Nesvatbov: Milujte se a množte se, milí pozemšťané

V obci žijí krásní mladí lidé, kteří by mohli žít v krásném rodinném svazku a plodit děti. Proč to nedělají? Klade řečnickou otázku při svém proslovu do místního rozhlasu starosta slovenské vesničky Zemplínske Hámre. Bývalý voják z povolání se rozhodl řídit štěstí obyvatel své obce, slibuje příspěvky „zavrabčeným“ a hlášení v obecním rozhlase o odvozu popelnic doplňuje úvahami o krásách manželství. Myslí to smrtelně vážně, jde přeci o záchranu planety, a proto milujme se a množme se. Zapomíná ale na jeden podstatný detail v podtitulu dokumentu Eriky Hníkové Nesvatbov – srdci se nedá poroučet.

Na vesnici Zemplínske Hámre narazila Erika Hníková, když koketovala s myšlenkou natočit svůj třetí celovečerní dokumentární film o singles. „Zjistila jsem, že městští, tedy ti, kteří si svou samotu vybrali dobrovolně, mě vlastně moc nezajímají. Hledala jsem tedy dál, až jsem čirou náhodou narazila na slovenskou vesnici, která je specifická svým starostou. Dokázal v obci všechno proměnit k lepšímu, ale aby se mu tam rodily děti, to se mu nedaří,“ vysvětlila dokumentaristka.

Dámy a pánové, zadejte se

Není žádnou novinkou, že demografická situace na vesnicích – a neplatí to zdaleka jen pro české – není nic radostného. Ani Zemplínske Hámre se od ostatních příliš neliší: mladí lidé odcházejí za prací nebo za studiem do měst, kam se často přestěhují, a seznamovací možnosti těch, kteří zůstanou, tak nejsou úplně nejpestřejší. Tři zemplínští pětatřicátníci, kteří svolili s natáčením, mohou partnera potkat prakticky jen v kostele nebo v hospodě, ti zaměstnaní možná ještě v práci, ale i tam se setkávají stále se stejnými lidmi.

Být neprovdanou dívkou v letech je sice pořád „taková choulostivá věc“, ale soucitné pohledy už nezavrabčené po návsi nedoprovází. Slovy pana starosty „rodina už nie základ štátu“, a tedy i tlak okolí a společnosti jako motivace k tomu, najít si partnera a mít děti, není zdaleka tak silná. Tři hrdinové dokumentu – Monika, Jančo a Ďoďo – na rodinné štěstí nerezignují, spíš je jim tak nějak jedno, aspoň ten dojem vyvolávají. Snad až na Moniku, i když i ta, zdá se, se dovede smířit s jakoukoli životní situací.

Kostel a delirium

Navíc má Boha a také matku, s níž žije ve společné domácnosti. Ta si sice občas povzdychne, že Monika po ní není tak dravá a že za jejích mladých let to ve vsi jinak žilo – čímž se dotkne další problematiky: odeznívající vesnického pospolitosti –, ale její dcera takové poznámky jen přechází úsměvem a pokrčením ramen. Monika možná postrádá možnost o někoho pečovat, Jančo a Ďoďo ale k hledání partnerky chybějící rodinné zázemí (když už nic jiného) nežene. Maminka vyžehlí, maminka navaří. A má-li člověk pocit, že přeci jen chybí něco ke spokojenosti, stačí zajít na jedno… na dvě, na tři.

„V obci Zemplínske Hámre žije v současnosti 1260 obyvatel. Nezadaných neboli nezavrabčených ve věku 25-40 let je okolo 45. Je to určitě vysoké číslo a trend se nemění. To mě znepokojuje. Příčiny jsou u mužů a žen různé. Pro ženy je to kostel a domov, pro chlapy je to hospoda a delirium,“ potvrzuje i starosta. V boji proti vymírání zemplínských obyvatel, potažmo světové populace, se ale nevzdává. A vytahuje zbraň nejtěžšího kalibru – seznamovací večírek.

