„Nahota odhaluje víc než jen tělo,“ říká Daniel Léveillé

Na sklonku měsíce představí Divadlo Archa odvážnou inscenaci montrealského souboru Daniel Léveillé Danse se šesti zcela nahými tanečníky. Choreografie The Modesty of Icebergs (Cudnost ledovců) bude uvedena hned dvakrát, 27. a 28. září. Prim v ní bude hrát přirozenost a archaická řeč lidského těla. „Inscenace ale nemá žádný sexuální podtext, je zbavena veškeré smyslnosti,“ upozorňuje její autor, kanadský choreograf Daniel Léveillé v rozhovoru pro web ČT24.

Začal jste tančit poměrně pozdě – až v pětadvaceti letech. Co vás vedlo k tomu, že jste opustil studium architektury a začal se najednou plně věnovat tanci?

Už když jsem se ocitl na své první taneční hodině, uvědomil jsem si, že tanec je jazyk, kterým se mohu a chci vyjadřovat. Takže už tehdy jsem vlastně začal choreografovat, a to aniž bych věděl, že choreografii vytvářím. Od začátku to byl pro mě zkrátka přirozený způsob sebevyjádření. Nepřemýšlel jsem o budoucnosti, nesnil jsem o tom, že budu mít taneční skupinu, jen jsem se chtěl vyjadřovat tancem.

A kde vidíte pilíř své práce nyní?

Dnes je to vlastně už víc než třicet let, co se choreografii věnuji. Základním stavebním kamenem a středem mé tvorby je práce s lidským tělem, s tím, co všechno může lidské tělo vyjádřit. Takové možnosti nemají podle mého názoru malíři, spisovatelé ani nikdo další.

Už od roku 2001 je vaším výchozím „pracovním materiálem“ nahé lidské tělo. Úplná nahota je však i dnes pro mnoho lidí kontroverzní. Věřím, že může na vaše představení přilákat mnoho zvědavých diváků. Není ale pro některé nahota ve vašich dílech až urážlivá? V různých zemích mají lidé přece jen různé zvyklosti a postoje…

Popravdě se mi ještě nestalo, že by někdo odcházel z mého představení a cítil se pohoršen. Samozřejmě lidé váhají a předtím, než přijdou do divadla, si nejsou jistí. Ale jakmile mou inscenaci zhlédnou, je jim jasné, že nemá žádný sexuální podtext, že je zbavena veškeré smyslnosti. Důležité je jen lidské tělo, a to přesně tak, jak jej stvořila příroda. Docela často se mě lidé ptají, zda mohou inscenaci vidět malé děti. Na to odpovídám, že samozřejmě ano. A že nejhorší, co se při tom může stát, je to, že budou chtít udělat totéž, co tanečníci na scéně. Tedy svléknout se a přidat se k nim.

V mých dílech není ani kapka pornografie či sexuality. Přináším jen způsob, jakým je možné pozorovat lidské tělo a všechny jeho části. Poprvé, kdy mě napadlo, že bych něco takového mohl realizovat, bylo už před mnoha lety, kdy jsem ve Vancouveru občas chodíval na nudistickou pláž. Tam jsem vídal volejbalový tým složený z úplně nahých hráčů. Hned poprvé jsem si řekl, jak fantastické je vidět celé tělo v akci. Tělo, které je v pohybu, při němž vidíte víc než jen kůži, svaly a pot. Je to téměř jako byste viděli do samého nitra lidí. V mých inscenacích můžete pozorovat úmysly tanečníků, každé zaváhání, všechny emoce.

Nedá mi nezeptat se, proč jste zvolil zrovna název Cudnost ledovců?

Ano, ten název je poněkud zvláštní, nicméně hned vám vysvětlím, jak vznikl. Ledovec je velký objekt, ale vidíme jen jeho malou část, hodně z něj zůstává skryto pod vodou. K lidem, a to i interpretům mých děl, můžeme přistupovat stejně. I když mí tanečníci tančí nazí a domníváme se, že vidíme všechno, stejně toho, co není vidět a je skryto někde hluboko pod kůží, zůstává dost. A na to jsem chtěl dílem i jeho názvem poukázat.

Choreografie měla premiéru v roce 2004, tedy téměř před deseti lety. Doznala od té doby nějakých významných změn? Prošla nějakým vývojem?

Od premiéry Cudnosti ledovců jsem v choreografii neudělal žádnou změnu, a to ani v nejmenším. I když nahradím jednoho tanečníka druhým, jeho kroky a pohyby musí zůstat stále naprosto stejné. Stejné, jako byly před těmi deseti lety.

