Liberální New York je diktátorský, svobodnější se cítím u ortodoxních Židů, říká Tuvia Tenenbom

Nahrávám video
Tuvia Tenenbom: Liberální prostředí je diktátorské
Zdroj: ČT24

Americko-izraelský spisovatel a novinář Tuvia Tenenbom navštívil Německo či Izrael a napsal o nich pohledem, který je některými vnímán jako provokativní. On sám ale říká, že pouze tlumočí názory lidí. „Čtenáři vidí, že kniha představuje lidi takové, jací jsou. Proto jsou mé knihy tak úspěšné,“ prohlásil v Událostech, komentářích. Nedávno v Praze uvedl vydání své novinky Po čem rabíni touží, v níž se vydal do obtížně proniknutelného světa ortodoxních Židů v Jeruzalémě. Tedy do světa, v němž vyrůstal. Kniha vyšla v Česku ve světové premiéře.

Ve svých knihách podal Tenenbom zprávu o dnešním Německu, Svaté zemi, Velké Británii i Americe. „Je vtipný jako Borat, chytrý jako Woody Allen, neodbytný jako Michael Moore,“ tvrdí o Tenenbomovi český nakladatel. Jeho knihy se nedají označit za dvakrát politicky korektní. Sám autor říká, že provokace není ale jeho cílem.

„Zkrátka věřím ve starou novinářskou školu. Moje práce je někam jet, seznámit se s lidmi, s těmi nahoře i s těmi úplně dole i s těmi mezi, a říkat přesně to, co oni říkají mně. A když to provokuje, tak ať to provokuje. Moje práce jako novináře není lidem radit, jak mají správně mluvit, jak správně uvažovat. Moje práce je napsat, co říkají,“ odmítá nálepku provokatéra.

„Naše společnost se zbláznila“

Po čem rabíni touží
Zdroj: Nakladatelství Zeď

V novince Po čem rabíni touží se vrátil do Jeruzaléma, z něhož odešel jako mladík. Odletěl do New Yorku, protože chtěl žít ve svobodné společnosti, což v ortodoxním prostředí, navíc jako syn rabína, podle svého mínění nemohl. Nyní se ale na Západě cítí svázaný všeobecnou korektností.

„Žiju na Manhattanu, kde je elita progresivistů, těch nejliberálnějších, ale když přijedu do Me'a Še'arim v Jeruzalémě, cítím se najednou v té ultraortodoxní společnosti volný. Cítím, že můžu říct, co chci, že si můžu myslet, co chci, nikdo mě nekontroluje tak, jak mě kontrolují na Manhattanu nebo v Hamburku. Naše společnost se úplně zbláznila. Progresivní prostředí je diktátorské. Bohužel, je to smutné,“ tvrdí Tenenbom.

Jeho způsobem práce dosud bylo ptát se na vše, co ho zajímá, aniž by si musel dávat pozor, jaké otázky klade. I ve Svatém městě mluvil se stovkami lidí, od obyčejných Židů po svaté muže. Zprávu, kterou v Jeruzalémě a potažmo i západní společnosti na základě odpovědí sestavil, nevnímá jako kritizování s úmyslem ranit. „Konstruktivní kritika je přijatelná,“ nepochybuje.

Světová premiéra v Česku

Knihu Po čem rabíni touží si jako první mohou přečíst čeští čtenáři, světovou premiéru měly v česku i jiné Tenenbomovy tituly. „Poslal jsem rukopis všem zároveň a Češi jsou vždycky první na celé planetě. Už v minulosti to hned přeložili. A já jsem velice rád, protože v České republice máte velmi dlouhou historii judaismu a zvláště v této knize se vracíme k této kultuře,“ podotýká Tenenbom.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Nominace na Oscara vysbírali rekordní Hříšníci, český Hurikán neuspěl

Nominacím na ceny Oscar za rok 2025 vévodí film Hříšníci režiséra Ryana Cooglera. Překonal dokonce dosavadní rekord v počtu nominací, má jich o dvě víc, tedy šestnáct. Český krátkometrážní animovaný snímek Hurikán režiséra Jana Sasky se do finále nedostal. Vítězové si pro prestižní sošky dojdou v polovině března.
včeraAktualizovánopřed 6 hhodinami

Třiadvacet postav pro dva herce. Changes ukazují, jak se za den změníme

Dva herci ztvárňují třiadvacet postav v intimní a zároveň ironické inscenaci Changes, kterou v české premiéře uvádí Národní divadlo Brno. Hra současné německé dramatičky Maji Zadeové sleduje jediný den v životě partnerské dvojice a zároveň svět kolem, který se neustále proměňuje.
před 10 hhodinami

Martin Salajka se prodírá mlhovinou mimo realitu

Martina Salajku přivedla k malování příroda. Teď se k ní vrací ještě intenzivněji než kdy dřív, jak ukazuje i ohlédnutí za jeho tvorbou z posledních dvou let na výstavě Nebula, tedy Mlhovina, v pražské Trafo Gallery.
před 13 hhodinami

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
21. 1. 2026

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
21. 1. 2026

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
21. 1. 2026

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
21. 1. 2026

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
21. 1. 2026
Načítání...