Macron chce vrátit Emily do Paříže, kritici by jí zas rádi sebrali croissant

Před čtyřmi lety odjela americká marketérka Emily, hrdinka seriálu Emily in Paris, do Paříže. Diváci si její romantizující pohled na Francii oblíbili natolik, že ve francouzském hlavním městě vydržela čtyři řady. V dalším pokračování se ale částečně přestěhuje do Říma, nad čímž vyjádřil znepokojení i prezident Emmanuel Macron. Kritiky seriálu by zase potěšilo, kdyby si Emily – ať už pojede kamkoliv – nedovezla už žádné další klišé o evropských romantických metropolích.

Dvacátnice Emily v podání Lily Collinsové je od prvního dílu vykreslená jako „typická Američanka“. Do Paříže, kde dostala práci snů v marketingové agentuře, přijíždí s pocitem, že nic není nemožné, což rychle zbrzdí překvapivý fakt, že nemluvit ve Francii francouzsky může být bráno jako faux pas. Ještě, že může své postřehy sdílet na sociálních sítích.

Závěrečný díl (zatím) poslední čtvrté série odvysílal Netflix v polovině září. Název epizody Všechny cesty vedou do Říma naznačil, že v dalším pokračování se Emily z města lásky přesune do jiné evropské metropole, kterou by si mohla romantizovat. Jenže přístup tvůrců „au revoir Paris, caio Roma“ se ne všem líbí.

O popularitě seriálu a jeho pevném spojení s Paříží svědčí i rozhovor, který poskytl časopisu Variety francouzský prezident Emannuel Macron. Plédoval v něm za návrat Emily do Francie. „Budeme tvrdě bojovat. A budeme žádat, aby zůstala v Paříži. (Seriál) Emily v Paříži v Římě nedává smysl,“ uvedl Macron.

Představení čtvrté řady seriálu Emily in Paris
Zdroj: Reuters/Remo Casilli

Selfie s Brigitte Macronovou podpoří turismus

Prezidentova manželka Brigitte Macronová si dokonce ve čtvrté řadě zahrála samu sebe – udělala si s Emily selfíčko, když se náhodně potkaly v restauraci (přičemž Macronová dokonce Emily sleduje na sociálních sítích). „Byl jsem na ni velmi pyšný a ona z toho měla velkou radost. Je to jen pár minut, ale myslím, že to pro ni byl velmi dobrý moment,“ podotkl Macron ke cameu první dámy.

„Moje země tě zbožňuje, Emily,“ přiznává seriálová Brigitte Macronová. V tom se Macron se scenáristy, kteří jeho ženě tuto repliku napsali, shoduje. Divácky oblíbený seriál považuje za „dobrý pro image Francie“, zvyšuje podle něj atraktivnost země. Letenky do Paříže si kupují diváci, které si seriálový příběh získal svou idealizovanou verzí života ve městě nad Seinou.

Nápad na cameo Macronové vznikl údajně už před nějakou chvílí, kdy se první dáma setkala s představitelkou Emily Lily Collinsovou a filmařem Darrenem Starem (mimo jiné tvůrcem Sexu ve městě) a seriál chválila. Realizace natáčení nicméně stojí na pragmatických základech, které zmiňuje Macron – využít popularity fiktivního příběhu k přilákání lidí, aby přijeli zažít do Francie ten skutečný.

Načítání...

Pozorní diváci si pod seriálovým selfie první dámy všimli hashtagu #MakeItIconic, což je slogan oficiální francouzské kampaně cílící na zahraniční návštěvníky. Seriály jako Emily in Paris nebo Lupin, jehož protagonistou je lupič-gentleman, zapadají do snah francouzské agentury pro rozvoj cestovního ruchu Atout France.

Tamní deník Le Monde podotýká, že v případě spojení se seriálem Emily in Paris se navíc hodila shoda mezi podnikavou hlavní hrdinkou a obrazem Francie coby „národa start-upů“, jehož věrným zastáncem je právě Macron.

Kde je ekologie a chudá Paříž?

Ovšem zobrazení francouzské metropole – v níž si Emily a její okolí dopřávají croissanty a šik oblečení bez starostí, kde na to vezmou – zároveň jiným vadí. Málo se totiž, upozorňují kritické hlasy, podobá realitě pařížského života. Mimo jiné proto, že se kamera vyhýbá chudším oblastem Paříže.

