Že to bude „velká věc“, je jasné ještě před vstupem do budovy Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK), která v nově zrekonstruovaných prostorách severního křídla Jezuitské koleje představuje výstavu Špičky - sklo jako koncept. Velkolepé Zrcadlo Kláry Horáčkové, jeho segmenty důmyslně opatřené motorkem, příchozího v jemném zavlnění „vcucnou“ a spolu s okolním prostorem, spěšně kreslícím roztodivné obrazce, pohltí do sebe; zrcadlo je najednou tiché a čisté, jakoby se nic nestalo, a přitom se „dějí věci“. A tak je to s celou výstavou, je velkolepá, nenechá myšlenky na pokoji a přirozeně zaangažuje diváka, aby se díval, přemýšlel, zůstal co nejdéle a na výstavu se vracel.
Mini průvodce velkou výstavou Špičky - sklo jako koncept
Sedm zde vystavujících umělců spojuje mnoho věcí. Šest z nich jsou absolventky Ateliéru skla prof. Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze - Klára Horáčková, Barbara Jagadics (Maďarsko), Barbora Křivská, Lada Semecká, Song Mi Kim (Jižní Korea) a Alena Matějka; sedmým je sám prof. Kopecký.
Kromě stejné školy je to sklo, které přes všechny kombinace materiálů, technik a výtvarných médií je pořád hlavním mluvčím jejich uměleckých konceptů a nositelem rukopisu tvůrce, a především osobnost prof. Kopeckého, co všechny spojuje. Jeho vlastní umělecké dílo, ať je to malba, sklo v architektuře, nebo skleněná plastika, prokazuje velkorysé až monumentální myšlení – a takové pěstoval a podporoval u svých žáků. Absolventky jeho ateliéru snad ani nemohly tvořit jinak než odvážně, svobodně a nezávisle.
Tyto kvality se projevují osobitě v každé z šesti instalací. Kdo zná práce Aleny Matějky, jiné slovo než „monumentální“ při charakterizování jejích prací ani použít nemůže. Tentokrát představuje dvě instalace realistické, mystické a věčné jako příroda a člověk – lov, honitba a jídlo. Jmenují se: Hostina (stůl, prasečí nožky, prasečí hlava, hodiny s kukačkou, 2013) a Můj milý, lovec z Lavondyss (skříň s kostmi mytických zvířat, losí hlava, lovecká puška, lovecká taška, ulovený pták, rám s loveckou vestou, rám s křídly divokých kachen, sklo, kůže, přírodniny, 2009).
- Alena Matějka / Můj milý, lovec z Lavondyss, 2009 autor: Ota Palán, zdroj: GASK
- Alena Matějka / Hostina, 2013 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
Už zmíněná Klára Horáčková pracuje především se zrcadly a lepeným tabulovým sklem. Vstoupit dovnitř do obrovské Kostky (2006), labyrintu odrazů a tříště vlastního těla, je skutečným zážitkem a vyžaduje kromě zvědavosti i odvahu nechat se „zajmout“, pocitově se propadnout či vznášet v prostoru, kde člověk neví, stojí-li na nohou či na hlavě.
- Klára Horáčková / Kostka, 2006 autor: Ota Palán, zdroj: GASK
- Klára Horáčková / Kostka, 2006 autor: Ota Palán, zdroj: GASK
Byl to právě prof. Kopecký, kdo v Song Mi Kim (Jižní Korea) rozpoznal neústupnou sebekázeň a tvrdost nutnou k vytrvání a přetrvání tvůrčího procesu, bez nichž je umělecká tvorba jen krátký záchvěv. Tyto kvality překrývá bytostný lyrismus jejího myšlení. Působivé rozměrné dílo, do základů zapuštěná instalace sestávající z několika částí Muž s píšťalou (2012), Myši (2012), Legenda o líném mnichovi II (2013) a překrytá sklem, na němž plavou ryby s lekníny na hřbetech, vypráví korejskou středověkou legendu: ryby jsou zakletí buddhističtí mniši; v bazénu (studánce) utonulé děti (myši), které tam, pod horu Koppen, podle legendy zavedl krysař z města Hammeln. Z estetických principů umění Dálného východu vychází také další část její expozice, obrazy Nářek a 42,6 (2013), které doplňují tvarově ušlechtilé objekty - misky. Vystavena je i kolekce volně tvarovaných váz nebo její klauzurní práce z dob studií u prof. Kopeckého Zastavený tok II (2005). K vyjádření velkých věcí potřebuje „málo“: porcelán, obtisky, drát, korálky, foukané broušené sklo, natavenou hliníkovou fólii, ve formě tavené nebo ručně tvarované sklo, magnet, jehly, vlasy, tabulové sklo, perleť, stříbro, dubový mořený rám.
