnovat státu své celoživotní dílo. Pražskému Uměleckoprůmyslovému muzeu tak v depozitáři přibude přes sedm set jeho fotografií. Muzeum z části z nich připravilo výstavní retrospektivu Návraty k autorovým osmdesátinám. Národní galerie zároveň vystavila soubor Koudelkových snímků vytvořených na zakázku Vatikánu.
Od začátků po destrukci. Fotograf Koudelka se rozpůlil na dvě výstavy
Nejslavnějším Koudelkovým souborem jsou snímky invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Záběry pořízené v Praze tehdy propašoval na Západ a v zahraničním tisku publikoval pod iniciály PP, tedy pražský fotograf. Později za ně získal mezinárodní cenu.
„Přes jednu noc se lidi najednou dokážou naprosto změnit. Nebylo důležitý, kdo byl starý, kdo mladý, nebylo důležitý, jestli byl někdo intelektuál nebo dělník. Rusi přijeli, obrovská armáda je tady a chtěli nám vzít něco, co my jsme si chtěli podržet,“ popisoval fotograf tehdejší atmosféru v dokumentu Aleše Kisila.
Víc než doma je Koudelka slavný v zahraničí. Deset let žil v exilu ve Velké Británii, teď se usadil ve Francii. Do Česka se vrací jen občas. Výstavní Návraty připomínají i další významné cykly jeho tvorby: Začátky, Experimenty či Exily. Po emigraci Koudelka fotil války, romské osady i divadlo. Na místa se prý opakovaně vrací, aby vystihl ten správný moment.
Destrukce pro Vatikán
V posledních letech dokumentuje především vliv člověka na současnou krajinu. K tomuto tématu už vydal patnáct publikací, vybral si ho i poté, co byl Vatikánskými muzei osloven, zda by nevytvořil snímky na první prezentaci Svatého stolce na bienále v Benátkách v roce 2013.
Spolu s dalšími dvěma umělci měl za úkol ztvárnit témata inspirovaná knihou Genesis. Koudelkův soubor De-creazione tvoří velkoformátové fotografie, panoramatické mají téměř tři metry na šířku.
Zachytil na nich destrukci - vyplývající z protikladu člověka a přírody, z válečných konfliktů a také způsobenou přírodními katastrofami, které nás ovlivňovaly po staletí. Právě čas hraje na Koudelkových snímcích důležitou roli, včetně mementa, že to, co člověk stvořil, jednou zanikne.
Jeho dvě pražské výstavy ale hned tak neskončí; obě potrvají do 23. září.