František Kupka patří k nejoceňovanějším českým výtvarníkům. Jeho obrazy se na aukcích prodávají za rekordní částky. Přitom během života, který z velké části prožil v Paříži, často čelil nepochopení. Malíř považovaný za zakladatele abstraktního umění se narodil před sto padesáti lety, 23. září 1871, v Opočně na Rychnovsku.
Kupka většinu života strávil na pařížském předměstí Puteaux. Za svého života měl sice několik velkých výstav a obdržel několik ocenění, opravdu velkého úspěchu se ale nedočkal. Zčásti za to může nepochopení jeho tvorby, zčásti i jeho povaha. Silný individualista Kupka odmítl škatulky uměleckých skupin a směrů, příliš se také nesnažil o kontakty se sběrateli, kritiky a galeristy.
„Měl strach, že ho ostatní budou kopírovat, vykrádat, tedy si držel odstup. Paradoxně tomu napomohlo, že byl mimořádný profesor pražské akademie a jako takový pobíral plat za to, že učil české stipendisty v Paříži. A to mu možná umožnilo být trošku stranou dění, ve svém ateliéru, dál malovat, což dílu pomohlo, je mimořádně soustředěné. Na druhu stranu neúčastnil se tolik společenského života, což ke slávě také patří, a možná mu to chybělo,“ říká o Kupkovi kunsthistorik Jan Skřivánek, který momentálně působí jako šéfkurátor Musea Kampa. Toto pražské muzeum má poměrně obsáhnou sbírku Kupkových děl.
První abstraktní malíř (s otazníkem)
Ač se Kupka bránil zařazování, je jeho jméno dnes spojeno především s abstrakcí. Je dokonce považován za jednoho ze zakladatelů tohoto zásadního proudu moderního umění. Jako první prý vystavil abstraktní obraz – Dvoubarevnou fugu, a to na Podzimním salonu v Paříži v roce 1912. O prvenství objevitele abstraktního malířství se ale přetahuje i s dalšími umělci, třeba Kandinským, který svůj Abstraktní akvarel vytvořil o dva roky dříve.
„Myslím, že na tom tolik nezáleží. Prostě to bylo téma, které v té době zjevně řešila řada umělců, ostatně v poslední době je to prvenství jak Kupky, tak Kandinského zpochybňováno, hovoří se o tom, že první malířkou byla Hilma af Klint, která malovala monumentální abstraktní plátna, víc než tři metry na výšku, už v roce 1907. Ale nevystavovala,“ doplnil Skřivánek.
Dnes slavná Amorfa – dvoubarevná fuga vzbudila u pařížských kritiků pozornost, ne ale nutně nadšení. „Na druhou stranu výsměšné kritiky už patřily k uměleckému provozu. Někteří umělci už cíleně pracovali se skandálem, aby zaujali. Čili to nebyl problém. Kupkovi se otvíraly dveře na mezinárodní scénu, ale nesmíme zapomínat, že za necelé dva roky vypukla první světová válka, která všechno rozmetala,“ připomíná Skřivánek.
Nedoceněný vlastenec
Kupka sám opustil ateliér, aby mohl podpořit boj za samostatné Československo. Zhruba rok sloužil ve francouzské armádě, v rotě Nazdar, za zranění v bitvě u řeky Aisne obdržel Řád důstojníka Čestné legie.
Z fronty jej propustili kvůli zdravotním problémům a na popud Tomáše Garrigua Masaryka byl jmenován předsedou výboru České kolonie v Paříži. Do armády se ještě krátce vrátil, když v roce 1918 nastoupil k nově zformovaným československým legiím ve Francii v hodnosti poručíka. Po válce krátce pracoval pro ministerstvo obrany.
Za války tvořil propagační plakáty, pohlednice a protirakouské karikatury. Pro nově vznikající stát navrhl uniformy, prapor legií, předlohu pro Československý válečný kříž. „Byl velkým vlastencem a chtěl republice sloužit. Na kolik to pak bylo doceněno, je druhá věc, myslím, že byl asi trošku zklamaný, že doufal ve větší uplatnění,“ míní Skřivánek.
„Ale třeba kontakt se sběratelem Jindřichem Waldesem, který později vytvořil největší soukromou sbírku Kupkových děl, byl v první moment tažený ani ne tak uměním, ale právě tím, že Waldes ho respektoval jako osobnost, která se zasloužila o vznik Československa,“ zmiňuje kunsthistorik pražského továrníka, který Kupku podporoval. Kupka pro něj nakreslil slavný symbol firmy Koh-i-noor – dívku s patentkou v oku.
Není třeba kopírovat stromy
„Myslím, že není zapotřebí kopírovat stromy, když je cestou na výstavu vidí lidé lépe ve skutečnosti. Maluji, ano, ale jen pojetí, chceš-li syntéze, akordy a podobně,“ vysvětloval v roce 1905. Inspiroval se studiem filozofie, antického umění, přírodních věd a okultismu. V geometricky abstraktních variacích hledal vlastní duši a řád vesmíru.
„Inspiračních zdrojů bylo mnoho a v podstatě se prolínaly. Cílem není odhalit, odkud který motiv je, ale stát před jeho díly a nechat je na sebe působit nebo s nimi vstupovat do dialogu,“ domnívá se Skřivánek.
To mohou zájemci udělat v Centre Pompidou, které získalo výtvarníkovu pozůstalost od vdovy Eugénie Kupkové, v Národní galerii Praha, kde je uložena mimo jiné zmíněná Dvoubarevná fuga, už zmíněném Museu Kampa nebo Guggenheimově muzeu v New Yorku.
Prodává se za desítky milionů
Kdo by chtěl mít Kupkovu abstrakci doma, měl by si připravit pár milionů. Na tuzemském trhu drží aukční rekord obraz Divertimento II, které se loni vydražilo za více než devadesát milionů korun. Za hranicemi se nejdráže prodal obraz Tryskání II. Neznámý kupec za něj v londýnské Sotheby's zaplatil letos na jaře 231 milionů i s aukční přirážkou.
„Ty ceny jsou trošku otázkou. Záleží na tom, kdo je kupcem, protože podle toho platí různé poplatky,“ upřesňuje Skřivánek. „Kdyby byl kupec z České republiky a chtěl sem to dílo legálně dovézt, tak ho to vyjde asi na 265 milionů, pokud byl ze Švýcarka, odkud byl obraz nabízen, tak ho stál jen 230 milionů korun. Rozdíl třicet milionů může někoho motivovat založit si švýcarskou firmu jen proto, aby obraz koupil,“ vysvětlil.
