Nebe Peklo: dokument o „individuích víceméně podezřelých“

Fronému, Altaira a Terezii – tři protagonisty dokumentu Davida Čálka o lidech vyznávajících BDSM – spojuje rozkoš balancující mezi nebem a peklem, mezi slastí a bolestí, vnějším divadlem na líci a niterným prožitkem na rubu, intimním a křehkým navzdory exhibici. V dokumentárním snímku Nebe Peklo nechávají kameru částečně nahlížet do svých paralelních životů, jež jsou v ledasčem pochopitelné, v ledasčem udivující a ano, někdy i zábavné, ale rozhodně ne laciné. Čálek se pokouší na svět těch, které vzrušuje bolest, pohlížet bez skandálnosti, levné lechtivosti nebo snad moralizování a ukázat ho jako prostor sice jiné, ale každopádně normálnosti na hranici mezi fyzičnem a duchovnem.

Bičíky, pouta a latexové oblečky nechybí, jsou ale jen rekvizitami tří příběhů. Každý z jejich hrdinů zachází mnohem dál, aniž by překračoval hranice snesitelnosti – své i diváka. Čálek své objekty představuje i v jejich běžném životě, i když ne u všech se mu daří ukázat oba světy a ne vždy se pouští pod povrch, nebo aspoň ne dost šikovně. Nejhutněji vychází příběh Terezie – u ní je propojení světa, kde bolest není negativní, s jejím životem nejzjevnější.

Uspokojuje ji v rámci její sexuality bolest způsobovat, ale i sama bolest vyhledává, aniž by to ovšem mělo něco společného s rozkoší. V dokumentu mluví o dlouhém umírání své matky, s nímž se vyrovnávala tím, že sama fyzicky trpěla. Návštěvy tetovacího salonu jí pomáhaly prostřednictvím fyzické bolesti ulevovat od té duševní. Bolest tak pro ni byla ventilem, čímsi téměř hmatatelným, co jí umožňovalo útěk před něčím těžko zachytitelným.

9 minut
Reportáž Ivy Němcové a rozhovor s Davidem Čálkem
Zdroj: ČT24

„Doufám, že je z filmu patrné, že ti lidé směřují k něčemu jinému než jen k tomu, aby se udělali, aby měli zážitek nebo aby byli zajímaví,“ přeje si Čálek. Přechod přes bolest od fyzična k duchovnu, které k fyzičnu patří, je to, co ho na tématu nejvíce zaujalo. "Velmi upřímně hledají něco, co je pevné, o co se dá opřít, ale zároveň není z tohoto světa, není hmotné, není pomíjející. Hledají mimo církev, mimo všechny instituce, včetně rituálů, ve světě sadomasochismu, který je velmi pestrý a spektakulární. Pro mě je to zajímavá zkušenost ve společnosti, která si řekla, že se bude orientovat podle toho, na co si může šáhnout, která boha odvrhla a teď tápe," říká režisér.

Fronému, další z protagonistek Čálkova dokumentu, přibližuje k propojení fyzického a duševního prožitku způsob, který je pro mnohé jistě více nepochopitelný než tetování. Během pekelnického rituálu se nechá za kůži na zádech zavěsit na háky. Její strnulý výraz, vzdálený bouřícímu publiku, je esencí vytržení, koncentrace, kdy emoce navenek signalizují jen slzy. „Byla to absolutní euforie. Všechny endorfiny, adrenalin… nejkrásnější pocity, jaké jsem kdy zažila,“ popsala Fronéma, co v té chvíli prožívala. Maximální slast za maximální bolest.

Altair z fyzično-duchovních příběhů žen vybočuje – jistou komičností, vtipem svých komentářů a především tím, že jeho rozkoš není spojena s bolestí. Nepodstupuje žádnou fyzickou oběť, ale riziko zesměšnění. Člen Asociace chovatelů antropomorfních koní popisuje, jak ho nenápadná věta v knize Dicka Francise dovedla až k zálibě v koňských postrojích. Jeho zvláštnost vedla i k vybudování dostihové dráhy pro kolegy.

O jejím zřízení se v dokumentu baví s přítelkyní v bytě dominy Aradie. Ta BDSM do svého obyčejného života zamíchala asi nejvíce, když jednoho z otroků nastěhovala domů, k manželovi a dětem. Způsob, jakým matčino (manželčino) rozhodnutí přijali, by si přáli protagonisté vidět i u diváků, kteří půjdou z kina. „Ve skutečnosti neexistuje žádná BDSM komunita, není tu žádná organizovaná skupina českého úchyláctva. My jsme prostě skupina individuí, více či méně podezřelých, a jako s takovými je potřeba s námi zacházet,“ radí Altair.

Zatímco jeho příběh budou diváci brát zřejmě spíš jako zpestření nebo neškodnou bláznivost, přestože jde o něco, co Altair bere zcela vážně, Fronéma by svým sebedestruktivním přístupem mohla vzbudit nelibost, a Terezie možná i kontroverzní reakce. Natáčení ji totiž provázelo i během těhotenství a Čálek ji představuje i jako matku, tak jako v celém dokumentu ale bez příchutě skandálnosti.

Co by si lidé měli říkat cestou z kina…

Terezie: Jde o to, aby diváci zjistili, že jsme úplně normální, že děti nežereme, že nikomu neubližujeme, kdo by o to nestál, všechno je o dohodě. Určitě se nikomu neděje nic nezákonného a nepříjemného. Chtěla bych, aby lidé, kteří odejdou z kina, měli pocit, že se neděje nic nekalého, je to jen jiná forma sexuálního uspokojení, než většina lidí v ložnicích má. (…) Moje okolí, od pracovního po rodinu, to ví. Pohybuji se mezi inteligentními lidmi, nikdo z nich to nebere jako něco strašného a nepřípustného. Myslím, že předsudky jsou spojeny i s inteligencí.

Altair: Velká část diváků to pojme jako zábavu a nějaké hlubší přemýšlení od nich nevyžaduji. Z mého pohledu jsou důležité dvě skupiny lidí. První jsou ti, kteří se nějakým způsobem cítí osvojováni sadomasochismem, potřebují si to sami v sobě ujasnit, film jim umožní říci ano, je tady takových lidí spousta, dokážu nějakým způsobem existovat. Druhá skupina jsou lidi, kteří sice sami ničím takovým zasaženi nejsou, ale někdo v jejich okolí: rodiče dětí, partneři. Byl bych rád, kdyby tyhle dvě skupiny lidí si odnesli nějakou inspiraci, téma k rozhovoru. Je to ideální příležitost k tomu, aby někdo mohl svému partnerovi říct, že má nějaké nestandardní touhy, protože právě to prolomení ledu, to, že poprvé řeknete tomu druhému, že něco takového byste chtěli, je ten nejproblematičtější moment, a pokud ten film lidem pomůže, aby si to vyříkali, tak budu jedině rád.

Fronéma: Rozhodně bych chtěla, aby si lidé odnesli pocit, že ti úchylové jsou normální fajn lidé, že to není skupina, které bychom se měli bát, nějakým způsobem štítit. A druhá část toho poselství jde k lidem, které něco takového zajímá a možná s tím mají vnitřně problém.

V kinech: od 12. 8. (nepřístupný do 18 let).

  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1862/186115.jpg
  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1862/186128.jpg
  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1862/186120.jpg
  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1862/186103.jpg
  • Nebe Peklo autor: Michal Novotný, zdroj: Bontonfilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1851/185042.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 4 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 14 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...