Leviatan – mrazivý svéráz ruské národní demokracie

Recenze – „Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.“ /Kniha Jobova, kapitola 41/ Stalo se tenkrát (v čase kdy v kancelářích papalášů visel Putinův portrét) na severozápadě Ruska, kde se chladné vody Barentsova moře tříští o strmé útesy poloostrova Kola. Tohle je brilantně odvyprávěný příběh novodobého Joba, jehož místní trojjediný bůh, parchant, šíbr a starosta Vadim, připravil o všechno. Protože všichni staří, mazaní, nenažraní holubi se už zase slétli ke krmítku a dávají si do zobáku. A běda tomu, kdo by jim chtěl načechrat peří!

Leviatan je biblické monstrum, o němž se na několika místech zmiňuje Starý zákon. Šupinatá, silná, ďáblu podobná a oheň dštící mořská příšera, již mečem ani kopím nevykostíš, z níž jde strach a před kterou je lepší zdrhnout. Někdy je Leviatan uváděn i jako jeden ze čtyř principů pekla, ale v každém případě je to název knihy anglického filozofa Thomase Hobbese z roku 1651, která pléduje pro totalitní společenský systém a glorifikuje absolutní autoritu. A konečně je Leviatan název posledního filmu respektovaného a nonkonformního ruského režiséra Andreje Zvjaginceva (Návrat, Vyhoštění, Jelena), jenž se nechal Hobbesem inspirovat.

Není proto od věci připomenout si, že tahle kniha tvrdí, že absolutní autorita je nutná, protože člověk je v podstatě egoista, který touží ovládnout druhé. A protože jeho osamělý život je nuzný, brutální a krátký, má se co ohánět, aby z něj pro sebe něco urval. Chaos z toho vznikající tak může odvrátit jen silná, centrální autorita, zaručující pořádek a klid, jejíž moc nemůže být nijak omezena, i když nelze zaručit, že ji nebude zneužívat. Zneužívání moci je tedy možné, vzpoura proti ní je nepřípustná – a rovnost lidí je v tom, že všichni moci nesahají ani po kotníky. Takhle je to jednoduché, podobné titulnímu listu Hobbesovy knihy, na které autorita svírá v jedné ruce meč a v druhé biskupskou berlu.

Poselství, které odsud Zvjagincev inteligentně transponoval do svého stejnojmenného filmu, je ilustrativní a srozumitelné jako rána pendrekem: Buď mně necháte vládnout, budete držet hubu a krok a nebudete mi do toho házet vidle, nebo dostanete přes držku!

Každý může za něco a všichni mohou za všechno.

Jenom tenhle zaťatý čtyřicátník, samorost a paličák Kolja si za všechno může sám. Jeho problém je v tom, že nechce vzít na vědomí, že žádná práva nemá, neměl a nikdy mít nebude. Takže místo toho, aby báťuškovi Vadimovi bez keců prodal za pár šupů barák po rodičích, kde má svoji autodílnu a žije se synem Romou z prvního manželství a ženou Liljou, dělá vlny a prudí místního mocnáře, což je, jako když dráždíte hada bosou nohou.

Píchnout mu přijel kamarád a protřelý právník Dima z Moskvy, který si (jak je v kraji, kde každý na každého něco ví, zvykem) přivezl na Vadima aktovku kompromitujících materiálů, které by mu mohly zlomit jeho tučný vaz, a tím pádem podstatně usnadnit vzájemnou konverzaci. Jenomže je hodně riskantní hrát tuhle drsnou hru na tělo s místním, v demokratických volbách řádně zvoleným mafiánem, jenž tu má pod palcem policii, justici i gang dobře placených bodyguardů, a kromě starých kámošů a nových funkcionářů ho podporuje i metropolita pravoslavné provincie, který, co se týče manipulace a vládnutí, má pod čepicí (či spíše pod mitrou).

