Z ulice se probojoval až na olympiádu do Berlína, v Tichomoří přežil hrůzy letecké války na palubě bombardéru B-25, zachránil se, když se s ním „Zelený sršeň“ zřítil do moře a pak ustál čtyřicet sedm dnů a dva tisíce mil jako trosečník v záchranném člunu. Když ho vylovili Japonci a strčili na dva roky do drsného zajateckého tábora, zdálo se, že je to konečná. Přežil i tohle peklo. Do tuhého začalo jít, když se ekranizace jeho životního příběhu ujala režisérka Angelina Jolie.
Život amerického hrdiny Louie Zamperiniho, který pocházel z italské emigrantské rodiny, vyrůstal na ulici a zdálo se, že na ní i skončí, je tak dramatický a barvitý, že je s podivem, že si ho filmaři nevšimli již dříve. V mezních životních situacích, jimiž prošel, měl kromě odvahy, vůle a odolnosti také kliku, a proto mu nikoli náhodou říkali Šťastný Louie. Všechno, co ho mělo zlomit, nakonec ustál, ale měl smůlu, že si ho jako téma své druhé celovečerní režie vybrala (po debutu V zemi medu a krve) krásná, ale v tomhle ohledu ne příliš talentovaná a možná také trochu protekční Angelina Jolie. Ta sice nenatočila úplně blbý film (úvodní drsná, bojová letecká scéna, snímaná z paluby ostřelované „bé pětadvacítky“, dokonce nastolí slušné očekávání), ale rozhodně promarnila velkou šanci a nevyužila lidský ani dramatický potenciál, který tahle autentická látka nabízela.
Jakkoli se chytře obklopila špičkovými profesionály, scénář pro ni napsali kultovní bráchové Coenové (kdy jste od nich viděli něco vyloženě plonkového?), za kameru se postavil jedenáctkrát na Oscara nominovaný, pětašedesátiletý klasik brilantního vizuálu Roger Deakins (od Bartona Finka dvorní kameraman bratrů Coenů) a soundtrack zkomponoval šestinásobný oscarový nominant, pracovitý Pařížan Alexandre Desplat (jehož hudba zazněla již ve více než sto filmech). Schovat se za ně bylo sice průhledně mazané, ale když režisér nepřidá něco zásadního i za sebe, je to nakonec málo platné.
Neosobní, neinvenční, nezáživná, nejistá…
… taková je režie Angeliny Jolie, která to nepochybně myslela dobře, ale dobrý úmysl (jak známo) často sám o sobě nestačí. Silná látka a respektovaný americký hrdina, který měl poslat akademiky rozhodující o osudech Oscarů do kolen a z Nezlomného učinit jednoho z favoritů oscarového večera, se na place kamsi rozplynul. Zbyl jen lineárně, místy nudně, často klišoidně a jakoby neosobně odvyprávěný příběh, v němž se na titulního hrdinu, ztvárněného britským hercem Jackem O'Connellem (který je doma spíše v televizních seriálech) napojíte jen velmi vlažně, přestože na to máte skoro sto čtyřicet dlouhých, ale marnotratně promarněných minut.
Tohle se projevilo i v oscarových nominacích, kde místo toho, aby Nezlomný útočil na klíčové kategorie, spíše startuje v těch okrajovějších, technických (nejlepší kamera, zvuk a zvukové efekty). Tam, kde to není, to ani sebepatriotičtější porotce nenajde. A teze z kázání v kostele o tom, že není tak důležité bojovat proti hříchům, jako naučit se je odpouštět, se hodí spíše k nedávno uvedeným Kolejím osudu s Colinem Firthem, jenž se vydal na cestu pomsty, aby z ní posléze sešel na cestu odpuštění. V Nezlomném se tohle spíše deklaruje v komentovaném závěru po patetickém polibku rodné ranveje, který mu zasazuje poslední ránu z milosti.
Dokud je život, je i naděje
Jenomže třiadvacetiletý a slušně fyzicky vybavený „manekýn“ O'Connell není charakterní Colin Firth. Přestože se poctivě snaží dostát svému titulkovému přívlastku, vzbuzuje dojem, že je pro něj důležitější, jak vypadá, než jak se se svými životními traumaty vyrovnává a nechává vás tak spíš chladným a nezaujatým. Pod tímto je podepsána i pasivní režie Angeliny Jolie, která před sebou tenhle velký příběh valí ze všech sil, jež jí na to ale nestačí. A tak máme k téhle postavě osobnější vztah spíše ve flashbecích, vracejících nás do jejího dospívání („Trocha utrpení přece stojí za celoživotní slávu!“), nežli v základní válečné story, z níž se jako nezlomený hrdina zrodil a v níž stojí heroicky s trámem nad hlavou proti svému hlavnímu trýzniteli. Japonský rockový hudebník Miyavi se po jistém zdráhání nakonec nechal přemluvit a vystřihl ho jako docela slušného záporáka a zamindrákovaného velitele zajateckého tábora Watanabeho, zvaného Pták.
I když se pětašedesát investovaných milionů dolarů vcelku bez problémů vrátilo, není velký důvod k oslavám. Snímkem, který byl natočen na motivy literární předlohy Laury Hillenbrandové (v češtině vyšla pod titulkem „Nezlomený“), pořídila Angelina Jolie jen vlažný filmový otisk autentického a skutečně dramatického života muže, který vždycky dokončil svůj závod. V její režijní dikci ovšem tahle story pozbyla značnou část své naléhavosti, výmluvnosti a osobitosti. Poměrně dlouhá stopáž je taková ne proto, že by toho měla tolik co říci, ale proto, že to říká rozvláčně, nejistě a pomalu. Základní problém začal tím, že se Universal nakonec nechal Angelinou ukecat, pustil ji do realizace, a na světě je tak místo skvělého jen další průměrný film. Škoda.
UNBROKEN/NEZLOMNÝ
USA 2015, 137 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Angelina Jolieová. Scénář: Joel Coen, Ethan Coen. Kamera: Roger Deakins. Hudba: Alexandre Desplat. Hrají: Jack O'Connell (Loui Zamperini), Miyavi (Mutsuhiro Watanabe), Domhnall Gleeson (Russell Allen „Phil“ Phillips), Finn Wittrock (Francis „Mac“ McNamara), Garrett Hedlund (John Fitzgerald), Jai Courtney (Hugh „Cup“ Cuppernell), John Magaro (Frank A. Tinker), Luke Treadaway (Miller). V kinech od 5. února 2015