Zachraňte Zemplínske Hámre, zachráníte planetu

Formanovská akce, která je vrcholem filmu a do níž starosta vkládá velké naděje, se ale nepodaří. Tombola, vemlouvavý starostův proslov, folklorní vložka, sbližovací hry typu „udržte balonek mezi svými čely“ ani alkohol k párování nevedou. Parket zeje prázdnotou, většina nezavrabračených zůstala doma a hrstka těch, co přišli, se do seznamování dvakrát nehrne. 

„Půl roku se to připravuje a oni nepřijdou, krávy blbé… mám chuť vyhlásit rozhlasem, nechť se naloží do octa i s panenskými blánami,“ stěžuje si druhý den po večírku starosta. Zklamán, ale neodrazen dál poroučet zemplínským srdcím. Přinejhorším je tu možnost, že se naplní jeho vize: „Jestli se budeme k přírodě chovat jako dosud, tak Země nevydrží dlouho… Ty geneticky vhodnější odstěhují na Mars, třeba tam budu starostovat nějaké obci, tam něco takového nebude, protože všichni budou mít starosti, aby se Mars zalidnil.“

Hořkosměšný Nesvatbov

Situace, které dokument zachytil, působí zábavně, jistě, na první dobrou jsou humorné pro potrefené i nepotrefené. Donkichotské snažení starosty, osamělého rytíře v boji s lhostejností těch „krásných mladých lidí“, kteří nemyslí dostatečně na budoucnost, i rozumování (především mužských) protagonistů. Škoda, že se dokumentaristce nepodařilo natáčet i se starostovou ženou nebo se dostat zemplínským víc pod kůži, i tak ale by byla asi převládajícím pocitem z celého snímku absurdnost, o to spíš, že to všechno je skutečnost. 

Přitom se nelze zbavit dojmu, že starostovo snažení je sice místy až hmatatelně trapné, zároveň ale smutné kvůli marnosti, kterou končí veškeré jeho snahy coby jakéhosi deus ex machina o rozmotání bezvýchodné situace v Zemplínske Hámre. On totiž o jeho zásah vlastně nikdo moc nestojí.

Takže ano, Nesvatbov je humorný, ale… „Ale je to takový ruský smích skrz slzy,“ říká Erika Hníková, „protože ve filmu si nikdo nikoho nevezme, nikdo žádnou lásku nepotká. Nemá tedy happy end, po kterém touží starosta, protože, jak zní slogan snímku, srdci se nedá poroučet.“

Dokument Nesvatbov, který měl premiéru na MFDF Jihlava 2010, vstupuje do kin 9. prosince. Vznikl za podpory České televize.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Možná je něco ve vodě. Patnáct výtvarníků spojují Louny a výstava

Galerie města Loun slaví patnáct let činnosti a na připomenutí připravila výstavu patnácti lounských výtvarníků. Všichni představovali svou tvorbu už i dříve právě v prostorách této galerie.
včera v 13:15

Česko získá další peníze z evropských a norských fondů, půjdou do kultury i vědy

Stát podepsal memorandum, díky kterému má získat dalších pět a půl miliardy korun z Fondů Evropského hospodářství a Norska. Prostředky přinesou více peněz na vzdělávání, kulturu, vědu či životní prostředí. Podporu ovšem získají pouze ty projekty, které usilují o snižování ekonomických a sociálních rozdílů. Peníze do fondů vkládají Island, Lichtenštejnsko a Norsko – tedy země, které nejsou součástí Evropské unie. Státy tím chtějí spolupráci s členskými zeměmi posílit. V minulosti fondy podpořily třeba i výstavbu památníku holocaustu Romů a Sintů v Letech u Písku – a to částkou čtyřicet milionů korun. Česko je pátým největším příjemcem této podpory.
včera v 07:48

