Kytarista Queen Brian May: Staré dobré časy jsou právě teď

Nahrávám video
Brian May: Jedna píseň nemůže Queen vystihnout
Zdroj: ČT24

Skupina Queen s Adamem Lambertem zahajuje ve středu v Praze evropskou část turné. K nové výpravné show přidá program, který připomene čtyřicáté výročí vydání nejprodávanějšího studiového alba kapely News of the World. Kytarista Brian May před koncertem poskytl České televizi exkluzivní rozhovor. Vyzpovídal ho Petr Vizina.

V Praze začíná evropská část světového turné Queen. Četl jsem recenze jihoamerické části turné a ani jedna nebyla záporná. Co se stalo?
Vím, je to zvláštní. Většinou máme spousty špatných recenzí. Buďto děláme něco dobře, nebo špatně. Lidem se líbíme, ale zvláštní je, že médiím také. Obvykle s nimi bojujeme. Nabízíme podle mě dobrou show. Poskládali jsme ji tak, aby byla zábavná a dobrodružná. Myslím, že Freddiemu by se dost líbila. Nechodíme kolem horké kaše, míříme přímo na komoru, bang bang bang, takový byl vždycky styl kapely.

Freddie s námi žije

Zmínil jste úvahu, co by na to řekl Freddie. Ptáte se takhle často?
Neustále. Freddie s námi žije, Roger (Taylor - další člen kapely Queen, pozn. red.) by vám řekl totéž. Nezmizel nám z mysli, tipujeme, co by řekl a čemu by se zasmál. Freddie je samozřejmě součástí programu. Několik Freddieho skvělých momentů na koncertech připomínáme. Je součástí zábavy, týmového ducha. Tak to má být. Vždyť je jedním z tvůrců Queen a měl by ve svém díle zůstat. Nejen v myšlenkách, ale jako část zábavy. Ale ne příliš, nechceme spoléhat jen na Freddieho, to by byla chyba, pouhá nostalgie. To si doma můžete pouštět desky. Máme skvělého zpěváka - Adama Lamberta - a občas Freddieho bereme do hry.

Adam Lambert má jako zpěvák Queen zvláštní pozici. Vybrali jste ho, protože připomínal Freddieho?
Nevím, jestli jsme si ho vybrali. Nehledali jsme. Je to takový dárek od Boha. Dokonce jsme ani neměli v plánu pokračovat. Po Paulu Rodgersovi jsme si řekli, Roger a já, že jsme s Queen skončili. Vzkřísili jsme kapelu k životu v jiném obsazení a přišel čas se rozloučit. Potom v televizi zazpívá Adam Lambert v soutěži American Idol. Nevyhrál, ale z celého světa nám chodili e-maily, že to je člověk, který by měl zpívat s Queen. A měli pravdu!

Nevěřím vám, že jste s Queen chtěli skončit. Zdá se mi, že kapela je pro vás víc než živobytí.
Tohle jsme v určitou chvíli také zjistili.

Co je v sázce, když dnes vyjdete na pódium? Riskujete něco? Třeba pověst kapely?
Myslím, že nemusíme nic dokazovat, ale každou chvíli můžeme udělat chybu. To je na tom dobré, vzrušující, nebezpečně. Jsme jednou z mála stadionových skupin, která nehraje s metronomem, nepoužívá předtočenou hudbu ani zpěvy. Hrajeme kompletně naživo, je to nebezpečné a pokaždé jiné, a proto se lidem líbíme. Každou minutu můžeme udělat chybu, nemáme záchrannou síť. Máme podle mě správný postoj, umíme odpustit každý sám sobě i druhým v kapele. To nám v dávných dobách moc nešlo. Máme víc smyslu pro humor.

Esenci Queen nevystihne jedna píseň

70. léta jsou spojena s kapelami jako Led Zeppelin, Queen, velkými stadiony, velkým zvukem. Ohlížíte se za tou výjimečnou dobou, za těmi starými zlatými časy?
Ohlížím se. Ale dokud člověk ví, co dělá, a stále funguje, žije staré zlaté časy právě teď. Jako v té Rogerově písni: Tohle jsou dny našeho života! Máme neuvěřitelné štěstí, že můžeme s kapelou jít ještě dál, vymýšlet a nabízet lepší a větší podívanou. Tohle jsou ty staré dobré časy, stačí tomu věřit. Byl jsem při natáčení, které napodobuje koncert Live Aid pro náš film o Freddiem. To by mě nikdy nenapadlo - dívám se na někoho, kdo představuje mě a Freddieho v roce 1985, žije znovu naše životy. Kdo jiný má takové štěstí?

