Byla to zkouška jejich charakterů a jejich dospělosti. Bylo jim dvacet, nechtěli jen čekat na konec války a tak se přidali k odboji. To, co pokládali za dobrodružství, ale byla hnusná, krutá a špinavá válka. Chtěli milovat, ale museli umírat. Bylo jim dvacet a mnozí se nedožili svých příštích narozenin.
V průběhu druhé světové války patřilo Polsko k nejvzdorovitějším územím, kde ani brutální represe nezlomily hnutí odporu. Psal se 1. srpen válečného roku 1944. Nikdo v Němci okupované Varšavě tehdy netušil, jak dlouho válka ještě potrvá, ale našlo se hodně těch, kteří chtěli uspíšit její konec. Toho osudového dne polská Armia Krajowa zahájila ve Varšavě povstání, které při předpokládaném postupu ruských vojsk, která byla již téměř na dostřel, mělo trvat jen několik dnů. Ale všichni, kdo na to sázeli, se krutě mýlili.
Na příkaz Stalina Rusové zastavili svůj postup a podepsali tak nad varšavským povstáním krvavý ortel. Na přímý rozkaz Heinricha Himmlera mělo být vzpurné město srovnáno se zemí a jeho obyvatelé, včetně žen a dětí vyhlazeni. Zajatí povstalci, z nichž značnou část tvořili mladí lidé, pak byli bez ohledu na ženevské konvence popraveni. Výsledkem tohoto masakru, který trval více než dva měsíce, bylo přes dvě stě tisíc mrtvých Poláků a osmdesát pět procent metropole přeměněných v ruiny. Uprostřed téhle apokalypsy bojoval o přežití i oddíl mladých vlastenců, vedených poručíkem Kobrou. Neúprosná válka je ale smetla dřív, než stačili pochopit, že tohle není adrenalinová hra, kterou jen vyměnili za bezstarostné večírky, první milování a společné koupání ve Visle. A toto je jejich trpký příběh, utopený v beznaději, bolesti a krvi.
Slibovali si lásku a také věrnost vlasti
V roce 1957 tuhle tragickou kapitolu polských dějin odvyprávěl v působivém válečném dramatu Kanály Andrzej Wajda. O více než půl století později se k téhle láce vrátil třiatřicetiletý režisér Jan Komasa (Místnost sebevrahů), který si k Městu 44 napsal i scénář, čímž prokázal, že je zřejmě o něco lepším režisérem nežli scenáristou. Jeho dobře míněný záměr ukázat válku optikou dospívající generace, která až při střetu s ní zjišťuje, jak naivní byly její konspirační představy („U nás je sranda. Máme ty nejlepší holky.“), se totiž nepodařilo zcela naplnit. Love story v kontextu hromadného zabíjení by musela být daleko věrohodněji zakomponovaná do reality, protože samotné „jen ty a já“ uprostřed války nějak nefunguje. Touha přežít tu zpravidla dominuje nad touhou po milované bytosti a k tomu, aby se tohle změnilo, nestačí jen to, že se dva potkají, seznámí a zakoukají do sebe. Tohle měl scénář řešit a připravit v první „klidové“ části snímku, neboť poté, co vypukne povstání, všichni už jenom vyděšeně prchají a hromadně umírají.
Chybí tu hlavně zřetelnější nosný příběh, zasazený do historické reality a silná ústřední figura, která by ho táhla, a s níž by se bylo možné identifikovat. Všichni jsou si tu vlastně tak nějak podobní, a ani snaha vydělit z týmového castingu Stefana a dvě dívky jeho života, příliš nefunguje. Osudovost, beznadějnost a sugestivnost tak navozuje spíše propracovaný vizuál, opulentní výprava (3 tisíce komparsistů a 5 tisíc tun navezených trosek) a dokonalé digitální efekty, které dodali čeští profesionálové z UPP. A nedotažená love story v téhle kulise působí, jakoby ji sem implantovali z jiného filmu. Daleko věrohodnější je otázka, k čemu tohle všechno bylo, a idealistické přání utéct spolu někam daleko, kde nás nic nerozdělí.
Město 44 je tak sice netradičním, ale realizačně ne zcela dotaženým pokusem o autentickou a vcelku předvídatelnou válečnou romanci o dospívající generaci, které válka vnutila předčasnou, bolestnou a namnoze krátkou dospělost. A její snaživí ale nevýrazní představitelé tu nedostali pořádnou šanci vyslovit se osobitěji a výmluvněji.
MIASTO 44/MĚSTO 44. Polsko 2014. Režie a scénář: Jan Komasa. Kamera:Marian Prokop. Hudba: Antoni Komasa-Łazarkiewicz. Hrají: Jósef Pawłowski (Stefan), Zofia Wichłaczová (Biedronka), Anna Próchniakova (Kamila), Tomasc Schuchardt (Kobra), Antoni Królikowski (Beksa), Karolina Straniecová (Beata), Michal Meyer (Pajak). V kinech od 26. března 2015.
