Pod anonymními názory na cokoli se často ukrývá strach a nenávist. Poukázat na ně chce Divadlo Petra Bezruče, které svou novou inscenaci sestavilo z internetových diskusí. Autorské představení #nejsemrasista_ale vytvořili herci pod vedením režiséra Braňo Holička během zkoušek.
Nejsem rasista, ale... Bezruči brouzdají internetovými diskusemi
Internetové diskuse jako hra u Bezručů (zdroj: ČT24)
Na začátku nebylo nic, ani slovo, jen název a téma, jímž se ostravští divadelníci chtěli zabývat. Inscenaci „psali“ během sedmi týdnů zkoušení, námět pro scénář našli na internetu.
„Některé scény jsou čistě složeny jen z autentických diskusí, do ostatních scén jsme z nich přebrali principy, takové ty diskusní fauly typu ‚nejdřív se nauč česky nebo nejdřív si o tom něco přečti, než tady začneš mudrovat‘ a podobně,“ vysvětluje Braňo Holiček.
Heslo k pravdě
Bezejmenní aktéři na scéně brouzdají v oceánu zvaném internet. Jediná wi-fi v okolí, k níž se lze připojit, se jmenuje Pravda, jenže nikdo k ní nezná heslo. „To, že neexistuje pravda nebo spíš že existuje mnoho pravd, má za důsledek, že lidé jsou zmateni. A jakmile jsou zmateni a nemají se čeho chytnout, jsou mnohem náchylnější ke strachu,“ domnívá se režisér.
Nad vším dohlíží velký bratr internet, dodá reklamu i nadhodí téma k třaskavé diskusi. „Nenávist na internetu vždycky způsobuje na začátku strach,“ pokračuje Holiček, „třeba je někdo, něco, systém nebo algoritmus, který má zájem na tom, aby strach ve společnosti byl. Protože tak se dají velmi dobře lidé a jejich mínění ovládat.“
#nejsemrasista_ale
I když témata se mění, úroveň diskuse na jevišti zůstává stejná: bez věcných argumentů, vulgární a útočná. Vše vede k tragické události. Co všechno znamená hashtag nejsem rasista_ale, mohou diváci u Bezručů zjistit do divadelních prázdnin ještě sedmkrát.