Macron chce vrátit Emily do Paříže, kritici by jí zas rádi sebrali croissant

Před čtyřmi lety odjela americká marketérka Emily, hrdinka seriálu Emily in Paris, do Paříže. Diváci si její romantizující pohled na Francii oblíbili natolik, že ve francouzském hlavním městě vydržela čtyři řady. V dalším pokračování se ale částečně přestěhuje do Říma, nad čímž vyjádřil znepokojení i prezident Emmanuel Macron. Kritiky seriálu by zase potěšilo, kdyby si Emily – ať už pojede kamkoliv – nedovezla už žádné další klišé o evropských romantických metropolích.

Dvacátnice Emily v podání Lily Collinsové je od prvního dílu vykreslená jako „typická Američanka“. Do Paříže, kde dostala práci snů v marketingové agentuře, přijíždí s pocitem, že nic není nemožné, což rychle zbrzdí překvapivý fakt, že nemluvit ve Francii francouzsky může být bráno jako faux pas. Ještě, že může své postřehy sdílet na sociálních sítích.

Závěrečný díl (zatím) poslední čtvrté série odvysílal Netflix v polovině září. Název epizody Všechny cesty vedou do Říma naznačil, že v dalším pokračování se Emily z města lásky přesune do jiné evropské metropole, kterou by si mohla romantizovat. Jenže přístup tvůrců „au revoir Paris, caio Roma“ se ne všem líbí.

O popularitě seriálu a jeho pevném spojení s Paříží svědčí i rozhovor, který poskytl časopisu Variety francouzský prezident Emannuel Macron. Plédoval v něm za návrat Emily do Francie. „Budeme tvrdě bojovat. A budeme žádat, aby zůstala v Paříži. (Seriál) Emily v Paříži v Římě nedává smysl,“ uvedl Macron.

Představení čtvrté řady seriálu Emily in Paris
Zdroj: Reuters/Remo Casilli

Selfie s Brigitte Macronovou podpoří turismus

Prezidentova manželka Brigitte Macronová si dokonce ve čtvrté řadě zahrála samu sebe – udělala si s Emily selfíčko, když se náhodně potkaly v restauraci (přičemž Macronová dokonce Emily sleduje na sociálních sítích). „Byl jsem na ni velmi pyšný a ona z toho měla velkou radost. Je to jen pár minut, ale myslím, že to pro ni byl velmi dobrý moment,“ podotkl Macron ke cameu první dámy.

„Moje země tě zbožňuje, Emily,“ přiznává seriálová Brigitte Macronová. V tom se Macron se scenáristy, kteří jeho ženě tuto repliku napsali, shoduje. Divácky oblíbený seriál považuje za „dobrý pro image Francie“, zvyšuje podle něj atraktivnost země. Letenky do Paříže si kupují diváci, které si seriálový příběh získal svou idealizovanou verzí života ve městě nad Seinou.

Nápad na cameo Macronové vznikl údajně už před nějakou chvílí, kdy se první dáma setkala s představitelkou Emily Lily Collinsovou a filmařem Darrenem Starem (mimo jiné tvůrcem Sexu ve městě) a seriál chválila. Realizace natáčení nicméně stojí na pragmatických základech, které zmiňuje Macron – využít popularity fiktivního příběhu k přilákání lidí, aby přijeli zažít do Francie ten skutečný.

Načítání...

Pozorní diváci si pod seriálovým selfie první dámy všimli hashtagu #MakeItIconic, což je slogan oficiální francouzské kampaně cílící na zahraniční návštěvníky. Seriály jako Emily in Paris nebo Lupin, jehož protagonistou je lupič-gentleman, zapadají do snah francouzské agentury pro rozvoj cestovního ruchu Atout France.

Tamní deník Le Monde podotýká, že v případě spojení se seriálem Emily in Paris se navíc hodila shoda mezi podnikavou hlavní hrdinkou a obrazem Francie coby „národa start-upů“, jehož věrným zastáncem je právě Macron.

Kde je ekologie a chudá Paříž?

