Praha - Ministerstvo kultury představilo archiv Jindřicha Waldese, mecenáše malíře Františka Kupky, a dosud neznámou Kupkovu bustu, kterou státu věnoval Waldesův syn George. Jeho přáním i přáním ministerstva je, aby se stala součástí místa Kupkova posledního odpočinku. Ať už v Paříži, nebo v Praze.
Archiv stát koupil za 1,1 milionu korun pro Národní galerii od Goerge Waldese, který jej v 90. letech restituoval. V dubnu měl být nabízen v aukci, ale stát na něj uplatnil předkupní právo.
Celkem archiv čítá 6 581 položek. „Obsahuje dosud nepublikovanou, většinou vlastnoručně psanou korespondenci, včetně dosud nepublikovaných fotografií, mezi Jindřichem Waldesem a Františkem Kupkou, respektive mezi rodinou Waldes a rodinou Kupka,“ upřesnil galerista Vladimír Lekeš, který Waldesovy v jednání zastupuje. Mimochodem Lekeš prodával Kupkův obraz Tvar modré na téže aukci, na níž byl nabízen i archiv. Ministerstvo kultury v současné době rozhoduje o tom, zda ponechá na díle památkovou ochranu. Pokud ji nesejme, zahraniční kupec ho nebude moci trvale odvézt ze země.
Waldes, spoluvlastník továrny Koh-i-noor a sběratel umění, byl Kupkův obdivovatel - v jeho sbírce nebyl téměř žádný jiný moderní český malíř - a podporovatel. „Vzal například Kupkovy obrazy do New Yorku, prodal je svým známým a Kupkovi vyplatil dvojnásobný honorář, než dostal. Kupka byl dost hrdý na to, aby si od Waldese přímo bral peníze, a tak se s ním Waldes vsázel o velké peníze, například, že sní cibuli na počkání. Samozřejmě sázku prohrál a obnos musel vyplatit,“ prozradil Lekeš podrobnosti, které zná z vyprávění George Waldese.
Kupka naopak dopomohl k logu Waldesovy firmy, která vyráběla patentky a velmi se zmohla poté, co Waldesův společník Hynek Puc zdokonalil jejich strojovou výrobu. Dívka s patentkou Koh-i-noor místo oka vznikla podle fotografie dívky, kterou Waldes potkal v roce 1912 na lodi. Kupka dívku neboli Miss KIN namaloval v olejových barvách, firemní logo pak vytvořil grafik Vojtěch Preissig.
Vedle dopisů s Kupkou zahrnuje archiv také korespondenci právě s Preissigem a dalšími výtvarníky: Alfonsem Muchou, Emilem Filou či Maxem Švabinským; s historiky umění Rudolfem Kuchyňkou a Antonínem Matějíčkem. A také se synem spisovatele Karla Maye.
„Korespondenci bychom rádi postupně zveřejňovali. A pokud by se časem povedlo vydat knihu, byli bychom tomu velmi nakloněni,“ uvedla ministryně kultury Alena Hanáková, jaké plány s archivem její resort má.
Současně s archivem ministerstvo představilo veřejnosti dosud neznámou bustu Františka Kupky, na níž se malíř autorsky podílel. Autorem plastiky je sochař Jan Vlach, byla též součástí restituce a českému státu ji nyní daroval syn Kupkova mecenáše George Waldes.
„Bustu, která vznikla v Paříži, obdržel darem Jindřich Waldes. Umístěna byla ve Waldesově obrazárně na Americké ulici v Praze. V roce 1939 byla konfiskována gestapem, v roce 1996 byla v rámci resitutce vrácena Waldesovým dědicům,“ shrnul historii busty Vladimír Lekeš. George Waldes se ji rozhodl darovat českému státu s tím, že by měla být součástí místa posledního odpočinku Františka Kupky.
Kupka je 55 let pohřben na hřbitově Pere Lachaise. Před několika lety vznikla iniciativa za převezení jeho ostatků do Čech. Zatímco ještě na jaře tomu byl český stát nakloněn a transport podporoval, dnes ministryně kultury říká, že její úřad je „spíše nakloněn tomu, aby urna nebyla převážena“. Odvolává se přitom na získaný Waldesův archiv, který údajně dokládá, že Kupka se rozhodl pracovat a žít ve Francii a o návrat do Čech neusiloval.
Busta prozatím zůstane na ministerstvu kultury. Hanáková přislíbila, že ministerstvo se pokusí vymyslet způsob, jak ji zpřístupnit i veřejnosti.
