Praha - Až skoro do svých 40 let hrál studenty a rozverné mladíky a vitalita, tvůrčí energie a radost ze hry z něj vyzařovala téměř celý jeho osmdesátiletý život. Ladislav Pešek, který zemřel 13. července 1986, má na kontě přes 80 rolí filmových a téměř čtyřikrát tolik divadelních. A zatímco ve filmu ztvárnil zejména postavy v komediích, na jevišti vytvořil desítky propracovaných charakterů.
Jako dítě z komediantské rodiny byl Pešek předurčen divadlu. Jeho dávným příbuzným byl velký národní buditel Václav Thám a divadlo hrála babička i oba rodiče. Na jevišti se Ladislav Pech (narozen 4. října 1906), který rodné příjmení své matky zvolil, aby vystoupil ze stínu slavných rodičů, poprvé objevil jako tříměsíční nemluvně v Pikové dámě. Poté hrál mnoho dětských postav, ke své nelibosti většinou dívčích.
Při kočovném životě rodičů ale často střídal školy, což ho poznamenalo na celý život. „Ztratilo se pero. Jaképak vyšetřování, ukrad ho ten novej, ten komediant Pech,“ vzpomíná na ponižování ve škole Pešek v knize Tvář bez masky.
- Ladislav Pešek ve studentské veselohře Cesta do hlubin študákovy duše zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2709/270869.jpg
- Ladislav Pešek (vpravo) v pohádce Obušku, z pytle ven! zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2709/270875.jpg
Jako zbraň tehdy zvolil smích: „Přinutím je, aby se smáli. Sobě. Třída je hlediště, surovec je protihráč,“ rozhodl se kdysi chlapec, jemuž i v dospělosti blízcí říkali Lála. Mnohé vtipné kousky ze školních let později použil jako Áda Čuřil či Vojtěch Kulík v komediích Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše.
V rodném Brně vystudoval Pešek konzervatoř, kde mu učitelkou byla i jeho maminka a krátce i Leoš Janáček. Již ve čtvrtém ročníku byl angažován do Národní divadla v Brně. Brzy nato, v roce 1929, se mu otevřely dveře pražské „zlaté kapličky“, jíž zůstal věrný až do roku 1976, kdy sám odešel do důchodu. Poté vystupoval například v pražské Viole a v divadlech mimo Prahu.
"Myslím, že člověk si musí podržet mládí do smrti, když chce dávat lidem radost a silný zážitek. Snažil jsem se, aby kousek mládí byl ve všech postavách, které jsem hrál, i když už stály třeba nad hrobem."
Výraznou dělící čáru v Peškově životě představovala podle jeho slov postava Lišáka Pseudola, kterou nastudoval jako šestatřicetiletý se svým dlouholetým přítelem, divadelním režisérem Jiřím Frejkou. Stejně jako na ostatní role připravoval se i na tuto úlohu velmi houževnatě a vypiloval ji do nejmenších detailů. „Snad hraji za všechny lidi, kterým mocní ubližovali a kteří přesto svou chytrostí, životním elánem a vtipem uměli zvítězit nad brutální silou,“ shrnul své pocity z premiéry Lišáka Pseudola v roce 1942 Pešek, který byl tehdy jako manžel poloviční Židovky objektem sledování gestapa.
- Ladislav Pešek a Zdeněk Řehoř v TV filmu Bratranec Pons zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2709/270880.jpg
- Jiří Vala, Dana Medřická, Věra Galatíková a Ladislav Pešek v TV filmu Pozdní léto (1974) zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2709/270878.jpg
- Svatopluk Beneš, Ladislav Pešek a Jiří Štědroň v pohádce Popelka zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2709/270882.jpg
Krátce „po Pseudolovi“ přišel Frejka s prosbou, aby Pešek učil na pražské konzervatoři. Nebylo mu tehdy ještě ani 40 let, ale nabídku přijal. V roce 1945 byl Pešek také mezi prvními profesory nové Akademie múzických umění. „Jeho výchovné metody nás denně překvapovaly, jako když najednou otevřete všechna okna dokořán,“ vzpomněl na svého učitele z konzervatoře Vladimír Ráž.
Z filmografie: Miláček pluku a Loupežník (1931) - Škola základ života – Cesta do hlubin študákovy duše – Těžký život dobrodruha – Hotel Modrá hvězda – Jan Hus – Obušku, z pytle ven – Hrátky s čertem – Probuzení – Lišák Pseudolus - Transport z ráje – Hrdina má strach – Adéla ještě nevečeřela – Nezralé maliny – A co ten ruksak, králi (1985)