Průvodce současného Ruska

Režisér Andrej Zvjagincev (některými označován jako následovník Andreje Tarkovského) většinou nevypráví mimořádně spletité příběhy a pro své filmy si vystačí s jednoslovnými tituly. Jeho vyprávění je ovšem mimořádně čisté, strhující a oslovující, zarámované kompozičně vypilovaným vizuálem a zalidněné věrohodnými, empaticky uchopenými figurami, které vám nemohou být (a také nejsou) lhostejné. Zpravidla se opírá o silný, do detailu vypilovaný a dramaticky vyklenutý scénář, konzistentní a zbytečnými gesty nehýřící režii, přesný casting a uvěřitelné, emocionálně odžité herecké výkony. Většinou nikam moc nechvátá, ale neomylně vede svého diváka tam, kam potřebuje. A také očekává, že mu tento vyjde alespoň kousek naproti a naladí se do jeho tóniny a atmosféru, která je svébytně ruská a přitom nadteritoriální a nadčasová.

Všechno tohle potvrzuje Zvjagincev svým (zatím) posledním, epicky rozmáchlým opusem Leviatan. Jestliže měl debutový Návrat (dva Zlatí lvi z Benátek) zprostředkovat až mytologický pohled na život, komorní Vyhoštění (cena za nejlepší mužský herecký výkon v Cannes) polemizovat s možností lidské volby a postupnou korozí jedné rodiny a Jelena traktovat rozměr lidské bídy a samoty – pak Leviatan (cena pro Nejlepší scénář z Cannes) majestátně proplouvá napříč všemi těmito hladinami.

Je to průvodce neutěšenou krajinou současného Ruska. Je to komorní a zároveň monumentální freska o aroganci moci, revoltě bezmocných a nikdy neustávající potřebě chránit lidská práva a elementární lidskou důstojnost.

Krásný film o hnusných věcech

Na ose zkorumpovaný stát – mozky vymývající pravoslaví – předem zmarněná revolta bezmocných, kteří to dřív nebo později zabalí a zpijí se do němoty, buduje Zvjagincev brutálně kritický portrét své země, která (kupodivu?) na něj formou grantu slušně přispěla. A tak se nabízí otázka, zdali v prvoplánovitém apelu, že bojovat s arogantní mocí je nutné, není zaklíčován mrazivý vzkaz, že je to ale marné a rozhodně se to nevyplácí. Bojovat sice můžete, ale nikdy nemůžete vyhrát!

V tomto duchu šlape přesně zvolený casting, v čele s osudem bičovaným tuhoněm Koljou Alexeje Serebrjakova a hrabivě nenažranou, samožerskou sviní, starostou Vadimem hodně odpudivého a potřebné fyziognomické parametry nabízejícího Romana Madjanova. Záporáci to mají na place většinou snazší a tenhle rozkydlý boss s temnou minulostí, která je tou nejlepší kvalifikací pro divoký ring zkorumpované společnosti, se fakt hodně povedl.

Leviatan
Zdroj: ČT24/Film Europe

Zvjagincev se svým dvorním kameramanem Michailem Krišmanem již před Leviatanem dokázali, že atmosféru severských exteriérů umí. A tady to potvrdili hlavně typicky ruskou sekvencí z oslavy narozenin, spojených s piknikem, střílečkou na portréty bývalých sovětských ikon a spolehlivou ožíračkou, vzdáleně připomínající Rogožkinovy lovecké kreace. Leviatan tak nabízí něco jako staré manýry v novém balení a brilantně vystavěný příběh, podmalovaný empatickým soundtrackem Philipa Glasse, jehož atmosféra vás chytí a nepustí.

Andrej Petrovič Zvjagincev totiž natočil krásný film o hnusných věcech, při jehož sledování budete mít pocit bezmoci a zároveň si budete říkat, že to takhle přece nemůžete nechat.

LEVIAFAN / LEVIATAN. Rusko 2014, 140 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Andrej Zvjagincev. Scénář: Andrej Zvjagincev, Oleg Něgin. Kamera: Michail Krišman. Hudba: Philip Mass. Hrají: Alexej Serebrjakov (Kolja), Jelena Ljadova (Lilja), Vladimir Vdovičenkov (Dima), Roman Madjanov (Vadim). V kinech od 13. listopadu 2014.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...