Praha – Dvě stovky literárních kritiků a nakladatelů vybíraly v tradiční anketě Lidových novin Knihu roku. Do nejužšího výběru se zcela neobvykle nedostal žádný zástupce české beletrie, vítězství připadlo románu, jenž sice aspoň svým názvem odkazuje k českému prostředí, jeho autorem je ale italský spisovatel a filozof Umberto Eco. Jeho Pražský hřbitov se stal Knihou roku 2011 o jediný hlas.
„Kniha roku je anketa, nikoli soutěž. Vychází 18 tisíc knížek ročně, nikde nemůže mít přehled, co se děje. Jde o to najít něco zajímavého,“ upozornil publicista Petr Kamberský.
Satirická detektivka, která se vysmívá celosvětovým spiknutím, zabodovala nejen u kritiků. V Česku se jí prodalo na 33 tisíc kusů. „Takový úspěch to byl i jen kvůli názvu románu,“ připustil literární teoretik Petr Bílek z Ústavu české literatury a literární vědy FF UK. V románu, v němž si Eco pohrává s historickými fakty a posouvá je do nových souvislostí, není ale pražský hřbitov to hlavní.
Anotace: V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.
Umberto Eco / Pražský hřbitov. Argo, překlad Jiří Pelán, 398 Kč.
"Tím, co je nebo není skutečnost, se Eco zaobírá v celém svém psaní, ale v této knize je to téma samo o sobě. Nejzajímavější je, že Eco rozlišuje, nebo aspoň tak si to může čtenář mezi řádky najít, mezi pravdou jako shodou se skutečností a mezi pravdou dějinnou. Najednou se ukazuje zvláštní napětí, že všechny dějinné pravdy mohou být vesměs falza a že realita je jinde. Ale vlastně na tom vůbec nezáleží, protože rozhodující je to, co se doopravdy stane. To je ta skutečnost, která je skutečnější než pravda sama. A to je, myslím, zajímavá myšlenka, protože se s podobnou realitou můžeme setkávat dennodenně," uvedl k Pražskému hřbitovu vedoucí kulturní redakce ČT Petr Fischer, když román vybral mezi knižní tipy, jež ČT24 vysílá pravidelně každou středu ve Studiu 6.
Česká beletrie se letos do užšího výběru ankety nedostala, v posledních deseti letech přitom čeští spisovatelé na stupních vítězů nechyběli. Například loni byl Knihou roku vyhlášen román Zeptej se táty zesnulého Jana Balabána. „Ať se zeptáte kohokoli, jaká velká pecka vyšla od českého autora, tak se všichni začnou škrábat na hlavě,“ vysvětluje si letošní neúspěch nedostatečnou nabídkou publicista Petr Kamberský.
Jeden z možných důvodů, proč česká beletrie na rozdíl od italského románu u kritiků neobstála, vidí i překladatel Pražského hřbitova Jiří Pelán: „Eco píše romány, které mají silný příběh, on je konstruktér příběhů a takový dumasovský vypravěč. Když se podíváte na českou prózu za poslední roky, tak převažuje autobiografické vzpomínání a skutečných, silných příběhů je málo.“
Přesto se tuzemské knihy, i když ne beletristické, na nejvyšších příčkách prosadily. Hlasující po Ecovi nejvíce zaujal překladatel a anglista Martin Hilský souborným vydáním překladů děl Williama Shakespeara. Za knižní podobu své celoživotní práce, kterou vydalo nakladatelství Academia, byl letos oceněn i Státní cenou za překlad.
Na třetím místě se umístila bilanční publikace nakladatelství Torst. Dvacet let své činnosti v ní připomíná rozhovory, fotografiemi a reprodukcemi obálek všech původních a přeložených knih.