Nelibost byla slyšet i z pařížské radnice, zejména od politiků za Zelené. Loni si stěžovali, že idealizovaná verze Paříže nezohledňuje klimatickou krizi, protože v seriálu se málo ukazují možnosti ekologické dopravy. Také historické bytové domy možná vypadají romanticky, ale jsou špatně izolované.

Lily Collinsová při uvedení čtvrté řady seriálu Emily in Paris
Zdroj: Reuters/Sarah Meyssonnier

Vysvětlení stereotypů: Francouzi pracují, aby žili

Výsměch schytávaly především stereotypy. Francouzská agentura cestovního ruchu dokonce loni na svém webu publikovala článek, kde jednotlivá klišé rozebírá a Emilyiny ne vždy lichotivé dojmy o Francouzích vysvětluje.

Pařížané nejsou nepřátelští, jen se málo usmívají, ale hned budou příjemnější, pokud cizinci například v pekárně nezapomenou říct „Bonjour“ a „Merci“. Přičemž není pravda, že Francouzi nemluví anglicky, ale „považují za neuctivé, že musí mluvit anglicky“.

Zatímco Emily dorazí do kanceláře ráno, její kolegové si s včasným příchodem nedělají těžkou hlavu. Šéf se dokonce objeví až v jedenáct dopoledne. Opravdu? I na tohle má článek odpověď: „Lidé ve Francii pracují, aby žili, ne žijí, aby pracovali. Díky tomuto ocenění dobrých věcí je kvalita života v této zemi tak záviděníhodná.“

Stereotypům dává agentura za pravdu v tom, že polední pauza se nemá odbývat u pracovního stolu a sklenička vína k obědu není nic, co by si žádalo odsouzení. Závěrem článek míní, že jestli existuje nějaký pravdivý stereotyp o Francii, tak to, že tamní muži jsou skutečně okouzlující.

La dolce vita bez turistů a byrokracie

Stereotypním představám pravděpodobně nezůstane nic dlužná ani pátá, „římská“ série, jak naznačují scény, které se už v Římě odehrály, i ukázky na sociálních sítích, kde nechybí vespa, pasta a západ slunce nad Koloseem. „Moji krajané jsou líčeni jako krásná a elegantní zvířata v zoologické zahradě, která jsou sice vždy ‚prostá‘, ale mají vrozenou moudrost,“ komentuje seriálovou představu Říma přispěvatelka britského deníku The Guardian Angelica Freyová.

Načítání...

Podivuje se nad pravdami, jimiž tvůrci stihli už diváky oblažit, jako například, že „Italové jsou opravdu srdeční“ nebo že „si sednou jako rodina k chutnému obědu“. Nemluvě o vystajlování Emilyina italského objevu Marcella (hraje ho Eugenio Franceschini), oblečeného tak, „jak si všechny ty americké časopisy o pánské módě představují průměrného italského muže“.

Mimo Emilyin „la dolce vita“ tak zůstávají mileniálové, kteří nemohou najít slušné zaměstnání především v kreativních odvětvích, byrokratický aparát a přehlcení nevkusnými suvenýry na turisticky exponovaných místech.

Všechny výtky ale přebíjejí čísla. Pokud jsou přesná zjištění Francouzského národního centra pro film a animaci, že osmatřicet procent turistů uvedlo tento seriál mezi důvody své návštěvy Paříže, narazí Emily v případných dalších městech spíše na ty, co ji vítají, než vyhánějí. Jak doporučují někteří recenzenti, bez ohledu na všechna klišé, stereotypy a telenovelový děj je nejlepší brát seriál jednoduše jako to, čím je – „hřejivou náručí“ v bezútěšném světě. Mohla by být i Emily in Prague?

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

V Británii vystavují knihu vázanou v lidské kůži. Na Harvardu ji raději schovali

Muzeum v britském Suffolku našlo na polici v pracovně knihu vázanou v lidské kůži. Konkrétně v kůži Williama Cordera odsouzeného před téměř dvěma stoletími za vraždu. Jeden podobný exemplář od stejného „dárce“ už muzeum ve sbírkách má. Poněkud znepokojivý způsob knihovazačství se nevyskytuje tak vzácně, jak by se možná mohlo zdát. Ale ne vždy ho muzea berou jako důvod k chlubení.
před 8 hhodinami

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
27. 4. 2025

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
27. 4. 2025

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
27. 4. 2025

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025
Načítání...