Ovšem zobrazení francouzské metropole – v níž si Emily a její okolí dopřávají croissanty a šik oblečení bez starostí, kde na to vezmou – zároveň jiným vadí. Málo se totiž, upozorňují kritické hlasy, podobá realitě pařížského života. Mimo jiné proto, že se kamera vyhýbá chudším oblastem Paříže.

Nelibost byla slyšet i z pařížské radnice, zejména od politiků za Zelené. Loni si stěžovali, že idealizovaná verze Paříže nezohledňuje klimatickou krizi, protože v seriálu se málo ukazují možnosti ekologické dopravy. Také historické bytové domy možná vypadají romanticky, ale jsou špatně izolované.

Lily Collinsová při uvedení čtvrté řady seriálu Emily in Paris
Zdroj: Reuters/Sarah Meyssonnier

Vysvětlení stereotypů: Francouzi pracují, aby žili

Výsměch schytávaly především stereotypy. Francouzská agentura cestovního ruchu dokonce loni na svém webu publikovala článek, kde jednotlivá klišé rozebírá a Emilyiny ne vždy lichotivé dojmy o Francouzích vysvětluje.

Pařížané nejsou nepřátelští, jen se málo usmívají, ale hned budou příjemnější, pokud cizinci například v pekárně nezapomenou říct „Bonjour“ a „Merci“. Přičemž není pravda, že Francouzi nemluví anglicky, ale „považují za neuctivé, že musí mluvit anglicky“.

Zatímco Emily dorazí do kanceláře ráno, její kolegové si s včasným příchodem nedělají těžkou hlavu. Šéf se dokonce objeví až v jedenáct dopoledne. Opravdu? I na tohle má článek odpověď: „Lidé ve Francii pracují, aby žili, ne žijí, aby pracovali. Díky tomuto ocenění dobrých věcí je kvalita života v této zemi tak záviděníhodná.“

Stereotypům dává agentura za pravdu v tom, že polední pauza se nemá odbývat u pracovního stolu a sklenička vína k obědu není nic, co by si žádalo odsouzení. Závěrem článek míní, že jestli existuje nějaký pravdivý stereotyp o Francii, tak to, že tamní muži jsou skutečně okouzlující.

La dolce vita bez turistů a byrokracie

Stereotypním představám pravděpodobně nezůstane nic dlužná ani pátá, „římská“ série, jak naznačují scény, které se už v Římě odehrály, i ukázky na sociálních sítích, kde nechybí vespa, pasta a západ slunce nad Koloseem. „Moji krajané jsou líčeni jako krásná a elegantní zvířata v zoologické zahradě, která jsou sice vždy ‚prostá‘, ale mají vrozenou moudrost,“ komentuje seriálovou představu Říma přispěvatelka britského deníku The Guardian Angelica Freyová.

Načítání...

Podivuje se nad pravdami, jimiž tvůrci stihli už diváky oblažit, jako například, že „Italové jsou opravdu srdeční“ nebo že „si sednou jako rodina k chutnému obědu“. Nemluvě o vystajlování Emilyina italského objevu Marcella (hraje ho Eugenio Franceschini), oblečeného tak, „jak si všechny ty americké časopisy o pánské módě představují průměrného italského muže“.

Mimo Emilyin „la dolce vita“ tak zůstávají mileniálové, kteří nemohou najít slušné zaměstnání především v kreativních odvětvích, byrokratický aparát a přehlcení nevkusnými suvenýry na turisticky exponovaných místech.

Všechny výtky ale přebíjejí čísla. Pokud jsou přesná zjištění Francouzského národního centra pro film a animaci, že osmatřicet procent turistů uvedlo tento seriál mezi důvody své návštěvy Paříže, narazí Emily v případných dalších městech spíše na ty, co ji vítají, než vyhánějí. Jak doporučují někteří recenzenti, bez ohledu na všechna klišé, stereotypy a telenovelový děj je nejlepší brát seriál jednoduše jako to, čím je – „hřejivou náručí“ v bezútěšném světě. Mohla by být i Emily in Prague?

