Nebe Peklo: dokument o „individuích víceméně podezřelých“

Fronému, Altaira a Terezii – tři protagonisty dokumentu Davida Čálka o lidech vyznávajících BDSM – spojuje rozkoš balancující mezi nebem a peklem, mezi slastí a bolestí, vnějším divadlem na líci a niterným prožitkem na rubu, intimním a křehkým navzdory exhibici. V dokumentárním snímku Nebe Peklo nechávají kameru částečně nahlížet do svých paralelních životů, jež jsou v ledasčem pochopitelné, v ledasčem udivující a ano, někdy i zábavné, ale rozhodně ne laciné. Čálek se pokouší na svět těch, které vzrušuje bolest, pohlížet bez skandálnosti, levné lechtivosti nebo snad moralizování a ukázat ho jako prostor sice jiné, ale každopádně normálnosti na hranici mezi fyzičnem a duchovnem.

Bičíky, pouta a latexové oblečky nechybí, jsou ale jen rekvizitami tří příběhů. Každý z jejich hrdinů zachází mnohem dál, aniž by překračoval hranice snesitelnosti – své i diváka. Čálek své objekty představuje i v jejich běžném životě, i když ne u všech se mu daří ukázat oba světy a ne vždy se pouští pod povrch, nebo aspoň ne dost šikovně. Nejhutněji vychází příběh Terezie – u ní je propojení světa, kde bolest není negativní, s jejím životem nejzjevnější.

Uspokojuje ji v rámci její sexuality bolest způsobovat, ale i sama bolest vyhledává, aniž by to ovšem mělo něco společného s rozkoší. V dokumentu mluví o dlouhém umírání své matky, s nímž se vyrovnávala tím, že sama fyzicky trpěla. Návštěvy tetovacího salonu jí pomáhaly prostřednictvím fyzické bolesti ulevovat od té duševní. Bolest tak pro ni byla ventilem, čímsi téměř hmatatelným, co jí umožňovalo útěk před něčím těžko zachytitelným.

9 minut
Reportáž Ivy Němcové a rozhovor s Davidem Čálkem
Zdroj: ČT24

„Doufám, že je z filmu patrné, že ti lidé směřují k něčemu jinému než jen k tomu, aby se udělali, aby měli zážitek nebo aby byli zajímaví,“ přeje si Čálek. Přechod přes bolest od fyzična k duchovnu, které k fyzičnu patří, je to, co ho na tématu nejvíce zaujalo. "Velmi upřímně hledají něco, co je pevné, o co se dá opřít, ale zároveň není z tohoto světa, není hmotné, není pomíjející. Hledají mimo církev, mimo všechny instituce, včetně rituálů, ve světě sadomasochismu, který je velmi pestrý a spektakulární. Pro mě je to zajímavá zkušenost ve společnosti, která si řekla, že se bude orientovat podle toho, na co si může šáhnout, která boha odvrhla a teď tápe," říká režisér.

Fronému, další z protagonistek Čálkova dokumentu, přibližuje k propojení fyzického a duševního prožitku způsob, který je pro mnohé jistě více nepochopitelný než tetování. Během pekelnického rituálu se nechá za kůži na zádech zavěsit na háky. Její strnulý výraz, vzdálený bouřícímu publiku, je esencí vytržení, koncentrace, kdy emoce navenek signalizují jen slzy. „Byla to absolutní euforie. Všechny endorfiny, adrenalin… nejkrásnější pocity, jaké jsem kdy zažila,“ popsala Fronéma, co v té chvíli prožívala. Maximální slast za maximální bolest.

Altair z fyzično-duchovních příběhů žen vybočuje – jistou komičností, vtipem svých komentářů a především tím, že jeho rozkoš není spojena s bolestí. Nepodstupuje žádnou fyzickou oběť, ale riziko zesměšnění. Člen Asociace chovatelů antropomorfních koní popisuje, jak ho nenápadná věta v knize Dicka Francise dovedla až k zálibě v koňských postrojích. Jeho zvláštnost vedla i k vybudování dostihové dráhy pro kolegy.

O jejím zřízení se v dokumentu baví s přítelkyní v bytě dominy Aradie. Ta BDSM do svého obyčejného života zamíchala asi nejvíce, když jednoho z otroků nastěhovala domů, k manželovi a dětem. Způsob, jakým matčino (manželčino) rozhodnutí přijali, by si přáli protagonisté vidět i u diváků, kteří půjdou z kina. „Ve skutečnosti neexistuje žádná BDSM komunita, není tu žádná organizovaná skupina českého úchyláctva. My jsme prostě skupina individuí, více či méně podezřelých, a jako s takovými je potřeba s námi zacházet,“ radí Altair.

Zatímco jeho příběh budou diváci brát zřejmě spíš jako zpestření nebo neškodnou bláznivost, přestože jde o něco, co Altair bere zcela vážně, Fronéma by svým sebedestruktivním přístupem mohla vzbudit nelibost, a Terezie možná i kontroverzní reakce. Natáčení ji totiž provázelo i během těhotenství a Čálek ji představuje i jako matku, tak jako v celém dokumentu ale bez příchutě skandálnosti.

Co by si lidé měli říkat cestou z kina…

Terezie: Jde o to, aby diváci zjistili, že jsme úplně normální, že děti nežereme, že nikomu neubližujeme, kdo by o to nestál, všechno je o dohodě. Určitě se nikomu neděje nic nezákonného a nepříjemného. Chtěla bych, aby lidé, kteří odejdou z kina, měli pocit, že se neděje nic nekalého, je to jen jiná forma sexuálního uspokojení, než většina lidí v ložnicích má. (…) Moje okolí, od pracovního po rodinu, to ví. Pohybuji se mezi inteligentními lidmi, nikdo z nich to nebere jako něco strašného a nepřípustného. Myslím, že předsudky jsou spojeny i s inteligencí.

