Praha - Pražská Galerie Jiří Švestka hostí v pořadí už třetí výstavu malíře Jana Kotíka s názvem Možné variace. Galerie, která je správcem umělcovy pozůstalosti, tentokrát představí jeho tvorbu ze 70. let, z nichž některá z vystavených děl se návštěvníkům představí vůbec poprvé. Expozice čítá asi 16 velkoformátových uměleckých objektů. Výstava Možné variace - práce ze sedmdesátých let potrvá do 4. června.
„Nejedná se o klasické malby. V 70. letech se totiž od ní Kotík odklonil a zaměřil se zejména na materiál a formu díla,“ řekli kurátoři výstavy Pavel Švec a Jaromír Novotný. Ve výstavních prostorách galerie tak jsou černobílé i pestrobarevné objekty ze dřeva, překližek, textilií nebo sololitu.
„Kotík experimentoval s netradičním formátem obrazu i s konstruktivismem. Zajímal se o myšlenkové proudy své doby a o vědu a snažil se je ve svém díle propojit,“ charakterizoval Kotíkovu tvorbu galerista Jiří Švestka, který se s výtvarníkem znal.
Kurátoři, kteří se sami věnují samostatné umělecké tvorbě, vybírali z několika desítek děl, kterými galerie disponuje. „Vybírali jsme hodně intuitivně. Kunsthistorikové budou možná postrádat chronologické nebo tematické řazení, my jsme ale dali přednost samotné formě děl a dojmu, který v nás zanechala,“ řekl kurátor Pavel Švec. Jednotlivé místnosti prostorné galerie tak představí například díla, která spojuje motiv numerologie, nebo objekty, které jsou umístěny netradičně v ose úhlopříčky.
Právě instalace byla podle kurátorů mnohdy překážkou pro vystavení některých děl. „Museli jsme čerpat z různých autorových popisků a pokynů k instalaci a detailně se jimi řídit. U některých děl ale instrukce bohužel chyběly,“ doplnil Švec.
Jan Kotík
jeden z nejvýznamnějších poválečných českých malířů, se narodil roku 1916 v Turnově. Během svého života vyzkoušel mnoho různých výtvarných prostředků. Věnoval se malbě, grafice, designu, kaligrafii i sklářské tvorbě, kterou v roce 1958 předvedl i v Bruselu na světové výstavě Expo. V padesátých letech minulého století ale v Česku nesměl vystavovat. O dvacet let později proto emigroval do Německa, kde žil až do roku 2002, kdy podlehl těžké nemoci a ve věku 87 let zemřel.
Dílo tohoto váženého člena Skupiny 42 a Umělecké besedy je zastoupeno v mnoha domácích i zahraničních soukromých a veřejných sbírkách.
