Národní divadlo v pondělí zahajuje novou sezonu, která bude zároveň tou poslední pro Daniela Špinara v čele tamní činohry. Jeho odchod oznámil minulý týden ředitel první scény Jan Burian. Špinar už tehdy uvedl, že nešlo o vyhazov, ale domluvu, a v pondělním prohlášení na sociálních sítích potvrdil, co už dříve naznačil: že svůj post opouští kvůli znechucení z atmosféry strachu, zneužívání moci, sexismu a cynismu, která podle něho začíná už na divadelních školách.
Nemusím to vydržet, zdůvodnil svůj odchod Špinar. České divadlo podle něho zahnívá v trafikách
Jako umělecký ředitel činohry Národního divadla působí Špinar od roku 2015. Už jednou prodloužený mandát mu měl skončit za dva roky, nakonec jeho nástupce povede soubor už o rok dříve.
Do té doby by měl ještě nastudovat dvě inscenace – Krásku a zvíře s premiérou letos v prosinci a na příští jaro pak komedii Mnoho povyku pro nic.
Nemusíme to vydržet
Špinara podle jeho slov k odchodu pohnula iniciativa Ne!musíš to vydržet. V anonymních výpovědích studentů DAMU a JAMU o zkušenostech se studiem se objevovala slova jako zbytečnost, arogance, rezignace, či dokonce nespravedlnost a šikana.
„Díky obrovské odvaze studentů DAMU a jejich iniciativě Ne!musíš to vydržet jsem pochopil, že ani já to nemusím vydržet,“ říká dvaačtyřicetiletý umělecký šéf. Ačkoliv se do té doby domníval, že v zakonzervovaně nastaveném prostředí bude muset zůstat celý život.
Český divadelní prostor popisuje jako plný strachu, trafik, rutiny, cynismu a manipulace. Vůbec v něm prý nejde o divadlo. Míní, že jím popisovaný status quo způsobují konkrétní lidé na nejrůznějších postech, kteří různě kumulují funkce a setrvávají na nich i celá desetiletí.
Burian: Myslím si, že se mýlí
I když nikoho konkrétně nejmenoval, z upřesňujících komentářů pod videem na jeho Facebooku i ze srovnání s premiérem Andrejem Babišem („Bureš a Bureš – najdi sedm rozdílů“), jež ve videu zazní, je jasné, že svá slova adresuje Janu Burianovi – řediteli Národního divadla od roku 2013 a vedoucímu katedry činohry na DAMU od roku 2001.
Právě Burian Špinara do funkce uvedl. „Vždy jsme věděli, že to byl jeden z nejtalentovanějších posluchačů divadelní fakulty. V tomto směru jsme ho podporovali i v jeho kariéře a to, že jsem ho jmenoval uměleckým ředitelem činohry Národního divadla, bylo vyjádření důvěry vůči němu,“ uvedl v pátečním Interview ČT24 Burian.
Připustil, že důvěru ve Špinara po jeho výrocích osobně ztratil. O uměleckém šéfovi v rozhovoru mluvil jako o „velice emociálním“, jeho názory se prý ale snaží brát věcně. „Myslím si, že se mýlí a že ho některé výroky budou mrzet. K tomu musí dospět sám,“ poznamenal Burian.
Špinar: Nejsem žádný školáček
Špinar ve svém proslovu uvedl, že ti, kteří jsou součástí divadelního establishmentu, vyžadují „doživotní vděčnost“ za to, pokud někdo třeba vyhraje konkurz.
„Ale pokud chcete pracovat ve smyslu měnit, posouvat věci, oni se k vám chovají tak, že jste spíše obtížný, protivný, a v mém případě dokonce hysterický. Nikdy jsem nepatřil do žádné partičky, skupinky, vždycky jsem si musel všechno tvrdě oddřít, a přesto se pořád setkávám s obrovskou vlnou nedůvěry, pořád musím vysvětlovat, že nejsem žádný školáček. A pořád poslouchám, že se neumím chovat: rozuměj, že nedokážu tancovat na písničku oficiálního divadelního establishmentu,“ ohrazuje se.
Oficiální česká divadelní scéna podle Špinara zahnívá, nikam se neposouvá, je zkostnatělá. „Nejsme autorští, nejsme svobodní, jsme znormalizovaní a napasovaní do nějakého prostředí, každá organizační změna je skoro nemožná,“ uvedl.
Burian, alespoň v případě Národního divadla, věc vidí jinak. „První česká scéna se nemůže změnit v autorské divadlo. Významnou částí své tvorby musí zůstat moderním interpretačním divadlem a mít pevný soubor složený z vůdčích hereckých osobností,“ namítl už dříve v souvislosti se Špinarovým odchodem. Nicméně i on se domnívá, že česká první scéna nesmí být zatuchlou institucí.
V důsledku zmíněné nesvobody je podle Špinara divadelní síť v Praze přehuštěná. „Soubory jsou formální celky, žijeme v nadprodukci, chaosu, nedokážeme se na nic soustředit, naše výsledky jsou ve srovnání se zahraničím podprůměrné, v nejlepším případě průměrné,“ soudí.
Mladí a změna
„Můžeme si za to sami,“ dodává, že viníky jsou sami divadelníci. Naději ale vidí ve změně společenského klimatu a mladých lidech, kteří jako starší generace žít nechtějí.
„Mění se cítění mladých lidí, co je a co není přijatelné. Reflexi musíme udělat všichni,“ nepopírá ani Burian. „Je možné, že jsme to zanedbali. Možná že ne všichni kolegové cítí, kde hranice mladých lidí je, a mají pocit, že to je jako před čtyřiceti lety. Nemůžeme se tvářit, že je donutíme, ať se chovají tak, jak jsme se chovali, když nám bylo dvacet. Chování musíme přizpůsobit my,“ prohlásil v Interview ČT24.
Jan Burian uvádí Daniela Špinara fo funkce uměleckého ředitele činohry (2015)
Za zásadní považuje Burian dialog se studenty, a to i prostřednictvím neutrálního moderátora. Tím by mohl být ombudsman či etický mediátor, jejichž ustavení na základě studentské iniciativy podporuje i děkan DAMU Karel František Tománek.
Podívat se do svědomí
Špinar sdělil, že z postu uměleckého šéfa Národního divadla odchází vyčerpaný a znechucený, nikoliv však zlomený. A přidal výzvu, kterou chce apelovat na ostatní divadelní umělce a tvůrce:
„Pojďme se zamyslet nad tím, v jakém prostředí pracujeme, jestli máme svobodu tvořit, nebo ne. Položme si otázku, jestli na něm také tak trochu neparazitujeme, ať už z důvodu, že se bojíme, nebo zvyku, nebo dokonce prospěchu. Pojďme si nalít čistého vína, podívat se do svého svědomí.“
Burian při oznámení o předčasném ukončení mandátu zhodnotil Špinarovu šéfovskou éru jako „normální, spíš nadprůměrnou“. Pokud budoucí umělecký šéf Špinara do Národního divadla přizve jako režiséra, rozhodně prý takové spolupráci bránit nebude.