Klicperovo divadlo ukazuje „barvy všecky“ Zuzany Navarové

3 minuty
Klicperovo divadlo připravilo inscenaci o Zuzaně Navarové
Zdroj: ČT24

„A pak usnu a vstanu,“ zpívala Zuzana Navarová ve své písni Andělská. Stejná slova se stala dvacet let po její smrti názvem inscenace, kterou Klicperovo divadlo v Hradci Králové vzdává poctu této tamní rodačce.

Duší byla Navarová básnířka. Ve svém odkazu, když 7. prosince 2004 podlehla rakovině, zanechala písňové texty, které by obstály i jako poezie. „Vždycky jsem z ní cítila vnitřní smutek, který se úplně nedá popsat, ale do jejího světa vás vtahuje,“ popisuje písně Navarové Iva Marešová, spoluautorka inscenace.

„Její texty nebyly úplně čitelné napoprvé, každý si v nich musel najít svoje, podle nálady,“ vzpomínal na Navarovou Vít Sázavský, k němuž a Zdeňku Vřešťálovi se v roce 1980 přidala do kapely Nerez jako „holka s kytarou“. 

Za čtrnáct let v Nerezu vyzrála ve zpěvačku s procítěným výrazem a profilovala se jako autorka hudby a poetických textů. Přesto tuto bouřlivou éru, také plnou mejdanů, pití a kouření, později sama Navarová označila za „tápání a veliký závod po celou dobu spolupráce“.

Taková ta divná

Po rozpadu Nerezu prošla Navarová tvůrčí krizí. Nový impulz jí dala dlouholetá spolupráce s kolumbijským písničkářem a kytaristou Ivánem Gutiérrezem. S ním založila skupinu Koa, nazvanou podle tropického stromu, z něhož se vyrábějí kytary.

Psala rovněž pro jiné interprety, třeba Marii Rottrovou, produkovala album Věře Bílé a její kapele Kale, objevila písničkářku Radůzu, která tehdy hrála své songy na ulici v centru Prahy. Hudbu složila třeba i ke krátkému animovanému snímku Řeči, řeči, řeči režisérky Michaely Pavlátové, který byl v roce 1993 nominován na Oscara.

Do písní Navarové se promítalo, že vystudovala španělštinu, zpívala ale i romsky, jidiš nebo kečuánsky, tedy jazykem jihoamerických indiánů. „To, čemu se dneska říká etnická hudba, mě zajímalo vždycky. Za mého mládí se to jmenovalo folklor, nikdo to neposlouchal a já jsem byla taková ta divná, kterou to bavilo,“ vysvětlovala svůj zájem Navarová.

„Poselstvím v těchto písních je, že lidé by se navzájem měli respektovat, mít se rádi a vnímat se,“ míní herečka Lucie Andělová. Kromě ní ztvárňuje Zuzanu Navarová v Klicperově divadle ještě dalších šest hereček.

Muzika pro ni byla posláním

Při představení živě hraje dočasná kapela složená z hudebníků world music skupiny Razam a členů hradecké filharmonie. Tvůrce inscenace zajímaly ale i umělecké kořeny Navarové – začínala jako folkařka v Hradci Králové koncem sedmdesátých let.

A pak usnu a vstanu (inscenace o Zuzaně Navarové v Klicperově divadle)
Zdroj: Klicperovo divadlo/Patrik Borecký

Režisér a spoluautor Hry Pavel Khek se snažil o Navarové dozvědět co nejvíce, vyptával se na ni i lidí, kteří ji osobně znali. Písničkářku podle něho nejlépe vystihuje název jednoho jejího alba: Barvy všecky (za něž získala cenu Anděl). „Její smysl pro humor, nadhled, jakási moudrost a obrovská vnitřní síla, to je inspirativní,“ dodává Khek. Navarová před okolím tajila – nakonec prohraný – boj s vážnou nemocí. 

„Mám dojem, že v životě dělám, co mi bylo určeno – muzika je moje poslání. Ostatním s ní snad ulehčuju život,“ řekla v závěru svého života.

Inscenaci A pak usnu a vstanu představí Klicperovo divadlo v několika předpremiérách. Slavnostní premiéra se ale odehraje až 11. ledna jako součást celoročního programu oslav osmistého výročí založení Hradce Králové.

Nové verze písní i na albu

Památku Zuzany Navarové připomíná u příležitosti dvacátého výročí její smrti také třeba zpěvačka Marie Puttnerová. Na albu s názvem Zelená oblaka, růžové stromy nahrála nové verze skladeb zesnulé písničkářky, ke skladbě Lajla tóv natočila i videoklip.

„Zuzana Navarová má v písních intimitu a zároveň dravou živelnost, proces byl krásný v objevování pro mě nových rovin,“ podotkla Puttnerová o přístupu ke skladbám. 

4 minuty
Marie Puttnerová o albu
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřela Loretta Switová, známá jako „Šťabajzna“ ze seriálu M.A.S.H.

V pátek krátce po půlnoci zemřela americká televizní a filmová herečka Loretta Switová. Bylo jí 87 let. Proslavila se hlavně rolí Margarety „Šťabajzny“ Houlihanové v americkém válečném komediálním seriálu M.A.S.H., který běžel mezi roky 1972 a 1983.
před 3 hhodinami

„Dyť to zvládnou i malé holky!“ Ženy malovaly zátiší, šachy i traumata

Nebyli jen staří mistři, ale i staré mistryně, zdůrazňuje retrospektiva připravená Národní galerií Praha. Představuje umělkyně, které působily ve střední Evropě, Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce devatenáctého století. Podle galerie jde o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku.
před 9 hhodinami

Úředník slovenského resortu kultury odnesl z muzea Donatellovu bustu

Ze Spišského muzea ve slovenské Levoči zmizela busta mladé ženy od renesančního umělce Donatella, informoval slovenský server Aktuality.sk. Podle něj ji z depozitáře za doprovodu policie v kuklách ve čtvrtek odnesl generální tajemník služebního úřadu ministerstva kultury a nejbližší spolupracovník ministryně Martiny Šimkovičové Lukáš Machala na dosud neznámé místo. Dílo, jehož pravost se potvrdila teprve začátkem letošního roku, mělo být zpřístupněno veřejnosti na podzim.
před 12 hhodinami

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
před 15 hhodinami

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
29. 5. 2025Aktualizováno29. 5. 2025

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
29. 5. 2025

Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut

Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
29. 5. 2025

Příběh zámku z Trutnovska inspiroval filmaře, teď je komplex na prodej

Komplex Nové Zámky na Trutnovsku je na prodej. Do povědomí veřejnosti se dostal v souvislosti s chováním majitelů vůči muži, který jim odmítl prodat pozemky. Příběh se poté stal předobrazem filmu Zahradníkův rok. Firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova se zbavuje zámku i čtyřiceti hektarů polností, stavebních parcel a vodní plochy. Z dříve oblíbeného místa k procházkám udělal majitel téměř pevnost obehnanou žiletkovým drátem.
29. 5. 2025
Načítání...