Altair: Velká část diváků to pojme jako zábavu a nějaké hlubší přemýšlení od nich nevyžaduji. Z mého pohledu jsou důležité dvě skupiny lidí. První jsou ti, kteří se nějakým způsobem cítí osvojováni sadomasochismem, potřebují si to sami v sobě ujasnit, film jim umožní říci ano, je tady takových lidí spousta, dokážu nějakým způsobem existovat. Druhá skupina jsou lidi, kteří sice sami ničím takovým zasaženi nejsou, ale někdo v jejich okolí: rodiče dětí, partneři. Byl bych rád, kdyby tyhle dvě skupiny lidí si odnesli nějakou inspiraci, téma k rozhovoru. Je to ideální příležitost k tomu, aby někdo mohl svému partnerovi říct, že má nějaké nestandardní touhy, protože právě to prolomení ledu, to, že poprvé řeknete tomu druhému, že něco takového byste chtěli, je ten nejproblematičtější moment, a pokud ten film lidem pomůže, aby si to vyříkali, tak budu jedině rád.

Fronéma: Rozhodně bych chtěla, aby si lidé odnesli pocit, že ti úchylové jsou normální fajn lidé, že to není skupina, které bychom se měli bát, nějakým způsobem štítit. A druhá část toho poselství jde k lidem, které něco takového zajímá a možná s tím mají vnitřně problém.

V kinech: od 12. 8. (nepřístupný do 18 let).

  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1862/186115.jpg
  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1862/186128.jpg
  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1862/186120.jpg
  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1862/186103.jpg
  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1851/185042.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kvíz: Vyznáte se v dobrodružstvích barona Prášila?

Jeho život byl plný neuvěřitelných dobrodružství. Většinou ale vymyšlených. Před 305 lety se narodil Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen, předobraz barona Prášila. Nejen své sousedy v rodném dolnosaském městečku Bodenwerder bavil notně přibarvenými historkami z vojenské služby. V Česku je řada fantastických příběhů známá hlavně díky filmu z roku 1961. Ověřte si v kvízu, jak dobře znáte – nebo aspoň dovedete odhadnout – barona Prášila a jeho fantaskní eskapády.
před 18 hhodinami

Zlín patří na týden designu

Ve Zlíně se koná týden designu. Mezinárodní festival do 13. května nabízí výstavy, módní přehlídky i workshopy. Akci nazvanou Zlin Design Week pořádá Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati.
9. 5. 2025

Na Bartošku vzpomíná Eben, Trojan i Crowe. Ve Varech by mohl mít ulici

Velkorysý, charismatický herec i člověk se smyslem pro humor, opakuje se ve vzpomínkách na Jiřího Bartošku. Filmový a divadelní herec zemřel 8. května. O trvalejší vzpomínku usiluje petice, která se zasazuje o přejmenování ulice Moskevská v Karlových Varech na ulici Jiřího Bartošky. Ten byl několik desetiletí prezidentem tamního filmového festivalu. Na setkání s ním zavzpomínala i jedna z festivalových hvězd Russell Crowe.
9. 5. 2025Aktualizováno9. 5. 2025

Břečka, nebo budoucnost? AI obrázky v sobě mají morbidní odér, říká expert

Reklamy na plakátech, titulní stránky časopisů, ale i lidskoprávní kampaně – to všechno lze vytvořit pomocí obrazových generátorů, které nahrazují práci kreativců, grafiků či fotografů. Jejich práci ale předtím bez souhlasu vytěžily, podotýká v rozhovoru pro ČT24 reklamní fotograf Adam Bartas. Vizuální kultura se podle něj nenávratně mění, což prý přinese i inflaci tohoto syntetického obsahu.
9. 5. 2025

„Obrovský frajer, rovný chlap“. Zemřel herec Jiří Bartoška

Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Filmografie tohoto herce, oblíbeného i díky charismatu, čítá desítky rolí. Zapsal se například v trilogii z pravěké Osady Havranů, jako lékař záchranné služby v seriálu Sanitka či v komedii Teorie tygra, za niž získal Českého lva. Přes tři desetiletí stál také v čele filmového festivalu v Karlových Varech, který po sametové revoluci pomohl znovu vybudovat.
8. 5. 2025Aktualizováno8. 5. 2025

Euforii i obavy zachycuje program ČT k výročí konce války

Česká televize připravila k připomenutí osmdesáti let od konce druhé světové války desítky premiérových dokumentů a dílů dokumentárních cyklů. Přinášíme výběr některých z nich, k vidění jsou či budou na obrazovce i v iVysílání.
8. 5. 2025

„A hrdý buď, žes vytrval...“ Hrdý Budžes dosáhl tisícovky repríz, nejvíc to není

Inscenace Hrdý Budžes slaví tisící reprízu. Hra podle bestselleru Ireny Douskové získala diváckou popularitu i díky obsazení Báry Hrzánové do hlavní role osmileté Helenky, která ze svého pohledu komentuje život v normalizaci. Tisícáté přestavení je na českých scénách určitě úspěch, i když do rekordmana, jímž je Kouzelný cirkus, Hrdému Budžesovi ještě pár tisíc chybí.
7. 5. 2025

Hudební ceny Apollo za rok 2024 ukázaly na Ankiho a Pam Rabbit

Ceny české hudební kritiky Apollo označily za nejlepší loňské album I Want To Feel Safe od rappera Ankiho, které už letos obdrželo i cenu Vinyla. Oceněna byla i zpěvačka Pam Rabbit za singl Space.
7. 5. 2025
Načítání...