Mini průvodce velkou výstavou Špičky - sklo jako koncept

Že to bude „velká věc“, je jasné ještě před vstupem do budovy Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK), která v nově zrekonstruovaných prostorách severního křídla Jezuitské koleje představuje výstavu Špičky - sklo jako koncept. Velkolepé Zrcadlo Kláry Horáčkové, jeho segmenty důmyslně opatřené motorkem, příchozího v jemném zavlnění „vcucnou“ a spolu s okolním prostorem, spěšně kreslícím roztodivné obrazce, pohltí do sebe; zrcadlo je najednou tiché a čisté, jakoby se nic nestalo, a přitom se „dějí věci“. A tak je to s celou výstavou, je velkolepá, nenechá myšlenky na pokoji a přirozeně zaangažuje diváka, aby se díval, přemýšlel, zůstal co nejdéle a na výstavu se vracel.

Sedm zde vystavujících umělců spojuje mnoho věcí. Šest z nich jsou absolventky Ateliéru skla prof. Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze - Klára Horáčková, Barbara Jagadics (Maďarsko), Barbora Křivská, Lada Semecká, Song Mi Kim (Jižní Korea) a Alena Matějka; sedmým je sám prof. Kopecký.

Kromě stejné školy je to sklo, které přes všechny kombinace materiálů, technik a výtvarných médií je pořád hlavním mluvčím jejich uměleckých konceptů a nositelem rukopisu tvůrce, a především osobnost prof. Kopeckého, co všechny spojuje. Jeho vlastní umělecké dílo, ať je to malba, sklo v architektuře, nebo skleněná plastika, prokazuje velkorysé až monumentální myšlení – a takové pěstoval a podporoval u svých žáků. Absolventky jeho ateliéru snad ani nemohly tvořit jinak než odvážně, svobodně a nezávisle.

Tyto kvality se projevují osobitě v každé z šesti instalací. Kdo zná práce Aleny Matějky, jiné slovo než „monumentální“ při charakterizování jejích prací ani použít nemůže. Tentokrát představuje dvě instalace realistické, mystické a věčné jako příroda a člověk – lov, honitba a jídlo. Jmenují se: Hostina (stůl, prasečí nožky, prasečí hlava, hodiny s kukačkou, 2013) a Můj milý, lovec z Lavondyss (skříň s kostmi mytických zvířat, losí hlava, lovecká puška, lovecká taška, ulovený pták, rám s loveckou vestou, rám s křídly divokých kachen, sklo, kůže, přírodniny, 2009).

  • Alena Matějka / Můj milý, lovec z Lavondyss, 2009 autor: Ota Palán, zdroj: GASK
  • Alena Matějka / Hostina, 2013 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Už zmíněná Klára Horáčková pracuje především se zrcadly a lepeným tabulovým sklem. Vstoupit dovnitř do obrovské Kostky (2006), labyrintu odrazů a tříště vlastního těla, je skutečným zážitkem a vyžaduje kromě zvědavosti i odvahu nechat se „zajmout“, pocitově se propadnout či vznášet v prostoru, kde člověk neví, stojí-li na nohou či na hlavě.

  • Klára Horáčková / Kostka, 2006 autor: Ota Palán, zdroj: GASK
  • Klára Horáčková / Kostka, 2006 autor: Ota Palán, zdroj: GASK

Byl to právě prof. Kopecký, kdo v Song Mi Kim (Jižní Korea) rozpoznal neústupnou sebekázeň a tvrdost nutnou k vytrvání a přetrvání tvůrčího procesu, bez nichž je umělecká tvorba jen krátký záchvěv. Tyto kvality překrývá bytostný lyrismus jejího myšlení. Působivé rozměrné dílo, do základů zapuštěná instalace sestávající z několika částí Muž s píšťalou (2012), Myši (2012), Legenda o líném mnichovi II (2013) a překrytá sklem, na němž plavou ryby s lekníny na hřbetech, vypráví korejskou středověkou legendu: ryby jsou zakletí buddhističtí mniši; v bazénu (studánce) utonulé děti (myši), které tam, pod horu Koppen, podle legendy zavedl krysař z města Hammeln. Z estetických principů umění Dálného východu vychází také další část její expozice, obrazy Nářek a 42,6 (2013), které doplňují tvarově ušlechtilé objekty - misky. Vystavena je i kolekce volně tvarovaných váz nebo její klauzurní práce z dob studií u prof. Kopeckého Zastavený tok II (2005). K vyjádření velkých věcí potřebuje „málo“: porcelán, obtisky, drát, korálky, foukané broušené sklo, natavenou hliníkovou fólii, ve formě tavené nebo ručně tvarované sklo, magnet, jehly, vlasy, tabulové sklo, perleť, stříbro, dubový mořený rám.

