Praha - Krize nekrize, Češi mají divadlo rádi a jsou za jeho návštěvu ochotni utrácet. Za rok prkna, která znamenají svět, přilákala téměř šest milionů diváků. Lístek na představení přitom stojí v průměru 300 korun.
„Klesá spotřeba, ale na kultuře se to markantně neprojevilo,“ potvrdila Lenka Lázeňská, ředitelka Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu.
Podle některých divadelníků návštěvnost divadel i v době dlouhotrvající ekonomické krize zvyšují seriálové hvězdy - podobně jako v osmdesátých letech. Tehdy za úspěchem divadel stála paradoxně právě televize a sláva tehdejších hereckých hvězd. „Může to být poptávkou vidět originály herců, které známe z televize,“ domnívá se například režisér Jiří Havelka.
Nejenže návštěvnost nijak neklesá, dokonce - přes protesty divadelníků upozorňujících na nedostatečné financování tuzemských divadel - roste počet stálých scén. V současnosti si Češi mohou vybírat ze sto sedmdesáti. A když jsme u statistik: Minulý rok se opona stálých scén v Česku zvedla skoto třicetitisíckrát. Nejvícekrát v Praze.
Je za úspěchem divadel víc než jen touha diváků spatřit na vlastní oči svého oblíbeného seriálového herce nebo prostě jen přijít v hektické době na jiné myšlenky? Divadlo je s českou společností a její historií spjato, vždyť naše hymna zazněla poprvé na divadelní scéně a první polistopadový prezident byl dramatik. „Český národ úspěšně zdolával různé formy společenského útlaku. Naučil se v tom chodit, hrát různé role,“ vidí teatrolog Karel Makonj v přízni, kterou Češi věnují divadlu, hlubší souvislosti. „Má v sobě určitou divadelnost.“