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřel Jan Potměšil. Hrál létajícího ševce či ve filmu Bony a klid

Ve věku šedesáti let zemřel ve čtvrtek herec Jan Potměšil. Ztvárnil řadu filmových a televizních rolí, byl také tváří dobročinných iniciativ a je spojen s děním během sametové revoluce. Potměšil byl od začátku devadesátých let upoután na invalidní vozík, v posledních třech letech se potýkal s vážnými zdravotními problémy. Kolegové na zesnulého herce vzpomínají jako na statečného člověka, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění.
07:13Aktualizovánopřed 1 hhodinou

„Díky, Timmy!“ Chalametův pobuřující výrok zvýšil prodej vstupenek

Ředitel Královské opery a baletu v Londýně poděkoval hollywoodské hvězdě Timothéemu Chalametovi za to, že pomohl zvýšit zájem o představení této scény. Vstupenky se začaly více prodávat po hercově problematickém výroku, že opera a balet „nikoho nezajímají“.
před 3 hhodinami

Vojta Náprstek se narodil před 200 lety. Do Prahy přinesl vzdálené civilizace i feminismus

Vojtěch či Vojta Náprstek byl mužem mnoha talentů, ovlivnil tak tuzemskou společnost mnoha nejrůznějšími způsoby. Jeho odkaz dodnes přetrvává například v muzeu mimoevropských kultur v Praze, které nese jeho jméno.
před 4 hhodinami

Sorrentino má rád momenty zastavení, říká střihač jeho filmů

Festival Dny evropského filmu se letos věnuje tvorbě italského režiséra Paola Sorrentina. Jak se spolupracuje s oscarovým režisérem, popsal České televizi jeho dvorní střihač Cristiano Travaglioli. Mluvil o přístupu Sorrentina k filmu i o natáčení seriálu Mladý papež.
14. 4. 2026Aktualizovánopřed 20 hhodinami

Historickým městem roku 2025 je Náměšť nad Oslavou na Vysočině

Titul Historické město roku 2025 získala Náměšť nad Oslavou. Cena je odměnou za využití peněz na obnovu památek z programu ministerstva kultury. Ocenění převzal starosta Jan Kotačka (Spolupráce – aktivity).
včeraAktualizovánovčera v 17:11

Zachytil dobu, kdy v Praze „žil divadelní bůh“. Fotograf Koudelka pokřtil publikaci Divadlo

Nejvíce proslul svými Cikány, Invazí a Exily. Počátky kariéry Josefa Koudelky jsou přitom pevně spjaty s pražskými jevišti. Asi nejslavnější žijící český fotograf a jediný tuzemský člen prestižní agentury Magnum Photos ve svých osmdesáti osmi letech osobně představil soubor snímků z 60. let.
včera v 10:00

VideoPřed 70 lety přišel na trh první videorekordér

Před 70 lety se začaly používat k záznamu obrazu dvoupalcové, zhruba pět centimetrů široké magnetické pásky. Na trh tehdy přišel první videorekordér. Vynalezla ho americká firma Ampex. Technologie byla určená hlavně pro televizní stanice, časem se ale dostala i do domácností. Přístroj výrazně zjednodušil záznam televizního vysílání. Do té doby se totiž živě vysílané pořady mohly zachycovat jen ve speciálním zařízení na tradiční filmový pás. V polovině šedesátých let se první studiové videorekordéry dostaly i do Československé televize. O podrobnostech této technologie hovořil v 90' ČT24 dramaturg a scénárista filmu Králové videa Petr „Hrošík“ Svoboda. Pořadem provázeli Mariana Novotná a Daniel Takáč.
včera v 09:25

VideoGenerace si někdy přestávají rozumět, říkají k proměnám češtiny jayzykovědci

Odborníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd (ÚJČ) už přes osmdesát let zkoumají vývoj slovní zásoby českého jazyka. Třeba to, jak do češtiny pronikají cizí slova nebo jak mluvu mladých ovlivňuje internet. Vývoj a proměna jazyka je podle nich naprosto přirozená. „V poválečném období měl vliv na češtinu ruský jazyk, v současné době určitě jazykem číslo jedna, který má vliv na češtinu, je angličtina,“ přibližuje Michaela Lišková z oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ. Problém je podle jazykovědců v tom, že někdy si generace mezi sebou přestávají rozumět.
včera v 07:30
Načítání...