- Song Mi Kim / vázy autor: Oto Palán, zdroj: GASK
- Song Mi Kim / Muž s píšťalou (2012), Myši (2012), Legenda o líném mnichovi II (2013) autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
Metaforami lidského bytí, vztahu velkého a malého, jsou něžné krajiny – obrazy Lady Semecké, zhotovené z tabulového skla lehaného do písku, nebo kolekce prací Barbory Křivské (Květ, Déšť, Hnízdo, V dálce, 2004-2006) zachycující proměnné detaily přírody vytvořené kombinovanými technikami s použitím pískovaného skla, malby, LED diod a výšivky.
- Barbora Křivská / Hnízdo (2005), V dálce (2005) autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
- Lada Semecká / z cyklu Krajiny autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
Uceleným konceptem a badatelskou prací zároveň je kolekce autorky Barbary Jagadics z Maďarska. Rozměrné prstence z taveného skla a set menších kvádrů (Paměť bubliny), kde pracuje s dynamikou vnitřního prostoru křišťálové hmoty, vznikly jako součást výzkumného projektu Chyby ve skle, který doktorandka Barbara Jagadics zahájila pod vedením prof. Kopeckého a dokončila za jeho nástupce Ronyho Plesla. Autorka přiznává, že se na výzkum zaměřila pod vlivem objevitelského, ve své době unikátního konceptu „ošklivého skla“, jímž prof. Kopecký v 60. letech minulého století cíleně rozbil idealistický mýtus o „krásném skle“. Barbara Jagadics na Kopeckého koncept navazuje „posílením chyb“, které v materiálu vznikají v průběhu tvůrčího procesu; chyby dál rozvíjí a ponechává jim vůdčí roli při tvarování objektu. A i když to nebylo cílem výzkumného projektu, její objekty – prstence – jsou svébytnou, vysoce estetickou entitou.
Když v r. 2008 prof. Vladimír Kopecký (* 1931, Svojanov) po 18 letech opouštěl pedagogický post na VŠUP, řekl:Jestli chci ještě něco ve vlastní tvorbě dokázat, musím teď… Kutnohorská výstava v Galerii středočeského kraje dosvědčuje, že tento čas vyplnil bezezbytku. Představuje zde nová, monumentální díla; malby, plastiky - prostorové objekty a nejnovější kolekci tisků na plátně-. S vášní sobě vlastní Kopecký svou tvorbu charakterizuje jako „expresivní řádění, poznamenané vtíravou, obsedantní geometrickou mánií“. Pekelná zásvětí i andělská geometrie jeho obrazů jsou autentickými, přiznanými podobami jeho celistvé a bohaté osobnosti.
- Vladimír Kopecký / Vítěz, 2008 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
- Vladimír Kopecký / Didi, 2008 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
A ještě něco všechny vystavující spojuje. Každou autorskou expozici uvádějí láskyplné vzpomínky. Autorky v milých detailech vykreslují rysy mimořádné osobnosti prof. Kopeckého, jeho nezaměnitelného šarmu, metod a stylu výuky a především bezvýhradné podpory, kterou poskytoval svým žákům. „Nezničitelný Kopečák,“ tvrdí Barbora Křivská, „má v sobě svěžest, mladost a hloubku.“ Stejně jako byla celosvětově uznávána „Libenského škola“, i „Kopeckého škola“ bude v dílech jeho žáků respektovanou a mimořádnou stopou v dějinách českého sklářského výtvarného umění.
ŠPIČKY - SKLO JAKO KONCEPT. Vystavují: Klára Horáčková, Barbara Jagadics (Maďarsko), Barbora Křivská, Lada Semecká, Song Mi Kim (Jižní Korea), Alena Matějka, Vladimír Kopecký. Výstava je součástí 5. roč. Pražského festivalu sklářského umění PF 13. Kdy a kde: do 1. 9. 2013; GASK — Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře.