Holywood místo Hollywoodu. Papež pozval filmaře

Papež Lev XIV. si přeje „prohloubit dialog se světem filmu“. O víkendu přijal ve Vatikánu hollywoodské hvězdy, řekl jim, že by se mělo udělat víc pro kina, která bojují o přežití, aby bylo zachováno skupinové sledování filmů. Dříve se už soukromě setkal s herci Robertem de Nirem či Al Pacinem. Prozradil také, které filmy jsou jeho oblíbené.
15. 11. 2025Aktualizováno15. 11. 2025

Byl to zásadní okamžik mého života, vzpomíná na 17. listopad herec Potměšil

„Něco, po čem jsme toužili, mluvili o tom v rodině nebo se svými vrstevníky (…), tak se najednou začalo skutečně naplňovat. Tím, že se lidé domluvili a sešli, i když to bylo svým způsobem zakázané nebo limitované,“ popsal v Událostech, komentářích moderovaných Martinem Řezníčkem herec Jan Potměšil, jak vzpomíná na události 17. listopadu 1989. „Mám pocit, že to byl zásadní okamžik mého života,“ dodal. Potměšil poté jezdil po regionech, kde hovořil o tom, co se v Praze dělo. Při jedné z cest 8. prosince 1989 při automobilové nehodě málem přišel o život. Po dvou měsících se pak probudil z kómatu v úplně jiném režimu. „Ať už byl kolem mě kdokoliv, tak jsem se ptal, jak to pokračuje, jak se daří a podobně,“ přiblížil.
15. 11. 2025

Vyšel komiks o Havlovi, stojí za ním Žantovský a ilustrátorka Jislová

Vyšel nový komiks o disidentovi a pozdějším československém a českém prezidentovi Václavu Havlovi. Jmenuje se Havel: hrátky s čertem. Autoři ho slavnostně uvedli v pátek večer v Knihovně Václava Havla. Za dílem stojí Michael Žantovský a ilustrátorka Štěpánka Jislová, kniha popisuje Havlův život v roce 1977. „Velká část lidí jej má v mysli už jen na tom pomyslném piedestalu, jako státníka. Chtěli jsme se podívat za oponu, co to bylo za člověka,“ přiblížila Jislová v 90' ČT24. Pořadem provázela Nikola Reindlová.
15. 11. 2025

Národní divadlo Brno uspělo na světových operních cenách

Národní divadlo Brno proměnilo obě nominace na ocenění The International Opera Awards. V konkurenci přehlídek a operních domů zvítězilo v kategorii nejlepší festival za Janáček Brno 2024 a mezi novými produkcemi bodovala inscenace opery Leoše Janáčka Výlety páně Broučkovy. Delegace z Brna v čele s ředitelem Martinem Glaserem ocenění převzala v pátek v Athénách v sídle Řecké národní opery.
14. 11. 2025

Běda obrazu, který na výstavě Evy Švankmajerové potřebuje vysvětlit

V pražském Centru DOX je k vidění tvorba přední výtvarnice českého surrealistického hnutí Evy Švankmajerové. Výstava Běda obrazu představuje její malby, kresby, ale i návrhy plakátů a filmové dekorace. Výrazně se na ní podílel manžel zesnulé umělkyně, výtvarník a filmař Jan Švankmajer.
14. 11. 2025

Českou cenu za architekturu získal dětský hospic Dům pro Julii

Českou cenu za architekturu letos získal dětský hospic Dům pro Julii. Jeho autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja a Karel Kubza z ateliéru Čtyřstěn architekti a krajinářský architekt Marek Holán. Vítěze ve čtvrtek vyhlásili zástupci České komory architektů, která soutěž pořádá. Společně s hlavním vítězem porota ocenila i pět realizací titulem Finalista a další dvě Cenou Aleny Šrámkové a čestným uznáním. Šest projektů získalo cenu partnerů.
13. 11. 2025
Načítání...