Mini průvodce velkou výstavou Špičky - sklo jako koncept

Že to bude „velká věc“, je jasné ještě před vstupem do budovy Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK), která v nově zrekonstruovaných prostorách severního křídla Jezuitské koleje představuje výstavu Špičky - sklo jako koncept. Velkolepé Zrcadlo Kláry Horáčkové, jeho segmenty důmyslně opatřené motorkem, příchozího v jemném zavlnění „vcucnou“ a spolu s okolním prostorem, spěšně kreslícím roztodivné obrazce, pohltí do sebe; zrcadlo je najednou tiché a čisté, jakoby se nic nestalo, a přitom se „dějí věci“. A tak je to s celou výstavou, je velkolepá, nenechá myšlenky na pokoji a přirozeně zaangažuje diváka, aby se díval, přemýšlel, zůstal co nejdéle a na výstavu se vracel.

Sedm zde vystavujících umělců spojuje mnoho věcí. Šest z nich jsou absolventky Ateliéru skla prof. Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze - Klára Horáčková, Barbara Jagadics (Maďarsko), Barbora Křivská, Lada Semecká, Song Mi Kim (Jižní Korea) a Alena Matějka; sedmým je sám prof. Kopecký.

Kromě stejné školy je to sklo, které přes všechny kombinace materiálů, technik a výtvarných médií je pořád hlavním mluvčím jejich uměleckých konceptů a nositelem rukopisu tvůrce, a především osobnost prof. Kopeckého, co všechny spojuje. Jeho vlastní umělecké dílo, ať je to malba, sklo v architektuře, nebo skleněná plastika, prokazuje velkorysé až monumentální myšlení – a takové pěstoval a podporoval u svých žáků. Absolventky jeho ateliéru snad ani nemohly tvořit jinak než odvážně, svobodně a nezávisle.

Tyto kvality se projevují osobitě v každé z šesti instalací. Kdo zná práce Aleny Matějky, jiné slovo než „monumentální“ při charakterizování jejích prací ani použít nemůže. Tentokrát představuje dvě instalace realistické, mystické a věčné jako příroda a člověk – lov, honitba a jídlo. Jmenují se: Hostina (stůl, prasečí nožky, prasečí hlava, hodiny s kukačkou, 2013) a Můj milý, lovec z Lavondyss (skříň s kostmi mytických zvířat, losí hlava, lovecká puška, lovecká taška, ulovený pták, rám s loveckou vestou, rám s křídly divokých kachen, sklo, kůže, přírodniny, 2009).

  • Alena Matějka / Můj milý, lovec z Lavondyss, 2009 autor: Ota Palán, zdroj: GASK
  • Alena Matějka / Hostina, 2013 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Už zmíněná Klára Horáčková pracuje především se zrcadly a lepeným tabulovým sklem. Vstoupit dovnitř do obrovské Kostky (2006), labyrintu odrazů a tříště vlastního těla, je skutečným zážitkem a vyžaduje kromě zvědavosti i odvahu nechat se „zajmout“, pocitově se propadnout či vznášet v prostoru, kde člověk neví, stojí-li na nohou či na hlavě.

  • Klára Horáčková / Kostka, 2006 autor: Ota Palán, zdroj: GASK
  • Klára Horáčková / Kostka, 2006 autor: Ota Palán, zdroj: GASK

Byl to právě prof. Kopecký, kdo v Song Mi Kim (Jižní Korea) rozpoznal neústupnou sebekázeň a tvrdost nutnou k vytrvání a přetrvání tvůrčího procesu, bez nichž je umělecká tvorba jen krátký záchvěv. Tyto kvality překrývá bytostný lyrismus jejího myšlení. Působivé rozměrné dílo, do základů zapuštěná instalace sestávající z několika částí Muž s píšťalou (2012), Myši (2012), Legenda o líném mnichovi II (2013) a překrytá sklem, na němž plavou ryby s lekníny na hřbetech, vypráví korejskou středověkou legendu: ryby jsou zakletí buddhističtí mniši; v bazénu (studánce) utonulé děti (myši), které tam, pod horu Koppen, podle legendy zavedl krysař z města Hammeln. Z estetických principů umění Dálného východu vychází také další část její expozice, obrazy Nářek a 42,6 (2013), které doplňují tvarově ušlechtilé objekty - misky. Vystavena je i kolekce volně tvarovaných váz nebo její klauzurní práce z dob studií u prof. Kopeckého Zastavený tok II (2005). K vyjádření velkých věcí potřebuje „málo“: porcelán, obtisky, drát, korálky, foukané broušené sklo, natavenou hliníkovou fólii, ve formě tavené nebo ručně tvarované sklo, magnet, jehly, vlasy, tabulové sklo, perleť, stříbro, dubový mořený rám.