  • Song Mi Kim / vázy autor: Oto Palán, zdroj: GASK
  • Song Mi Kim / Muž s píšťalou (2012), Myši (2012), Legenda o líném mnichovi II (2013) autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Metaforami lidského bytí, vztahu velkého a malého, jsou něžné krajiny – obrazy Lady Semecké, zhotovené z tabulového skla lehaného do písku, nebo kolekce prací Barbory Křivské (Květ, Déšť, Hnízdo, V dálce, 2004-2006) zachycující proměnné detaily přírody vytvořené kombinovanými technikami s použitím pískovaného skla, malby, LED diod a výšivky.

  • Barbora Křivská / Hnízdo (2005), V dálce (2005) autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Lada Semecká / z cyklu Krajiny autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Uceleným konceptem a badatelskou prací zároveň je kolekce autorky Barbary Jagadics z Maďarska. Rozměrné prstence z taveného skla a set menších kvádrů (Paměť bubliny), kde pracuje s dynamikou vnitřního prostoru křišťálové hmoty, vznikly jako součást výzkumného projektu Chyby ve skle, který doktorandka Barbara Jagadics zahájila pod vedením prof. Kopeckého a dokončila za jeho nástupce Ronyho Plesla. Autorka přiznává, že se na výzkum zaměřila pod vlivem objevitelského, ve své době unikátního konceptu „ošklivého skla“, jímž prof. Kopecký v 60. letech minulého století cíleně rozbil idealistický mýtus o „krásném skle“. Barbara Jagadics na Kopeckého koncept navazuje „posílením chyb“, které v materiálu vznikají v průběhu tvůrčího procesu; chyby dál rozvíjí a ponechává jim vůdčí roli při tvarování objektu. A i když to nebylo cílem výzkumného projektu, její objekty – prstence – jsou svébytnou, vysoce estetickou entitou.

Když v r. 2008 prof. Vladimír Kopecký (* 1931, Svojanov) po 18 letech opouštěl pedagogický post na VŠUP, řekl:Jestli chci ještě něco ve vlastní tvorbě dokázat, musím teď… Kutnohorská výstava v Galerii středočeského kraje dosvědčuje, že tento čas vyplnil bezezbytku. Představuje zde nová, monumentální díla; malby, plastiky - prostorové objekty a nejnovější kolekci tisků na plátně-. S vášní sobě vlastní Kopecký svou tvorbu charakterizuje jako „expresivní řádění, poznamenané vtíravou, obsedantní geometrickou mánií“. Pekelná zásvětí i andělská geometrie jeho obrazů jsou autentickými, přiznanými podobami jeho celistvé a bohaté osobnosti.

  • Vladimír Kopecký / Vítěz, 2008 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Vladimír Kopecký / Didi, 2008 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

A ještě něco všechny vystavující spojuje. Každou autorskou expozici uvádějí láskyplné vzpomínky. Autorky v milých detailech vykreslují rysy mimořádné osobnosti prof. Kopeckého, jeho nezaměnitelného šarmu, metod a stylu výuky a především bezvýhradné podpory, kterou poskytoval svým žákům. „Nezničitelný Kopečák,“ tvrdí Barbora Křivská, „má v sobě svěžest, mladost a hloubku.“ Stejně jako byla celosvětově uznávána „Libenského škola“, i „Kopeckého škola“ bude v dílech jeho žáků respektovanou a mimořádnou stopou v dějinách českého sklářského výtvarného umění.

ŠPIČKY - SKLO JAKO KONCEPTVystavují: Klára Horáčková, Barbara Jagadics (Maďarsko), Barbora Křivská, Lada Semecká, Song Mi Kim (Jižní Korea), Alena Matějka, Vladimír Kopecký. Výstava je součástí 5. roč. Pražského festivalu sklářského umění PF 13. Kdy a kde: do 1. 9. 2013; GASK — Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
včera v 10:44

Filmový svět letos láká na nové Avengers a Star Wars, ale i Odysseu od Nolana

Rok 2026 přinese na plátna kin návraty, superhrdiny, horory, sci-fi či adaptace literárních klasik. Fotogalerie chronologicky uvádí přehled zejména zahraničních filmů, které ve výhledech patří k těm nejvíce skloňovaným.
14. 1. 2026

Dirigent Hrůša je umělec roku, shodli se světoví hudební odborníci

Porota International Classical Music Awards (ICMA) složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných kulturních institucí ocenila dirigenta Jakuba Hrůšu titulem Umělec roku. Ocenění označované někdy za „Oscara klasické hudby“ potvrzuje výjimečné postavení Hrůši na světové hudební scéně. V kategorii komorní hudby uspěl také český soubor Pavel Haas Quartet.
13. 1. 2026

Po Sudetském domě se Javůrek rozveselil Léty sametovými

Autor trilogie Sudetský dům Štěpán Javůrek vydává nový román. Po osudu lidí ze Sudet chtěl prý napsat něco veselého. Léta sametová jsou hořkosladkou komedií z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
13. 1. 2026
Načítání...