Nejvíce nominací v letošních Cenách české filmové kritiky získaly filmy Šarlatán a Krajina ve stínu, pozornost se ale bude upínat i na jiné kategorie. Kritici letos poprvé ocení i krátké filmy, které vznikly na FAMU, v kategorii objev roku zase o ocenění bojují dva úspěšné dokumenty. Jakou zprávu to podává o české kinematografii?
Jedním z nominovaných krátkých titulů je snímek režiséra Adama Martince nazvaný Anatomie českého odpoledne, který se opírá o skutečnou tragickou událost, kdy v roce 2018 v jezeře Lhota utonuli dva chlapci. Tvůrci dění umisťují na pláž během parného léta, kde stoupá nervozita, napětí i neurvalost mezi personálem a návštěvníky, a kde ani tragédie nemůže osazenstvo vytrhnout z nabručené letargie.
„Anatomie českého odpoledne je typická exhibice studenta FAMU, který chce doložit schopnost svých vypravěčských a režijních schopností. V důsledku toho v ní najdeme pár věcí, co by šly označit jako ,samoúčelʼ, na druhou stranu právě v tom spočívá síla studentských filmů,“ myslí si filmový kritik Martin Svoboda.
Dvaadvacetiminutový snímek částečně stojí i na pointě ohledně identity ztracených a zemřelých dětí. Skutečná událost, na níž se v mediálním prostoru nabalily dezinformace ohledně jejích viníků, není ve filmu nikdy explicitně zmíněna, tvůrcům spíše posloužila k prozkoumání kolektivní (ne)viny. I další nominované krátké filmy tematizují skutečné bolavé události.
Ve snímku M E Z E R Y režisérka Nora Štrbová vzpomíná na svého zesnulého bratra rozvolněnou formou, která v podobě animovaného experimentu kopíruje asociativní procesy mozku zasaženého degenerativní nemocí. V posledním nominovaném kraťasu jménem Pripyat Piano se zase filmařka Eliška Cílková vydává do zarostlého ukrajinského sídliště, odkud se desítky let po černobylské havárii ozývá hudba.
Film se v Česku nedaří rozjet jako „kontinuální byznys“
Český krátký film na sebe po delší době upozornil hlavně loni, když byla na Oscara nominovaná studentka FAMU Daria Kashcheeva se svým loutkovým dramatem Dcera. „Studentské filmy jistě představují to nejlepší, co můžeme v českém filmu najít. Je ale potřeba poznamenat, že tím česká kinematografie není nutně výjimečná ani že to je pozitivní,“ komentuje to Svoboda.
Zároveň totiž upozorňuje, že se absolventům filmových škol zpravidla nedaří svůj talent uplatnit po opuštění školy. „Aby tedy mohli být příslibem, musíme se paradoxně dívat mimo školní prostředí na zbytek systému,“ dodává.
Podle publicisty je problémem, že v Česku producenti financují každý projekt zvlášť, financování filmů ale závisí z velké části na několika málo institucích, které udělají granty a vstupují do koprodukce. Jde tak o prostředí, kde se nedaří rozjet film jako kontinuální byznys, kde se buduje know-how a zázemí, které by se mohly přelévat z jednoho projektu do dalšího. U každého „příštího“ filmu začíná vše nanovo, což je časově náročné a vysilující, když tím mají tvůrci procházet opakovaně.
„Jeden producent se mi nedávno zmiňoval, že jeho kolegové byli po produkci jistého ambiciózního filmu tak vysílení, že po jeho dokončení se těšili na to, že prodají počítače, na nichž se animovalo, a uzavřou tenhle projekt, namísto aby získané know-how zužitkovali a natočili další podobný film mnohem snáz, rychleji a levněji,“ vypráví Svoboda.
Nová šichta podle kritika vybízí k debatě o dokumentaristice
V kategorií objev roku jsou nominování filmaři Jindřich Andrš za dokument Nová šichta a Viera Čákanyová za experimentální snímek FREM. Nominace doplňuje herec Cyril Dobrý, který se objevil v seriálu České televize Zrádci. Svobodovi v nominovaných chybí dokument Vlci na hranicích, který nesplnil pravidla klasické kinodistribuce, jinak je ale s výběrem spokojený.
„Nová šichta je jistě jedním z nejlepších českých dokumentů a obecně filmů minulého roku. Je z ní patrné osobní nadšení a zájem Jindřicha Andrše. Nejsem si úplně jistý vítězstvím na festivalu v Jihlavě, zvlášť v konkurenci dospělejších a mnohoznačnějších Vlků na hranicích. Nová šichta je spíš film vyvolávající zajímavou diskusi o dokumentaristice, než že bych ji stavěl jako dokumentaristický vzor. To ale může být nakonec mnohem přínosnější, zajímavější a zábavnější,“ myslí si Svoboda.
Čeští filmaři loni točili i navzdory pandemii
Nadcházející distribuční rok nicméně přináší několik dalších českých příslibů od nastupující generace tvůrců, i když je možné, že se jejich uvedení bude posouvat kvůli pandemii a uzavřeným kinům. Do kin se ale chystá například hraný debut režiséra dokumentu Amerika Jana Foukala Marťanské lodě nebo nový snímek tvůrce Nenasytné Tiffany Andyho Fehu nazvaný Shoky & Morthy: Poslední velká akce.
V létě také režisér Michal Nohejl natočil snímek Okupace, který se odehrává v 70. letech v jednom divadelním baru. Do doby kolem roku 1968 se vrátila i režisérka Beata Parkanová, která loni točila snímek Slovo o manželském páru, jehož morální nastavení zkouší okolí. Navzdory epidemii také dotočili nové filmy režiséři Olmo Omerzu (Atlas ptáků) a Václav Kadrnka (Zpráva o záchraně mrtvého). Ceny České filmové kritiky se budou předávat v sobotu 6. února 2021 živě od 20.20 na ČT art.