  • Song Mi Kim / vázy autor: Oto Palán, zdroj: GASK
  • Song Mi Kim / Muž s píšťalou (2012), Myši (2012), Legenda o líném mnichovi II (2013) autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Metaforami lidského bytí, vztahu velkého a malého, jsou něžné krajiny – obrazy Lady Semecké, zhotovené z tabulového skla lehaného do písku, nebo kolekce prací Barbory Křivské (Květ, Déšť, Hnízdo, V dálce, 2004-2006) zachycující proměnné detaily přírody vytvořené kombinovanými technikami s použitím pískovaného skla, malby, LED diod a výšivky.

  • Barbora Křivská / Hnízdo (2005), V dálce (2005) autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Lada Semecká / z cyklu Krajiny autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Uceleným konceptem a badatelskou prací zároveň je kolekce autorky Barbary Jagadics z Maďarska. Rozměrné prstence z taveného skla a set menších kvádrů (Paměť bubliny), kde pracuje s dynamikou vnitřního prostoru křišťálové hmoty, vznikly jako součást výzkumného projektu Chyby ve skle, který doktorandka Barbara Jagadics zahájila pod vedením prof. Kopeckého a dokončila za jeho nástupce Ronyho Plesla. Autorka přiznává, že se na výzkum zaměřila pod vlivem objevitelského, ve své době unikátního konceptu „ošklivého skla“, jímž prof. Kopecký v 60. letech minulého století cíleně rozbil idealistický mýtus o „krásném skle“. Barbara Jagadics na Kopeckého koncept navazuje „posílením chyb“, které v materiálu vznikají v průběhu tvůrčího procesu; chyby dál rozvíjí a ponechává jim vůdčí roli při tvarování objektu. A i když to nebylo cílem výzkumného projektu, její objekty – prstence – jsou svébytnou, vysoce estetickou entitou.

Když v r. 2008 prof. Vladimír Kopecký (* 1931, Svojanov) po 18 letech opouštěl pedagogický post na VŠUP, řekl:Jestli chci ještě něco ve vlastní tvorbě dokázat, musím teď… Kutnohorská výstava v Galerii středočeského kraje dosvědčuje, že tento čas vyplnil bezezbytku. Představuje zde nová, monumentální díla; malby, plastiky - prostorové objekty a nejnovější kolekci tisků na plátně-. S vášní sobě vlastní Kopecký svou tvorbu charakterizuje jako „expresivní řádění, poznamenané vtíravou, obsedantní geometrickou mánií“. Pekelná zásvětí i andělská geometrie jeho obrazů jsou autentickými, přiznanými podobami jeho celistvé a bohaté osobnosti.

  • Vladimír Kopecký / Vítěz, 2008 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Vladimír Kopecký / Didi, 2008 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

A ještě něco všechny vystavující spojuje. Každou autorskou expozici uvádějí láskyplné vzpomínky. Autorky v milých detailech vykreslují rysy mimořádné osobnosti prof. Kopeckého, jeho nezaměnitelného šarmu, metod a stylu výuky a především bezvýhradné podpory, kterou poskytoval svým žákům. „Nezničitelný Kopečák,“ tvrdí Barbora Křivská, „má v sobě svěžest, mladost a hloubku.“ Stejně jako byla celosvětově uznávána „Libenského škola“, i „Kopeckého škola“ bude v dílech jeho žáků respektovanou a mimořádnou stopou v dějinách českého sklářského výtvarného umění.

ŠPIČKY - SKLO JAKO KONCEPTVystavují: Klára Horáčková, Barbara Jagadics (Maďarsko), Barbora Křivská, Lada Semecká, Song Mi Kim (Jižní Korea), Alena Matějka, Vladimír Kopecký. Výstava je součástí 5. roč. Pražského festivalu sklářského umění PF 13. Kdy a kde: do 1. 9. 2013; GASK — Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
před 2 hhodinami

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
před 3 hhodinami

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
včera v 07:30

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026
Načítání...