Co tedy je podle vás esence kapely Queen?
Podstata je to, co lidi vezme za srdce a vzájemně propojí. Nevím, jestli se dá vybrat jedna písnička, která by podstatu Queen představovala, v každé je tolik zatáček a změn, snad proto, že členové Queen jsou zároveň dost složité lidské bytosti.

Co třeba ty skladby, ve kterých se jako rockový kytarista umíte v jediném songu předvést i upozadit? 
Dobře, řeknu vám tři písničky, které mají největší ohlas. Na konci koncertu, a nezáleží na tom, co hrajeme, vždy odpálíme tři skladby, které jsou darem, nevím, jak je jinak nazvat. A mohu jim tak říkat, protože se spojí s publikem, aniž by se lidi zdráhali nebo přemýšleli.

Jedna je Bohemian Rhapsody, ta je v životě každého člověka, každý měl v životě takový pocit. Další We Will Rock You - každý už to někdy slyšel a připadal si tak. A třetí We Are The Champions, u které, podobně jako u předchozích, se člověku vybaví a spojí určité chvíle v životě.

Jsou to moje oblíbené, přesahují totiž obvyklé spojení s posluchačem. Obvyklé spojení je potlesk publika, pocit spokojenosti, když oblíbenou písničku hrají v rádiu. Pokud ale písnička pronikne hlouběji, je součástí cítění člověka. Jakmile uslyší byť jen pár tónů, cítí je na těle, doufám, že jsou to dobré emoce.

Také jste se nikdy nebáli jednoduchosti. Jednodušší píseň než We Will Rock You asi neexistuje.
Jednoduchost je základ, pokud vám u publika projde.

Nechci se vracet

V roce 1986 jste hráli v Budapešti a nejspíš tím přispěli k brzkým změnám východního bloku. Pamatujete si to?
Velmi přesně. Naštěstí z toho máme videozáznam. A také filmový záznam ze samotného koncertu na Népstadionu od skvělých maďarských filmařů. Pamatuji si, jak jsme se učili krátkou maďarskou lidovku. Kvůli obecenstvu. Nikdo z nás to nezapomene.

Nevěnujete se jen hudbě. Kdy jste obhájil dizertaci na poli astrofyziky?
Třicet let poté, co jsem začal studovat.

V astrofyzice je čas zajímavý pojem. Jak se na svůj život díváte jako astrofyzik?
Třicet let je v astronomii úplné nic. Mrknutí oka. Co si myslím o čase? Před pár měsíci jsem oslavil sedmdesátiny. Změnilo mě, když jsem to číslo viděl - sedmička a nula. Uvnitř se tak ale necítím. Nemám dojem, že jsem dost moudrý a také zkušený na sedmdesátiletého člověka. Spíš na pětatřicetiletého. A když vstoupím do místnosti, připadá mi, že se podle toho lidé ke mně budou chovat. Jako k někomu nejistému, kdo stále hledá svou cestu. Ale ve skutečnosti mi je dvakrát tolik.

Čas je něco podivného. Je na něm cosi subjektivního. Procházel jsem staré fotky s pocitem, že můžu vstoupit do děje, jako do stroje času. Vejdu dovnitř, jsem v té situaci, vidím lidi kolem, jsou to 70. léta, vidím krajinu, slyším zvuk, cítím, co se děje. Cítím, co se v té chvíli odehrávalo uvnitř mě samotného. Vlastně mě to trochu dojalo, přišlo mi, že objevuji část sama sebe, na kterou jsem už zapomněl. Závěr jsem si ale udělal takový, že se nechci vracet. Byly to skvělé časy, ale chci zažívat přítomnost a to, co mě čeká. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Jiřině Bohdalové je 95 let, hraje téměř stejně tak dlouho

Herecká kariéra Jiřiny Bohdalové trvá bezmála devadesát let, tedy téměř celý její život, protože 3. května slaví devadesáté páté narozeniny. Jubileum herečky připomíná ve svém programu i Česká televize.
včeraAktualizovánopřed 9 hhodinami