A jak jste vybíral hudbu k dílu? Je hudba obecně pro vaši tvorbu důležitá?

Často pro své choreografie používám klasickou hudbu, protože si myslím, že v této oblasti byly vytvořeny ty nejlepší skladby. Kdo by tak mohl soupeřit s Mozartem nebo Beethovenem? Ve většině případů si tedy najdu hudbu, která koresponduje s mým vlastním rukopisem. Nikdy ale netvořím na hudbu, ta přichází až pak, především proto, aby show neprobíhala v tichu. Ticho totiž dělá na tmavé scéně dílo daleko těžším a náročnějším na vnímání. Podle mého názoru musíte mít nějaký zvuk, který pohyby podkresluje. V Cudnosti ledovců jsem použil Chopinovu hudbu, kterou pouštíme jen hodně slabě. Proto, aby prostor divadla nebyl v absolutním tichu.

Jak vybíráte tanečníky pro své inscenace?

Úplně stejným způsobem jako každý divadelní režisér, tedy konkurzem. Když potřebuji nahradit tanečníka, který je vysoký, hledám někoho typově podobného. Pokud se jedná o drobnou dívku, hledám ženu nepříliš vysoké postavy. Když je tanečník blond, nejraději bych ho nahradil někým, kdo bude mít stejnou barvu vlasů. Až do takového detailu jsem schopný jít (smích). Velmi důležitý je pro mě charakter, v mých dílech hraje velkou roli silná individualita každého interpreta. Každý z tanečníků je odlišný a je pro mě nutné tohle zachovávat.

Na závěr prozraďte, zda je to nyní poprvé, co se chystáte navštívit naše hlavní město?

Ano, do Prahy se chystám poprvé. Nebyl jsem tam zatím ani soukromě ani pracovně. A slyšel jsem, že je to nejkrásnější město Evropy. Už se moc těším!

NA WEBU ČT24 SI BUDETE MOCI PŘEČÍST I RECENZI NA PŘEDSTAVENÍ CUDNOST LEDOVCŮ.

Kanadská provincie Québec a její hlavní město Montreal patří mezi ráj soudobého světového tanečního divadla. Z tohoto hnízda pochází choreograf Daniel Léveillé, který spolupracoval například s Louise Lecavalierovou - punkovou ikonou kanadské taneční scény a světově proslulého souboru La La La Human Steps. Je to mezinárodně úspěšný choreograf, žádaný na význačných festivalech. Vlastní soubor Daniel Léveillé Danse založil v roce 1991, choreograficky spolupracoval i s dalšími renomovanými montrealskými tanečními skupinami jako Montréal - Danse či legendou Fortier Danse Création. Od roku 2001 je jeho hlavním choreografickým materiálem nahé tělo - které je i hlavním tématem jeho nejznámější trilogie - Amour, acide et noix (2001), La Pudeur des Icebergs/The modesty of Icebergs (2004) a Crépuscule des océans (2007), jejíž jednotlivé choreografie už zcestovaly kus světa.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
před 14 hhodinami

Alright, alright, alright. McConaughey má kvůli AI ochrannou známku na svůj obličej

Matthew McConaughey si nechal zaregistrovat záběry z filmu Omámení a zmatení se svou podobou a hlasem jako ochrannou známku. Hvězda snímku Interstellar či krimi seriálu Temný případ tak bojuje proti zneužití svého obličeje umělou inteligencí, píše Wall Street Journal. Podle všeho jako vůbec první herec.
před 19 hhodinami

I v Ostravě zůstává Idiot obrazem společnosti

Jeviště Národního divadla moravskoslezského patří knížeti Myškinovi, hlavnímu hrdinovi románu Idiot od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová jevištní dramatizace vznikla přímo pro ostravskou scénu.
15. 1. 2026

Kulturní zpráva o Grónsku: Audiokniha Cit slečny Smilly pro sníh nebo seriál Vláda

Beletrie, audioknihy i seriál dávají českým čtenářům a divákům možnost, jak se seznámit s příběhy z Grónska. Včetně koloniální minulosti, která se odráží i v kultuře a o níž se v současné době znovu mluví v souvislosti se zájmem amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zemi získat.
15. 1. 2026

Zoe Saldanaová se stala díky Avataru nejvýdělečnější herečkou

Scarlett Johanssonová dokralovala, prvenství mezi nejvýdělečnějšími herečkami zaujala Zoe Saldanaová. A to díky třetímu pokračování série Avatar, která sama láme kasovní rekordy.
15. 1. 2026

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
15. 1. 2026

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026
Načítání...