Prozaička Chimamanda Ngozi Adichieová se ve svém psaní vrací opakovaně do rodné Nigérie. Výjimkou nebyla už její prvotina Purpurový ibišek, kterou 26. listopadu vydává nakladatelství Host v českém překladu. Slibuje silný román o emočních bouřích dospívání, pevných rodinných poutech a svobodě. Ukázku z knihy nabízíme v tomto článku.
Nadějné knižní vyhlídky: Purpurový ibišek má rodinné kořeny v Nigérii
Hlavní hrdinkou překladové novinky je patnáctiletá Kambili. Postavení jejího otce, náboženského fanatika, rodině dopřává privilegovaný život, ale zatímco pro okolí je idolem, doma se chová jako despota. Po vojenském puči odejde Kambili i s bratrem k tetě. Domácnost univerzitní profesorky je jiným světem, vzdáleným stínu otcovy autority. Návrat domů ovšem opět vede k napjatým vztahům, které vyústí v osudový zvrat, praví anotace.
Amerikána z Nigérie
Chimamandu Ngozi Adichieovou čeští čtenáři poznali, když si v roce 2008 mohli přečíst její román Půl žlutého slunce, jenž se dočkal i zfilmování. Nové vydání se chystá na příští rok.
Velkou pozornost k autorce a zároveň africké literatuře ale přitáhla až kniha Amerikána (v českém překladu vyšla před třemi lety). Bestseller, v němž čerpala z osobních zkušeností nigerijské ženy, která se odstěhuje do Spojených států, pomohl Adichieové prosadit se i na anglickojazyčném trhu.
Za sebou v té době ale měla už dva romány a sbírku povídek. Purpurový ibišek je jejím debutem, v češtině vychází nyní poprvé. Překladem této prózy se k tuzemskému čtenáři dostává téměř všechna tvorba třiačtyřicetileté autorky. V překladu už totiž vyšly také její feministické eseje (Feminismus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních).
Ukázka z knihy
Seděla jsem u psacího stolu. Do pokojíku vstoupila máma, přes ohyb lokte kupičku mých školních uniforem. Položila mi je na postel. Donesla je ze šňůr na zadním dvorku, kam jsem ráno prádlo pověsila. Uniformy jsme si s Jajou prali sami, všechno ostatní Sisi. Nejdříve jsme do napěněné vody namočili cípek látky, jestli náhodou nepouští barvu, ale věděli jsme, že ne. Půlhodinu, kterou táta na praní uniforem vyčlenil, jsme chtěli využít do poslední minuty.