Mezinárodní porota Benátského bienále podala demisi, píší média

Mezinárodní porota bienále v Benátkách podala demisi. Vedení přehlídky nezveřejnilo důvody tohoto kroku, který pravděpodobně souvisí s kritizovanou přítomností ruské národní expozice a také s rozhodnutím poroty vyloučit z udělování cen Izrael, uvádějí italská média. O udělení cen, Zlatých lvů, tak letos rozhodnou návštěvníci. Porota demisi ohlásila jen týden před začátkem bienále, který připadá na středu 6. května.
1. 5. 2026Aktualizováno1. 5. 2026

Talankinův ztracený Oscar se našel, v USA s ním režiséra nepustili do letadla

Sošku Oscara ruského režiséra Pavla Talankina nalezly aerolinky Lufthansy poté, co s ní režisérovi ostraha newyorského letiště Johna F. Kennedyho zakázala vstoupit na palubu letadla. Cenu, kterou získal za česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi kritizující ideologickou indoktrinaci ruských školáků, musel Talankin odbavit k přepravě mimo kabinu. Po příletu do Německa se už ale soška nenašla, informovala dříve stanice BBC.
1. 5. 2026Aktualizováno1. 5. 2026

Film o Jacksonovi postrádá skandály, diváci se ale hrnou

Hraný film o králi popu Michael vynesli diváci k návštěvnickému rekordu. Za převyprávění začátku příběhu Michaela Jacksona utratili první víkend jen v severoamerických kinech 97 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Zato kritici nadšením šetří, mimo jiné tepají do povrchnosti snímku, který ignoruje, že zpěvácká superhvězda čelila obvinění ze sexuálně nevhodného chování. Tvůrci tyto pasáže přetočili, aby se vyhnuli právním problémům.
29. 4. 2026

Do očí se jim propsal život i válka, říká fotograf o lidech z Náhorního Karabachu

Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín a Jan Mihaliček fotografovali na přelomu milénia Národní Karabach. V konflikty poznamenané enklávě v jihozápadním Ázerbájdžánu zachytili hrůzy války, uprchlíky, ale také obnovu ve vzácných chvílích klidu. Jejich snímky jsou do poloviny června k vidění na výstavě Když se Bůh nedíval v pražské Leica Gallery. Mihaliček o Náhorním Karabachu mluvil s moderátorkou Terezou Řezníčkovou v Událostech, komentářích.
29. 4. 2026

Mužům se špatně vyjadřují emoce, říká tvůrce seriálu o toxické maskulinitě

Skotský scenárista, komik a herec Richard Gadd na sebe upozornil autobiografickou zpovědí ze zkušeností se stalkingem a znásilněním. Osobní příběh Sobík nejprve uspěl na britských jevištích a jeho televizní zpracování sbíralo jednu cenu za druhou. Teď se pustil do čisté fikce – mrazivého dramatu Poloviční chlap „o dvou zlomených mužích“.
29. 4. 2026

Koloseum chystá obranu proti překupníkům se vstupenkami

Pokud se lidé chystají do Itálie, musí se připravit na komplikace se vstupenkami na nejžádanější památky. Z oficiálních předprodejů je totiž vykupují překupníci a nabízejí za vyšší ceny. Platí to například pro římské Koloseum, které už kvůli tomu chystá změnit podmínky on-line prodeje. Podle redaktora ČT Vladimíra Piskaly většina lidí vstupenky na prohlídku tohoto amfiteátru nekupuje v oficiálním předprodeji, ale u někoho jiného a většinou dráž.
28. 4. 2026

Rocky konečně zdolal „své“ schody. Philadelphské muzeum ale sochu léta odmítalo

Herec, scenárista a režisér Sylvester Stallone už v osmdesátých letech věnoval městu Philadelphia sochu znázorňující nejslavnějšího tamního obyvatele, který nikdy nežil – filmového hrdinu Rockyho Balbou. Stát měla u ikonických schodů, na nichž hollywoodský boxer-outsider trénoval. Jenže ty vedou k Muzeu umění, které se desetiletí stavělo proti umístění kýčovité rekvizity. Názor změnilo až nyní – a spornou sochu rovněž uznalo jako outsidera, který nakonec díky vytrvalosti dosáhl svého.
28. 4. 2026
Načítání...