Národní technické muzeum otevírá výstavu Jindřich Waldes: podnikatel, sběratel, mecenáš. Připomene osobnost muže, kterému se říkalo světový král knoflíků a který stojí za vynálezem stiskacího knoflíku, takzvané patentky. Jeho továrna z roku 1902 vyráběla ve své době polovinu světové produkce těchto knoflíků. Společnost Waldes a spol. se za třicet let vypracovala na firmu produkující všechny druhy kovové galanterie s pobočkami nejen v Evropě, ale i v Americe. Dnes funguje pod jménem Koh-i-noor. Výstava potrvá až do 31. ledna příštího roku.
„Letos slavíme osmdesát let od úmrtí Jindřicha Waldese a současně si v příštím roce připomínáme 120. výročí od založení jeho firmy,“ říká spoluautorka výstavy z Národního technického muzea Hana Králová.
Kromě knoflíků nabízí expozice bohatý obrazový materiál, fotografie továrny i reklam výrobků. Na třiceti panelech se návštěvníci mohou dozvědět mnoho zajímavostí z osobního i profesního života Jindřicha Waldese.
K vidění jsou i originální patentky staré více než sto let. Zájemci si mohou taktéž prohlédnout speciální edici krabiček, ve kterých se tyto patentky prodávaly. „Je to vzácný originál, který přímo datujeme do roku 1912. Byl vyroben k desetiletému výročí firmy,“ komentuje Králová.
Knoflíkový král
Waldes byl schopným obchodníkem už od počátku své kariéry. První zkušenosti s výrobou kovového zboží nasbíral ve firmě Edvard Lokeš a syn. Zde se také seznámil s Hynkem Pucem, se kterým v roce 1902 založil vlastní firmu. Společnosti se dařilo hned od začátku.
Stiskací knoflík se Waldes rozhodl patentovat pod názvem největšího diamantu na světě Koh-i-noor. „Není přesně známo, co vedlo Waldese k tomu, že patentky pojmenoval po diamantu. Ukázalo se to ale jako velmi dobrý reklamní trik,“ dodává spoluautorka výstavy.
Jeho patentky se brzy rozšířily do světa. Původní dílna v pronajatých prostorách v Karlíně byla záhy nahrazena v roce 1907 vlastní továrnou ve Vršovicích, která se postupně rozšiřovala až do současné podoby. Vznikaly pobočky v Drážďanech, ve Varšavě, v New Yorku a také v Londýně a Paříži.
Waldesova továrna nevyráběla jen knoflíky. Ve svém sortimentu měla vlásenky, jehlice a háčky, později také cigaretové dutinky a papíry. Při výrobě spon do bot spolupracoval i s Tomášem Baťou.
Dáma s knoflíkem v oku
Na výstavě nechybí ani známé logo Miss KIN, neboli dámy s patentkou v oku. To se stalo symbolem Waldesovy společnosti a funguje dodnes. Za vznikem ikonického obrázku stojí podle Králové náhodná historka ze zaoceánské cesty.
„Waldes se při plavbě do Ameriky setkal na palubě lodi s americkou herečkou skotského původu, která si dala z legrace do oka patentku. Tak přišel na to, že to je ta pravá reklama pro jeho speciální knoflík,“ vysvětluje vznik loga spoluautorka výstavy.
Poprvé se objevilo v roce 1913. Pro podnikatele jej vytvořili umělci František Kupka a Vojtěch Preissig.
Sběratel umění a mecenáš sportu
Vedle spolupráce se secesními malíři se Waldes zajímal o umění i jinak. Byl jeho vášnivým sběratelem a mecenášem, přičemž se zaměřoval zejména na české umění. „Chtěl ukázat, že je hodné světového ohlasu,“ vysvětluje jeho pohnutky Králová.
Zároveň byl velkým podporovatelem sportu. „Waldes měl vlastní sportovní klub. Nejdříve se jmenoval Waldesova 11, později AFK Vršovice. Nalézá se na původním místě, kde byl dříve stadion klubu Bohemias – ve Vršovicích vedle továrny,“ doplňuje spoluautorka expozice.
V roce 1939 jej kvůli jeho židovskému původu zatklo gestapo. Zemřel o dva roky později. Po jeho smrti přešla továrna na Velkoněmeckou říši. V roce 1944 byla přejmenována na Koh-i-noor a po válce znárodněna. Původním majitelům už se nikdy nevrátila.
